Je skutečně možné, aby modlitba, ať už samotného nemocného či osob modlících se za
jeho zdraví, toto skutečně ovlivnila ? Jak je to se zázraky v Lurdech a jiných svatých místech?
Jak je možné, že po pobytu na nich se prokazatelně uzdravili i nevyléčitelně nemocní ? Proč se
filipínský operatér Orbito před každým zásahem modlí za svého pacienta - a nejen on ?
Spousta čtenářů nás prosila o další podrobnosti k léčení modlitbou, a proto nás potěšilo,
kdyžjsme v květnovém čísle skvělého časopisu Reader's Digest našli na toto téma zajímavý
článek z pera amerického lékaře Largy Dosseye. Jeho zkrácenou a upravenou verzi vám se
souhlasem redakce nabízíme.
MODLITBU NA RECEPT?
Když jsem se v Parklandově nemocnice v Dallasu přepravoval na první atestaci, setkal jsem se
s pacientem, který měl nevyléčitelnou rakovinu - oboustranný karcinom plic. Vysvětlil jsem mu,
jaká terapie přichází v úvahu, ale musel jsem mu také, bohužel, sdělit, že s největší
pravděpodobností nepomůže. Moudře se rozhodl, že žádnou léčbu nepodstoupí. Kdykoliv jsem se
potom zastavil u jeho lůžka, zastihl jsem u něj členy jeho kongregace, kteří zpívali nábožné
písně a modlili se za něj. Jsou hodní, pomyslel jsem si, ale brzy už budou zpívat a modlit se
na jeho pohřbu.
0 rok později, to už jsem pracoval jinde, mi ale kolega z Parklandovy nemocnice zavolal,
jestli nemám zájem se na svého někdejšího pacienta podívat. Nemohl jsem uvěřit, že ten člověk
je dosud naživu. Když jsem si pak prohlížel jeho poslední rentgenové snímky, připadalo mi, že
mám snad halucinace. Obě plíce byly naprosto čisté, po rakovině nikde ani stopy.
"Terapie tentokrát zabrala přímo ukázkově," poznamenal radiolog, který mi nakukoval přes
rameno. Jakápak terapie? O žádné se přece nedá mluvit - pokud ovšem nepočítáme modlení,
odporoval jsem mu v duchu.
Vyprávěl jsem o tom případu dvěma profesorům z lékařské fakulty. Ani jeden nebyl ochoten
připustit, že se ten člověk uzdravil zázrakem. Nemoc prostě spontánně ustoupila, usoudil
jeden, zatímco druhý pokrčil rameny a prohodil, že se to občas stává. Už dávno jsem přestal
věřit v Boha jako v dětství, spoléhal jsem na vymoženosti moderní medicíny a modlení jsem
považoval za zbytečný rituál. Tak jsem celou tu záležitost brzy pustil z hlavy.
Léta plynula a já se stal šéflékařem jedné velké městské nemocnice. Věděl jsem, že spousta
mých pacientů se modlí za své uzdravení, ale nevěřil jsem, že by to pro léčbu mělo nějaký
význam. Koncem 80. let se mi však dostalo do rukou několik výzkumných prací, které se mimo
jiné zmiňovaly o experimentech prováděných za přísných laboratorních podmínek a dokazovaly,
že modlitby mají na nejrůznější nemoci významný vliv.
Nejvíc mě přesvědčila studie, jíž v roce 1988 publikoval kardiolog Randolph Byrd. Pomocí
počítače rozdělil 393 pacientů koronární jednotky v sanfanciské Všeobecné nemocnici na dvě
skupiny. Za jednu se členové různých církví modlili, zatímco za druhou neorodoval nikdo.
Nemocní sami nevěděli, do které skupiny byly zařazeni. Věřící, kteří za ně měli prosit, znali
pouze jejich křestní jména a hlavní příznak choroby. Za pacienty se měli modlit denně až do
jejich propuštění z nemocnice, ale nedostali žádné instrukce, jak si při tom mají konkrétně
počínat.
Po shrnutí výsledků desetiměsíčního experimentu se ukázalo, že pacienti, na které v
modlitbách jejich bližní pamatovali, na tom byli v mnoha ohledech zdravotně lépe. Měli pětkrát
nižší potřebu antibiotik, vyskytlo se u nich dvakrát méně případů selhání srdce a srdeční
zástava je nepostihla zdaleka tak často, jako kardiaky z kontrolní skupiny. Kdyby místo
modliteb byl předmětem té studie nový lék nebo chirurgický postup, určitě by se v odborných
kruzích považovala za zásadní průlom v medicíně. Dokonce i tak zarytý skeptik jako dr.
William Nolen, autor práce, jež léčbu pomocí víry zpochybňuje, musel připustit: "Pokud
skutečně jde o vědecky platné yýsledky, měli bychom pacientům předepisovat modlitbu třikrát
denně. Jestli to opravdu zabírá, jsem pro."
BUĎ VŮLE TVÁ
Spousta vědců, lékaře nevyjímaje, se však stále staví k účinku modliteb odmítavě. Já se
teď naopak zabývám výzkumem, jak modlitby ovlivňují naše zdraví. Podle některých studií mají
příznivý vliv na vysoký krevní tlak, bolesti hlavy a úzkostné stavy. Zjistil jsem například
následující fakta:
Na formě modlitby nezáleží. Mnoho prací dokládá, že pozitivní výsledek se projeví i v
případě, kdy věřící nevysloví žádné konkrétní přání, ale modlí se "jen tak". Některé studie
dokonce uvádějí, že prostá věta "buď vůle tvá" se mnohdy osvědčuje víc, než když člověk svou
prosbu specifikuje. Jak dokazuje mnoho experimentů, pouhá víra, to znamená hluboká zbožnost,
sounáležitost s trpícím, láska a soucit mají uzdravující moc.
Láska účinek modlitby znásobuje. Moc tohoto citu je příslovečná. Hovoří o ní nejen lidová
moudrost. Jak dokazuje červenání a bušení srdce, které tak dobře znají zamilovaní, láska
silně ovlivňuje tělesné pochody. A něžná láskypiná péče se od nepaměti považuje za velice
účinný léčebný prostředek. Podle studie uveřejněné v časopise American Journal of Medicine,
která sledovala 10 tisíc kardiaků, se u šťastně ženatých pacientů vyskytovalo téměř o 50 %
méně záchvatů anginy pectoris.
Léčitelé, kteří uzdravují vírou a modlitbami, se shodují v jednom: láska umožňuje léčit
dokonce i na dálku. Všichni také uvádějí, že jejich soucit s pacientem a láska k němu jsou
tak silné, že s ním doslova "splynou".
Modlitba působí trvale. Když jsem byl ještě malý, jedna z nejnepochopitelnějších věcí,
které jsem z kazatelny slyšel, byla výzva "modlete se neustále". Ať jsem se ale snažil
sebevíc, ustavičně jsem se modlit nedokázal. Neměl jsem tehdy ani tušení, že existuje i
modlitba "podvědomá". Modlení totiž mylně pokládáme za proces vyžadující plné vědomí a
racionální úvahu. Připadá nám absurdní, že bychom se mohli modlit dokonce i ve snu. Je to
však možné a někdy je taková modlitba dokonce ještě vroucnější, než když jsme pány svých
smyslů.
REIAXAČNÍ ODEZVA MODLITBY
Jedním z prvních vědců, kteří zkoumali pozitivní vliv modlení a meditace na lidské zdraví,
byl dr. Herbert Benson z Lékařské fakulty Harvardovy univerzity. Podle jeho údajů katolíci
používají zpravidla "Ježíši Kriste, smiluj se nad námi," zatímco Židé opakují "Šalom" (mír s
tebou) a protestanti se často obracejí k Bohu první větou z otčenáše nebo úvodními verši 23.
žalmu ("Hospodin jest můj pastýř, nebudu míti nedostatku. Duši mou občerstvuje...").
Jak Benson zjistil, všechny tyto a další "mantry" mají stejný účinek, protože v těle
stimulují ozdravné fyziologické změny, které nazval "relaxační odezvou". Vůbec tedy nezáleží
na tom, jak o pomoc prosíme, ale modlitba musí vycházet ze srdce.
Vzpomínám na jednoho umírajícího pacienta, u jehož lůžka jsem seděl. S vypětím se
přerývaně svěřil, že ačkoliv není věřící, začal se v poslední době modlit. "Za co se modlíte?"
zeptaljsem se. "Za nic určitého," odpověděl. "Jen si připomínám, že nejsem sám."
Měl pravdu. Modlitba je symbolem naší věčnosti a znamením, že část našeho já není omezena
prostorem, ani časem. Jejím prostřednictvím nám nekonečno potvrzuje, že nejsme sami.