Před našima očima se rodila mandala

Magický svět Tibetu v Praze

Za velkého zájmu veřejnosti proběhl v posledním týdnu v Míčovně Pražského hradu posvátný rituál vytváření pískové mandaly Čänräzig (Láskyplné oči) - jednoho z tajných symbolů tibetského buddhismu. Byla to už druhá mandala věnovaná Praze. První jsme se mohli dotknout před čtyřmi lety na výstavě o Tibetu v pražském Mánesu

VŠE JE POMÍJIVÉ - JAKO PÍSEK

V sanskrtu znamená slovo mandala kruh a obvykle se také znázorňuje jako kruh, otáčející se kolem středu. Symbolizuje, že vše kolem nás se stává součástí našeho vědomí. Vytváření mandaly je obřad, během něhož se za pomoci symbolického jazyka skládá do jednoho celku komplexní obraz vesmíru. Tato struktura, v níž spolu komunikují prastaré ikonografické prvky se současnými, zachycuje mnoho vzájemně propojených úrovní: od astronomicko-astrologické a mikroskopické přes typologii lidské psychiky až po členění prvotních energií a fáze mystické cesty. Tento vesmírný celek je během rituálu spojen obousměrným magickým poutem se svou předlohou, světem, jenž je ovšem, jak se v Buddhově učení dozvídáme, v podstatě stejně pomíjivou a neskutečnou hrou, objevující se a mizející v prostoru mysli. Na tuto pomíjivost a konečnou nepodstatnost bytí všeho existujícího ukazuje i nestálý materiál, písek. "Každá struktura, kterou vnímáme, automaticky obsahuje hlubší, duchovní význam a my si začínáme uvědomovat úžasnou energii, která je obsažena v tomto objevu a pochopení. Meditující rozvíjí novou hloubku vhledu díky přímé komunikaci s realitou světa jevů. Vidí věci přesně takové, jaké jsou nejen ve fyzickém slova smyslu, zároveň si uvědomuje jejich duchovní význam. Je zde rozsáhlé pochopení symbolismu a široké porozumění energii. V žádné situaci se již nemusí nutit k dosažení nějakých výsledků. Život proudí kolem něho. To je základní princip mandaly," říká známý tibetský mistr Trungpa Rinpočhe.
V tibetském buddhismu je jednou ze základních motivací láska a soucit. To je také podstatou vytváření pískové mandaly Čänräzig, která je zasvěcením do aspektu nepodmíněné lásky, soucítění a účasti skrze přítomnost. Obvykle je proces vytváření mandaly tajný, po celou dobu obřadu je zakryta a odhalí ji až na konci obřadu. Odtajnění celého průběhu vzniku magického obrazce, jehož jsme v Praze mohli být svědky, je vskutku v daných souvislostech čímsi vjimečným. Tuto mimořádnou zkušenost nám umožnili čtyři tibetští buddhističtí mniši: Thupten Sherap, Sonam, Lobzang a Ngawang, představitelé tradice Gjütö. Cestují po světě a snaží se upozornit veřejnost na tragédii Tibetu. Tantrickými posvátnými zpěvy, vytvářením sošek z jačího másla a vysypáváním mandal barevnými písky šíří tibetskou kulturu, kterou Čína desítky let potlačuje. Do Prahy přijeli na pozvání Společnosti Diamantové cesty a S.O.S. Tibet. Prostor pro vlastní obřad zajistila Správa Pražského hradu.
Písek jemně vytékal z tenkých kovových trubiček, kterým se říká čakpu. V jedné je nasypán barevný písek a druhou mnich tře plnou trubičku. Vzniklá vibrace umožňuje kontrolovat intenzitu výsypu písku. Technika práce s čakpu je velmi obtížná, vyžaduje jistou zkušenost a velkou dávku trpělivosti. Mnichové interpretovali zvuk třených kovových trubiček jako výraz buddhistické koncepce prázdnoty a vzájemné propojenosti všech jevů. Čakpu se začaly používat až v 18. století, předtím se písek sypal pomocí prstů. Ve starém Tibetu se často mandaly zhotovovaly z písků drcených přímo z barevných kamenů. Dnes se používá písek z bílého drceného kamene, barvený bíle, černě, modře, červeně, žlutě a zeleně.

PSYCHOKOSMOGRAM, POSELSTVÍ I OBĚŤ

Mniši používají pískovou Mandalu jako diagram, návod, jak její pomocí vizualizovat v průběhu iniciace a každodenní meditace celek kosmu skrze některý z jeho základních aspektů. Jedním z nejoblíbenějších a v Tibetu nejčastěji užívaných tzv. buddhovských aspektů je právě Čänräzig, ztělesnění absolutního soucítění a účasti se všemi cítícími bytostmi. Tvrdí se, a mnohá svědecká to dokládají, že jen soustředěním na mandalu dosáhne člověk hlubokého vnitřního klidu a míru. Pokročilejší pak dosáhnou přímého spojení se svým božstvem. Mandala je ve skutečnosti psychokosmogram, který během meditace nahlédneme v jeho původní třírozměrné podobě. Rituální umění je jak důležitým cvičením a meditační praxí, tak prostředkem poselství Buddhy.
Mniši každý den začínali speciálními modlitbami pro navození stavu vnitřního klidu a míru, které navíc zesilují motivaci. Vysypávání začíná vždy ve středu. Umělci sedí přímo na desce, kde rituální obrazec vzniká, směrem k centrálnímu bodu. Mandalu znají nazpaměť. Naučili se ji v klášterní škole. Několik let trvalo, než se mohli účastnit vlastní práce na její stavbě, která vyžaduje velkou dávku koordinace a vzájemné spolupráce.
Nedílnou součástí rituálu byla tibetská duchovní hudba, která zazněla na úvod a na závěr posvátného obřadu v provedení tvůrců mandaly. Byly to především liturgické zpěvy a recitace modliteb, doprovázené řinčícími nástroji, zahánějícími zlé démony a temné síly - aby laskavá božstva mohla soucitně shlédnout na náš pozemský život. Aby se naše mysl otevřela natolik, že bude schopna vnímat svět a všechny jeho nesčetné bytosti s láskou a porozuměním.
Konec obřadu patří rozmetání mandaly. Barevný písek byl smeten směrem do jejího středu, dán do vázy a v dlouhém procesí, za zvuku trub a dalších nástrojů, přenesen přes Pražský hrad Nerudovou ulicí pod Karlův most, kde byl obřadně vysypán do vod Vltavy jako oběť božstvům, jež zde sídlí. Mandala má přinést požehnání všem, kteří žijí v blízkosti takto posvěcené řeky.
"Vždy, když mandalu rozmetám, myslím na to, že všechno je pomíjivé. Vše zlé i krásné," byla poslední slova jednoho z tibetských mnichů, kteří Praze věnovali tento vzácný rituál.

Stanislav DOLEŽAL