M.C.

Zápisník Milana Calábka

Pandořina skříňka

Až dosud jsme zde věnovali převážně pozornost zdravotním problémům vzniklým z podmíněných interpretací vjemů, které pro náš organismus jsou neutrální. Ale nemoc není pouze psychosomatický následek "ztuhlých mentálních postojů", tak jako organismus není jen somatickou metaforou naší cesty životem.

Rozjetý vlak ještě nezastavil ani největší mistr kung-fu a v epicentru nukleárního výbuchu nás sotva zachrání hluboká meditace. To jsou ovšem krajní situace a v běžném životě nam nic takového nehrozí. Opravdu ne?
Ve srovnání s našimi předky vdechujeme o polovinu víc kysličníku uhelnatého, o síře a jiných zplodinách je snad zbytečné mluvit. Stejně je znečištěna i voda, kyselé deště ničí naše lesní plíce, chemická hnojiva s pesticidy otrávila zem a chléb náš vezdejší, který obohacujeme ještě dalšími jedy jako jsou barviva, konzervační prostředky anebo synteticky vyrobené vitamíny. Nemělo by i na našich potravinách stát varování ministra zdravotnictví?
S těmito skutečnostmi se ale už snažíme něco dělat, každý dle svých vědomostí, možností a dobré vůle.
Na druhé straně nám průmyslová a elektronická revoluce přinesly obrovský pokrok. Věk se navzdory civilizačním chorobám prodloužil, vzdálenosti zkrátily, komunikace zrychlila, obchody jsou plné lákavého zboží, díky počítačům v zaměstnání a elektrospotřebičům v domácnostech jsme získali víc volného času, který můžeme strávit u televize. Občas se sice objeví škarohlídi a mrzouti mumlající cosi o ozónových dírách a skleníkových efektech, straší elektrostatickými poli a elektromagnetickým smogem, jako by nestačil ten z našich aut. Proč by nám vlastně měly škodit tak úžasné věci jako počítače, mobilní telefony, kopírky, klimatizace anebo dokonce fén na vlasy? A něčím, co ani nemůžeme vidět, slyšet, hmatat anebo čichat? Renomovaní vědci to přecházejí ruky mávnutím. Není to ale zase tak dávno, kdy dr. I. Semmelweis byl vyhozen z vídeňské kliniky a uštván k smrti, protože chtěl po svých kolezích takovou absurdnost, jako je mytí rukou před a po operaci. Kvůli něčemu neviditelnému, nehmatatelnému. A je to už hodně dávno, kdy Číňané a nejen oni objevili akupunkturu snad šestým smyslem, kterým psi, koně nebo ptáci cítí, co my si běžně neuvědomujeme. Jaký postoj k ní mohla zaujmout západní medicína, která se sice hlásí ke křesťanské civilizaci, ale i pro Kristovu intuitivní znalost změn polarity vložením ruky má jen pohrdavý úsměv?
Bez ohledu na výsledky byla akupunktura považována za stejné šarlatánství anebo přinejlepším za placebo, protože žádné "živé dráty" či jiné anatomické struktury, které by odpovídaly meridiánům a akupunkturním bodům, se nenašly. Zůstala by pavědou možná až dodnes, nebýt amerického biologa maďarského původu, který objevil, že buňky a živé tkáně mají vlastnost polovodičů. Szent-Gyorgyi sice dostal Nobelovu cenu, ale akademickou medicínu to nijak nevzrušilo.
Po prohraném boji s Pasteurem a Kochem jim vytrhla korouhev bakteriologické války a kromě čestných výjimek vidí život optikou minulého století jako chemickou záležitost. Není divu, že do nemocného tedy pumpuje čím dál silnější chemikálie jakoby byl vyrobený Spolanou. Nicméně Szent-Gyorgyiovým objevem jsme všichni vstoupili na území, "kam i andělé se bojí šlápnout" a které až dosud bylo exilem šamanů, mystiků a jiných potřeštěnců.
Dnes tedy víme, že drahami meridiánů neprochází střídavý proud jako v nervech, ale stejnoměrný proud vedený především Schwannovými buňkami. Tímto způsobem se přenáší do mozku zpráva o změně napětí v kterékoli části těla, což můžeme vnímat i jako bolest. Z mozku pak jde odpovídající proud, aby se tato část integrovala zpět do pole organismu. Jinými slovy, aby se stimulovalo léčení v nemocném či zraněném mistě. A protože jde o proud mimořádně slabý, jsou na každém meridiánu jeho zesilovače, retranslační stanice, zvané akupunkturní body. Když kovová jehla pak spojí takový bod s tkáňovým mokem, dochází ke změně polarity stejně jako při akupresuře, vložení ruky, hypnóze (Kristus mluvil o víře), vodoléčbě nebo chemoterapii, která jediná má vedlejší účinky, na které dnes ve Spojených státech umírá víc lidí než při autonehodách. Nemělo by nás ovšem mást, že Szent-Gyorgyi mluví o stejnosměrném proudu, Číňané o ččhi, Indové o práně, Polynésané o Maně a léčitelé o životní energii, na jejímž volném proudění závisí nejen naše zdraví, ale i život.
Lidé od nepaměti tušili, že náš organismus jsou ve skutečnosti dvě těla: jedno, které vnímáme smysly, a jeho astrální dvojník. To druhé, éterické a energetické tělo vidí jasnovidci nebo subjekt v hypnóze jako pavu- činu světelných paprsků elektrochemických a magnetických energií. Tam, kde je tento astrální plamen života oslaben, jsou černá nebo šedivá místa, zatímco místa nebezpečného předráždění září. Pro racionální typy stačí připustit, že za určitých okolností platí Einsteinova alchymická rovnice E = mc2. Pak platí i m = E/c2, což znamená, že energie (E) není jen hmotou (m), násobenou rychlostí světla na druhou, ale že zároveň hmota je energie modifikovaná elektromagnetickým sluncem (světlem). Na světlo se pak rovněž můžeme dívat jako na vlny nebo na hmotné částice. Podle toho, zda upřednostníme hledisko času či prostoru.
H. Burr, který nazval elektromagnetické tělo člověka, živočichů a rostlin biopolem na rozdíl od polí neživých předmětů, zároveň připomíná, že během šesti měsíců se v hmotném těle vymění všechna hmota, a když potkáte přítele, kterého jste půl roku neviděli, každá molekula v jeho tváři je nová, a přesto ho poznáte. A pokud se takhle vyměňují i molekuly buněk mozku, znamená to, že schopnost myšlení, paměti a intuice není omezena jen na ně, ale i na jejich biopole, které je organizuje a drží pohromadě. Je to ale jen biopole, které sjednocuje organismus, dává chaosu řád a z jednoflivých částí vytváří celek? Co vlastně dělá organismus živým? Duše? A co je duše? Zkuste si představit hrst železných pilin na listu tuhého papíru, pod kterým je magnet. Piliny zaujmou polohu v souladu se silokřivkami magnetického pole.A když je odklidíme a nasypeme tam nové, zaujmou stejnou polohu, a tak tomu bude, dokud je budeme odklízet a sypat a síla magnetu se nevyčerpá. Co je to ale za magnet, jehož pole drží pohromadě nejen naše tělo, ale i celý svět? Ještě než odpovíte Bůh nebo Tao či vesmír, zkuste se nad tím alespoň na okamžik zamyslet...

(Pokračování příště...)

Milan CALÁBEK