Deník Práce

Škodí mobilní telefony?

Pokud jde o základní stanice (ZS) k mobilním telefonům, umístěným napevno v automobilech nebo v objektech, není důvodu se obávat, že by jejich činnost mohla člověka ohrožovat. Jinak je tomu u kapesních telefonů.
Jestliže z laboratorních modelových měření, u nás na ČVUT FEL, vyplývá, že až 50 i více % vyzářeného výkonu může být absorbováno v hlavě (klasická kontrolní měření v terénu nejsou technicky proveditelná a např. ani v USA do výkonu 7 W, ani v ČR do výkonu 4 W nejsou vyžadována), nemuselo by nás to s ohledem na nízkou úroveň výkonu příliš znepokojovat. Jenomže v hlavě dochází ke vzniku místních absorpčních maxim a tato okolnost u některých typú a za nejnepříznivější situace může dokonce vést až k překročení úrovně tzv. specifické míry absorpce, která je celosvětově považována za ještě přípustnou. Navíc, u nově zaváděného digitálního systému GSM, na rozdíl od dosavadního analogového NMT, se jako důsledek především časového oddělování jednotlivých vstupů (hovorů) objevuje spolu s vysokofrekvenční složkou pole o kmitočtu v pásmu 900 MHz ještě široké spektrum nízkých kmitočtů od několika Hz do několika kHz se spektrálními špičkami na specifických dominantních kmitočtech.
Důsledkem uvedených faktů je to, že odpověď na otázku, zda se u uživatelů kapesních telefonů mohou objevit nějaké zdravotní potíže, zatím není jednoznačná. Rozsáhlé údaje, které jsou dnes o biologických účincích elektromagnetických polí k dispozici, jsou totiž v daném konkrétním případě téměř bez výtěžnosti. Nelze však vyloučit, že právě kombinace působení polí vysokých a nízkých kmitočtů může vést k výraznějším biologickým efektům.
Nemá v daném okamžiku smysl zacházet do nějakých spekulativních detailů. Jisté však je, že snaha objasnit možné zdravotní dopady bezdrátové telekomunikační techniky nejnovější generace vedla ke vzniku široké mezinárodní spolupráce a koordinace. Máme na mysli především existenci evropského projektu COST 244, vytvoření expertní skupiny EU za podpory EP a vznik nezávislé společnosti Wireless Technology Research v USA. Veřejnost můžeme informovat, že ČR je prostřednictvím Státního zdravotního ústavu do této spolupráce aktivně zapojena již od r. 1992.
Na závěr nepochybně může vzniknout praktická otázka - co lze, za současné situace, doporučit potenciálním uživatelům kapesních telefonů? Dvě odpovědi se dají formulovat jednoznačné:
1. Protože existuje možnost nežádoucího ovlivnění činnosti nejrůznějších elektronických zařízení zejména na ARO, ředitelé nemocnic by minimálně v nejbližším okolí měli zakázat používání kapesních telefonů (na to není potřeba přijímat žádné legislativní opatření, to je v jejich pravomoci);
2. Nemocným se srdcem, kteří mají voperován kardiostimulátor, lze doporučit, aby se před definitivní koupí radiotelefonu poradili se svým kardiologem.
Pro všechny ostatní je otázka koupě věcí jejich svobodného soukromého rozhodnutí. Nikdo jim ji nemůže ani nařídit, ani zakázat a dokonce se domníváme, že tomu tak bude i v budoucnosti, totiž i v případě, že by se jednoznačně prokázala určitá zdravotní rizika. Každé přirovnání kulhá, ale svým způsobem je to podobné jako s kouřením. A úplně nejkonkrétněji: když už upravdu nevíte co s penězi, klidně si kapesní telefon kupte, používejte jej však jen ke krátkým hovorúm a jen v nezbytných situacích, nemáte-li po ruce klasický aparát.

Ing. JAN MUSIL, CSc.,
Státní zdravotní ústav, Praha