Světové záhady

Bratrstvo Růžového kříže

Bratrstvo Růžóvého kříže, tzv. rozikruciánský řád, tedy společenství největších evropských mágů, založil Christian Rosenkreuz. Narodil se v Německu v roce 1378 a byl od útlého dětství vychováván v kolínském klášteře.
Když se stal plnoletým a získal přístup k rodinnému jmění, opustil katolický seminář a odcestoval za vzděláváním do Orientu. Na svých několikaletých poutích zavítal například do Egypta a Damašku, nejvíce času však strávil v marockém Fezu, kde se od arabských mágů vyučil v lékařství, levitaci, v astrálním putování a v mnoha jiných uměních středověké magie.
Do Německa se vrátil v roce 1410 a se třemi svými někdejšími spolužáky založil v témže roce v Kolíně nad Rýnem Bratrstvo Růžového kříže, které se zpočátku věnovalo pouze uzdravování nemajetných, přičemž nejméně sto třicet medicínských zákrokú v prvních třech letech působení bratrstva mělo charakter léčebného zázraku, z nichž nejznámější je odstranění slepoty, hluchoty, ochrnutí a oživení utonulého.
Namísto jmen oněch tří spoluzakladatelů Řádu známe dnes pouze jejich iniciály. G. V., V. I. a I. O.
O sedm let později, tedy v roce 1417, bylo do Řádu přijato dalších pět členů, kteří museli odpřísáhnout, že si podrží veškerá svěřená tajemství a zachovají duchovní i fyzickou čistotu. K uchování čistoty sloužilo devadesát devět pravidel, která musela být nezbytně dodržována, pokud se chtěl adept magie domoci léčitelských úspěchů.
Rosenkreuz řídil řád přísnou, ale spravedlivou rukou. Sám byl považován za nejschopnějšího léčitele po Kristovi, což dokládá zástup pěti tisíc nešťastníků, jimž pomohl od utrpení a bolesti, ale i jeho schopnost udržet sebe sama ve skvělé kondici až do vysokého věku. Ještě ve svých sto letech měl 28 zubů, dokázal ujít během jednoho dne více než padesát kilometrů a ve sto pěti letech uzvedl ke kolenům stolibrové závaží. Když v roce 1484 zemřel ve věku 106 let, vypadal v rakvi podle mínění mnohých pohřebních hostů sotva na pětačtyřicátníka.
Christian Rosenkreuz byl podle svého přání pohřben v sedmihranné hrobce nedaleko Frankfurtu nad Mohanem. Když hrobku po sto dvaceti letech, tedy v roce 1604, otevřeli, zjistili s úžasem, že tělo mistra zůstalo časem málem netknuté.
Christian Rosenkreuz dával svým žákům-léčitelům, ale i pacientům specifické rady k udržení fyzické i psychické kondice a také k uchování schopnosti léčit ostatní. Rosenkreuz jako první "lékař" v historii nazval stáří a nemoc anachronismem a nelogickým stavem vyplývajícím z hrubé nedbalosti člověka o sebe sama.
Nemoc je hrozivé duševní či fyzické selhání onemocnělého, napsal v roce 1440. Nemoc přichází po životní chybě a je zprvu jen varováním k nápravě. Když však nemocný toto varování nevyslyší, může se zprvu ještě snadno léčitelná nemoc proměnit v závažné onemocnění, vedoucí až ke smrti.
Je až neuvěřitelné, jak účinný "kondiční" způsob uchování málem věčného mládí navrhl Rosenkreuz z temnoty středověku, který ještě i nám umožňuje, abychom se snadno vyhnuli chybám způsobujícím nemoci. Jenže kdo dokáže naplnit realitou

Rosenkreuzovo desatero:

  1. Nespěchej, nikdy však nelenoš.
  2. Spi, kdy se ti zlíbí.
  3. Jez jen hubeně a málo a týdně se aspoň jednou posti. Upřednostňuj ovoce a zeleninu, jak jen to jde, vyhýbej se však masu.
  4. Čekej, protože čas všeho přijde k tobě sám, takže událostem nemusíš nijak nadbíhat.
  5. Z tvého nitra nesmí nikdy vzejít negativní postoj k ostatním, protože se tam záhy vrátí rozhojněn negativními postoji tvého okolí.
  6. Prospívej ostatním a rozdej, co sám nepotřebuješ, majetek vždy krade svpbodu a duševní klid.
  7. Denně se věnuj sportu a fyzické práci.
  8. Ber si od stromů energii a setrvávej každý den půlhodinku v těsné přítomnosti vzrostlých a zdravých stromů.
  9. Dávej svou léčebnou energii osratním, nezbavuješ se rak vlastní síly, naopak ji tím ještě rozhojňuješ. Kdo nezíská energii, ten podléhá nemoci.
  10. Odpoustěj jiným provinění aspoň tak rychle, jako je odpouštíš sám sobě.

Z knih Největší záhady světa (uvedená ukázka je z knihy Alana Carrera Nejslavnější čarodějové)