Zdraví z přírody pro naše děti

Tvořivost je nejen odrazem snů

Dětská tvořivost je jedním z největších darů, které naši nejmenší mají. Takový vklad by se měl rozvíjet a usměrňovat žádoucím směrem. Co je "žádoucí" a jaké možnosti před námi stojí?

JE CITLIVÉ ČI REALISTICKÉ?

O dítěti říkáme, že je "hravé". Hravost je blízká tvořivosti, obě rozvíjejí určitou základnu osobnosti. Jsou i jiné druhy ""hravosti"": jedním je pouhé ubíjení času, druhý splývá s rituálem, nápodobou a obměnou tvůrčích sil, které vytvářejí všechno kolem nás. Tvořivost se blíží druhému způsobu hry.
Pozorujeme-li "hravost" (=tvořivost) u dětí od počátku jejich života, můžeme si být jisti, že jde o jedince, kteří budou žít plný život, jenž jim otevře svou náruč a poskytne daleko více možností, než těm, kteří takový přístup ke světu nemají. I hravost je tedy jedním z prvních ukazatelů na cestě našich dětí. Hravost proto u dětí podporujeme a v žádném případě se nesnažíme o její utlumení. I bez vedení a kontroly či nasměrování je dobrým základem pro budoucnost člověka.
Další fází je již "tvořivost v pravém slova smyslu", neboť ji pozná i ten, kdo se příliš nezajímá o teorie. Jakkoliv jsou první výtvory našich dětí neumělé, mají dar bezprostřednosti a jde o signály světů, o nichž jsme ztratili pojem. Od této chvíle je možné ovlivňovat tvůrčí nasměrování dítěte. Nicméně je třeba si dát pozor, aby toto nasměrování nepotlačilo právě onu bezprostřednost, jež je jedním z nejcennějších prvků v dětském tvůrčím projevu. Jde o "jeden z nejcennějších prvků", protože další nenahraditelnou hodnotou této činnosti je praktické přibližování dvou zdánlivě neslučitelných rovin vědomí: našeho světa a toho, co jsme zvyklí zvát "duchovnem" či "ideálnem". Ovlivňovat tvůrčí schopnosti dítěte tedy musíme citlivě, jde o velmi důvěrný zásah do jeho osobnosti.
V počátcích tvořivého projevu dítěte rozlišujeme dva hlavní proudy: "citlivější" a "realističtější". Citlivější má více senzitivity, zatímco u realističtějšího jde o "zemitější" projev, blížící se více našemu světu. To je také první platforma, od níž se můžeme odrazit při ovlivňování dítěte. Domníváme-li se, že by mělo být snovější, citlivější, snažíme se nasměrovat dětské aktivity k jemnějším tvůrčím aktivitám. Chceme-li, aby více chápalo "skutečnost", musíme dítě přiblížit oněm "zemitějším" principům...
Uvedené rozlišení je velice přibližné. Navíc prostředky, které volíme, nejsou vždy docela přesné. Malý člověk, ""z hloubi duše"" zaměřený na jeden z výše uvedených směrů, si intuitivně hledá svou cestu i přes různé nástrahy a dokáže si udržet nastoupenou linii "za každou cenu". Bylo by proto na škodu, kdybychom při uskutečňování svých představ postupovali necitlivě. Nejhorší by bylo, kdybychom sáhli dokonce k trestům.
Vyspělejší tvůrčí projevy, mj. první výtvarná "díla" (kresba na zemi, modelování i "modelování" z různých hmot, jež k tomu mnohdy ani nejsou určeny), ale i první projevy, které lze nazývat slovesnými či dramatickými (různé "vymyšlenosti" a předvádění fiktivních i odpozorovaných scének) v sobě tají skutečně mnoho. Chce-li dítě "zobrazovat" pouze předměty skutečného světa a to jen takové, které jsou pro jeho vědomí nekonfliktní a zcela jasné, blíží se typu tíhnoucímu k realismu. Opak (fiktivní postavy a příběhy, tajemno) svědčí o druhém typu, senzitivním, který to má v mnohém v životě těžší. Na druhé straně jde o hloubavé a zajímavé lidi.

OBOHATÍME I SVŮJ ŽIVOT

Převychovávat (měnit) charaktery dětí je možné a někdy účelné. Nejpotřebnější je pak v dětech postrádajících tvůrčí vzruchy tyto tendence pěstovat. Výchova k tvořivosti v sobě musí zahrnovat jednak přibližování podnětů, které budou "motorem" vlastních tvůrčích činů, jednak ozřejmování technik umělecké práce, což rozhodně nemusí vždy znamenat výuku složitých výtvarných či slovesných technik, ale může jít (a je vhodné, aby skutečně šlo) o ozřejmování různých možností, které má každý člověk při sobě (ruce, jazyk) na to, aby provedl cosi jako vyšší konfrontaci s "místem pobytu v nynější existenci".
Základem výchovy je zde estetický vklad, sdělení, že všechno na tomto světě má vedle prosté materiální hodnoty také své krásno, jež je potřebné pro život stejně, jako ostatní, zjevnější potřeby. Ideální je v tomto případě spoléhat na nápodobu, tedy předvádět dětem vlastní tvorbu - pro případ, že jsme skutečně zručnými a šikovnými, příslušně zjednodušenou.
Pro rozvoj tvůrčího ducha je nejdůležitější obrazutvornost, tedy schopnost abstraktního myšlení. Vedle ostatních prostředků je pro vytvoření či zesílení tohoto vzácného smyslu vhodné vytvářet "pole obrazutvornosti" ve vlastní mysli, samostatně ji používat a doslova a do písmene šířit v prostoru blízkém dítěti. Abychom nezůstávali pouze u takovéto pro mnohé abstraktní formy, nalézáme také běžné komunikační prostředky, jimiž obrazutvornost u dětí pěstujeme. Jedním z nejvhodnějších prostředků je "oživování" beztvarých předmětů, odlišných od běžných hraček. Když například ukážeme, že je možné chápat kus dřeva jako pohádkovou či skutečnou bytost, "nastartujeme" u méně citlivého dítěte mechanismy obrazutvornosti. U vnímavějšího je bezesporu posílíme a dáme jim nový rozměr.
Jako v jiných podobných případech, i zde je možno sledovat pozitivní výsledek tohoto působení nejen u dítěte, ale také u rodiče či vychovatele. Při ozřejmování různých tajů fantazie, obrazutvornosti a uměleckého chápání světa můžeme nahlédnout do oblastí, které nám z různých důvodů byly uzavřeny. I skuteční, velcí umělci si takto mohou rozšířit spektrum vjemů a obohatit své vidění. To pak zpětně spolupůsobí na zušlechtění dětí. Každý jistě uzná, že tato činnost, byť namáhavá, za to stojí.

Jan HNILICA