Naši čtenáři v Indii
Něco mezi nebem a zemí
Minule jsme si představili Indii jako zemi, kterou navštěvují tisíce "hledajících" z celého světa.
Představuje pro ně zemí zázraků a pozitivních vibrací, v níž pátrají po smyslu svého života.
CESTOVÁNÍ PO INDICKU
Dnes se vydáme autobusem do Trivandrumu, hlavního města indického státu Kerala. Na jedné
straně autobusu sedí ženy a dívky, na druhé muži. Sedí většinou po třech na dvousedadle,
spořádaní, tiší, usměvaví. Autobus se řítí ďábelskou rychlostí cesta necesta - všichni tu jezdí
s větrem o závod a navíc vlevo. Díry na silnicích jsou hluboké a časté. Po stranách cest sedí
ženy a rozbíjeji paličkami bloky nalámaného kamene, kterým se potom díry v silnici zasypou.
Veřejné osvětlení neexistuje, elektřina se zapíná jen večer. Nesmíte se nechat vyvést z míry ani
malomocným bez prstů, který vás při žebrání ohmatává a vy se stydíte uhnout. Potkal jsem hrůzného
muže se sloní hlavou jako vystřiženého ze stejnojmenného drasťáku, který celý život pravděpodobně
strávil na chodníku před nádražim.
Je pět ráno a obyvatelé chodníku ještě spí, takže to před
nádražím vypadá jako po masakru. Přeskakujeme spící a hledáme vlak, jimž se vydáme na
několikahodinovou cestu do města Kolyam. Vlakem stále procházejí prodavači kávy, čaje, plněných
placek a jakýchsi karbanátků, ale my se to neodvažujeme požít, zvláště v kombinaci s vodou
nejasného původu. O pár stovek kilometrů dál už ale takovéhle maličkosti neřešíme a jíme, co se
dá.
POZOR NA KOŘENÍ
Z Kolyamu pokračujeme autobusem do hor, kde se čajové lístky dotýkají oblaků. Čím výše
stoupáme, tím více si připadáme jako na úpatí Himálaje. Lesy gumovníků s mističkami na kmenech,
zachycujícími budoucí pneumatiky a gumové rukavice, střídají plantáže čaje. Spolu s kaučukem
a kávou představuje 40 % vývozu. A když říkáte Indie, jednim dechem musíte říci také koření.
Různé druhy pepřů, koryandr, skořice, kardamom, curry, hořčičná semínka, muškátový květ, chilli
a mnoho dalších, které nedokážu pojmenovat, se objevují v každém jídle a na spoustě různých
salátů, z nichž některé jsou pořádně ostré. Z polévek mohu doporučit rajčatové krémy, ale
nenechte si ujít ani polévku z oříšků kešu. Oblíbená je čínská kuchyně a takovou rybu ve
sladkokyselé omáčce dostanete dokonce s rozinkami a kousky banánů. Nejčastěji se jí kuře stokrát
jinak a zeleninové míchanice s podivnými názvy. K tomu, samozřejmě, rýže na desítky způsobů. A
nudle. Pro odborníky chleby pečené v tandoori - speciální kruhové peci. Ryby jsou čerstvé, přímo
z moře. Velké, malé, tlusté, barakudy, žraloci, tuňáci, krabi, langusty, krevety a chobotnice,
mušle i kalamály. Rybařením se na pobřeží živí mnoho rodin, ale dobrý lov se nepodaří každý den.
Šplháme dalším autobusem výš do hor. Je to spíš rallye, protože děr v silnici přibývá a
stejně tak i dobytka, který je hnán prostředkem cesty. Více než polovina zvířat je považována za
posvátná a nelze je proto zabijet. Řidič se rohům statných jaků bravurně vyhýbá a my jen o vlásek
unikáme smrti v hlubokých propastech.
MNOHO JAZYKŮ, MNOHO BOHů
Zkoušíme zapříst rozhovor s několika spolucestujícími, ale jejich jazyk zní spíš jako
štěbetání ptáků. Obyvatelstvo Indie se dělí do mnoha jazykových skupin. Existuje zde patnáct
uznaných národnich jazyků, ale třeba noviny vycházejí v 53 rozličných jazycích. V zemi, v níž
vznikla dvě světová náboženství - hinduismus a buddhismus - se 82 % obyvatel hlásí k hinduismu,
11 % k islámu, 3 % vyznávají křesťanství a 2 % tvoří sikhové. Podíl buddhistů a křesťanů je
velký zejména mezi nedotknutelnými, kteří nepatří do žádné z více než tří tisíc kast a
stojí mimo hinduistickou společnost.
K tomu nejcennějšímu v Indii patří voda. Zde, v horách, lidé pro vodu scházejí hluboko do
údolí. V této výšce je o něco snesitelněji než dole u moře. Pozdě večer dorážíme k cili, do
přírodní rezervace Perigar na hranicích států Kevala a Tamil Nadu. Druhý den vidíme ve volné
přírodě slony, divoká prasata, laně, něco na způsob buvolů, jen tygři se nám schovávají.
V hotelu nás upozorní, abychom zavírali okna, protože opice jsou velmi drzé a zvědavé a
často hotelové pokoje navštěvují. Trávíme zde několik nádherných dní a nocí, než se zase vrátíme
zpět na pobřeží. Cestou stihneme obhlédnout několik fantastických paláců, klášterů a chrámů,
mezi nimiž září hinduistický chrám Suchindrum, který jediný se nám podaří navštívit, protože jsme
bílí, a tedy pravděpodobně křesťané, kteří nemají na tato místa přístup. Kamenné sloupy
podpírají vysoké stropy, přičemž každý sloup je naladěn jinak a zručný hudebník může skutečně na
tyto sloupy hrát. Jen se nesmíte zapomenout před vchodem do chrámu zout a svléknout do půl těla
(u žen to bohudík neplatí a pak můžete za nepatrný obnos obětovat jednomu z mnoha božstev svíčku,
přitom se pomodlit a přát si cokoliv. Určitě se vám to splní, zvláště pokud do své prosby a víry
dáte opravdu všechno. Ale to pak nemusíte jezdit až do Indie. I když - své kouzlo zase Indie má.
Vítek POKORNÝ