3 Vývoj výrobní kapacity

V souvislosti s ohlášenou exportní ofenzívou společnosti ČEZ a.s. nabývá na významu otázka vývoje výrobních kapacit. V předešlých letech právě ČEZ, jako stavebník JE Temelín, argumentoval hrozícím nedostatkem elektrické energie v případě zastavení tohoto projektu. Existence nadbytečné kapacity, na kterou opakovaně poukazovali nezávislí odborníci, byla zástupci podniku tvrdošíjně popírána. Právem je třeba položit otázku, proč je společnost ČEZ náhle schopna zvýšit výrobu ve stávajících elektrárnách až o 15 000 GWh ročně. Tato kapitola je proto věnována analýze současného stavu a diskuzi možného vývoje v nejbližších letech.

3.1 Rezervy výrobní kapacity v roce 2000

Pro odhad současné rezervy výrobní kapacity lze mimo výpočtů na základě údajů o stávajícím elektrárenském parku použít jako empirický důkaz také údaje o exportní činnosti v prvním čtvrtletí 2000. Abychom získali kvalifikovaný odhad, byly v rámci předložené zprávy použity obě možnosti.

Výpočty byly provedeny za použití známých údajů o elektrárnách v České republice za předpokladu ročního využití, které odpovídá technickým parametrům jednotlivých elektráren. Pro výpočet nutné rezervní kapacity byla použita mezinárodně platná kritéria. Výpočtem vyšlo najevo možné zvýšení produkce o minimálně 15.000 GWh ročně pro krytí nutné tuzemské spotřeby elektřiny.

Z údaje o množství elektřiny exportované v prvním čtvrtletí ve výši 3100 GWh může být odvozena roční rezerva zhruba 12.500 GWh. Při zohlednění nižší tuzemské spotřeby ve druhém a třetím čtvrtletí vzniká v tomto časovém období dodatečná rezerva zhruba 2.500 - 4.000 GWh. Na základě zmíněných údajů může být odhadnut současný přebytek výrobní kapacity na úrovni 15.000 až 16.500 GWh ročně.

V tomto odhadu ještě není zohledněna výrobní kapacita nové elektrárny v Kladně o výkonu 370 MW, jejíž komerční provoz se bezprostředně blíží. Roční produkce tohoto zařízení může být konzervativně odhadnuta na 2000 GWh. Několik menších projektů nezávislých výrobců způsobí další nárůst výrobní kapacity o 500 GWh pravděpodobně ještě v letošním roce. Současný nadbytek výrobní kapacity v ČR lze tedy vyčíslit na 17.500 až 19.000 GWh ročně (t.j. zhruba 35-38% tuzemské čisté spotřeby elektřiny).

Se zřetelem na enormní přebytky výrobní kapacity je nutno zmínit i některé související problémy. Dokonce i v roce dosavadní maximální roční spotřeby, t.j. v roce 1996, existovala nadbytečná výrobní kapacita ve výši nejméně 12.000 GWh ( to je více než plánovaná roční produkce JE Temelín ve výši 11.500 GWh) ročně. Existence nadbytečné kapacity byla vedení společnosti ČEZu jistě velmi dobře známa, přesto byla veřejnost o situaci nesprávně informována. Existence velmi značných nadbytečných kapacit byla vedením společnosti zřejmě utajována i před mezinárodní komisí, která posuzovala projekt Temelín mezi říjnem 1998 a únorem 1999.

Udržování nadbytečných kapacit bylo a je spojeno se značnými ekonomickými ztrátami, protože musely být uhrazeny i fixní náklady nepotřebných elektráren. To samé platí i pro investiční náklady dostavby JE Temelín, jejíž produkce není pro zásobování České republiky potřebná a která se na evropském trhu nemůže uplatnit tak, aby jejím prodejem byly pokryty alespoň výrobní náklady. Mimo selhání odpovědných orgánů společnosti ČEZ a.s. je nutno konstatovat i úplné selhání kontrolního mechanizmu tvorby ceny elektrické energie. Ani zodpovědná ministerstva průmyslu a obchodu a financí nezohlednily náklady nepotřebných výrobních kapacit při tvorbě ceny. Důsledkem jsou nerealisticky vysoké ceny pro české spotřebitele, které se pohybují vysoko nad úrovní cen evropského trhu.

3.2 Vývoj výrobní kapacity v období 2001-2003

Časové období 2001-2003 má pro vývoj výrobních kapacit v ČR rozhodující význam. Na jedné straně stojí rozhodnutí o uvedení JE Temelín do provozu nebo zastavení projektu, na druhé straně musí být rozhodnuto o budoucnosti stávajících uhelných elektráren. Dále je třeba zohlednit skutečnost, že do konce sledovaného období bude již realizována liberalizace trhu s elektřinou podle pravidel Evropské unie. Společnost ČEZ zásobuje výhradně velkoodběratele, proto se liberalizace trhu dotkne hned zpočátku téměř celého jejího odbytu. To bude mít za následek drastický pokles výnosů, protože místo současných předávacích cen, které jsou uměle udržovány na vysoké úrovni prostřednictvím státní cenové regulace(viz. kapitola 4), bude v budoucnosti směrodatná podstatně nižší cenová úroveň evropského trhu.

V letech 2001-2003 lze uvažovat o třech podstatných scénářích vývoje výrobní kapacity, které chcheme následně diskutovat. Pro všechny tři scénáře předpokládáme stagnaci tuzemské spotřeby na úrovni roku 1999. Tento předpoklad se jeví z dnešního pohledu jako konzervativní. Pro letošní rok se počítá s dalším poklesem spotřeby ve výši asi 1,5%, potenciál úspor při odstraňování elektrických přímotopů činí ještě zhruba 3000 GWh (asi 6% čisté spotřeby). Z důvodu stále probíhajícího procesu restrukturalizace českého hospodářství činí koeficient růstu spotřeby elektřiny v závislosti na nárůstu HDP pouze 0,27 (nárůst spotřeby el. energie zhruba o 1% při nárůstu HDP o 4%). Ani silný nárůst ekonomiky v letech 2001-2003 by neměl tudíž žádný podstatný vliv na platnost přijatého předpokladu.

3.2.1 Zvýšení výrobní kapacity o plánovanou roční produkci JE Temelín

Zvýšení výrobní kapacity o plánovanou roční produkci JE Temelín odpovídá scénáři, který byl dosud prezentován jako oficiální jak společností ČEZ, tak i MPO. Komerční provoz prvního bloku je naplánován na květen 2001, druhý blok má následovat zhruba za 15 měsíců. V roce 2001 by se zvýšila výrobní kapacita přibližně o 3.500 GWh, v roce 2002 o dalších zhruba 3.500 GWh. V roce 2003 by měla být k dispozici celá plánovaná výrobní kapacita JE Temelín ve výši 11.500 GWh ročně.

Dle z dnešního pohledu velmi nepravděpodobného předpokladu, že by se společnosti ČEZ i přes liberalizaci trhu podařilo udržet celý domácí odbyt na dnešní úrovni, by tato společnost musela vyvézt v roce 2003 množství 29.000 až 30.500 GWh elektrické energie (ca. 58-61% domácí čisté spotřeby).

Výnos z exportů však kryje, jak je uvedeno v následujících kapitolách, pouze menší část výrobních nákladů. Předmětný scénář by proto nevyhnutně vedl k rychlému konkurzu podniku.

3.2.2 Zastavení projektu dostavby JE Temelín, modernizace JE Dukovany

Přebytečná výrobní kapacita, která by i po zastavení projektu Temelín dosahovala dnešní úrovně 17.500 až 19.000 GWh, představuje i v tomto scénáři těžko řešitelný problém. Protože výnosy z vývozů pokrývají, jak již bylo zmíněno, pouze menší podíl výrobních nákladů, vedly by vývozy v tomto vysokém objemu nevyhnutně k úpadku společnosti ČEZ.

Navíc by společnost dle současných plánů byla nucena investovat zhruba 25 miliard korun v letech 2002 až 2010 do rekonstrukce JE Dukovany, aby „zaručila dodržení evropského bezpečnostního standardu“. Je ovšem třeba poznamenat, že nejzávažnější nedostatky zařízení – chybějící kontejnment a zastaralý sovětský řídící a kontrolní systém – by rekonstrukcí vyřešeny nebyly. Dosažení evropských bezpečnostních standartů není tedy tímto způsobem možné. Provozovateli je zřejmě známa prodělečnost tohoto záměru, protože se současně snaží o prodloužení doby provozu JE Dukovany zařízení o 10 let (do roku 2025 místo 2015). Vzhledem ke známým nedostatkům tohoto typu reaktoru, jako je křehnutí reaktorové nádoby, nelze očekávat mezinárodní akceptanci tohoto záměru.

Dále by bylo nutné vytvořit další kapacitu pro skladování vyhořelého jaderného paliva (kapacita současného skladu dostačuje pouze do roku 2005). Vytvoření nové skladovací kapacity by vyžadovalo investici ve výši zhruba 3 miliardy korun.

Z výše uvedených důvodů se tento scénář z ekonomického hlediska jeví jako stěží proveditelný.

3.2.3 Ukončení temelínského projektu, předčasné ukončení provozu JE Dukovany

Z důvodů existence nadbytečné výrobní kapacity a vysokých nákladů, které si vyžadují jak JE Temelín, tak i JE Dukovany, se jako výhodné jeví formulování dalšího scénáře, který je založen na využití existujícíh tepelných elektráren. V předešlých letech byla většina tepelných elektráren se spalováním uhlí vybavená moderními filtrovacími zařízeními, menší část byla koncem roku 1998 odstavena. Do modernizace tepelných elektráren bylo investováno zhruba 46 miliard korun. Do roku 2010 až 2015 nejsou žádné další investice do těchto zařízení potřebné.

Naproti tomu by do dokončení JE Temelín muselo být investováno i za příznivých předpokladů dalších 20 miliard korun, do prozatím neexistujícího skladu radioaktivního odpadu nejméně 5 miliard korun, do modernizace JE Dukovany dle plánů provozovatele 25 miliard korun a do rozšíření kapacity meziskladu zhruba další 3 miliardy korun. Otázka konečného úložiště radioaktivního odpadu by zůstala nadále zcela nevyřešena, v současnosti neexistuje ani kvalitní odhad výše potřebných investičních prostředků

Všechny výše popsané náklady by mohly být zastavením dostavby JE Temelín a předčasným uzavřením JE Dukovany ušetřeny. Výrobní náklady JE Temelín leží i po zohlednění již investovaných prostředků jako jsou utopené náklady (viz kapitola 4) podstatně nad úrovní evropského trhu. Energie vyrobená v JE Temelín by tak mohla proto být prodávána pouze s velkou ztrátou. Zastavení projektu Temelín těmto budoucím miliardovým ztrátám může zabránit.

Současná nadbytečná výrobní kapacita umožňuje okamžité zastavení JE Dukovany. Tímto způsobem by došlo k redukci nadbytečné kapacity ze 17.500 až 19.000 GWh na zhruba 4.000 až 5.500 GWh. Toto množství energie může být vyvezeno za ceny, které alespoň pokryjí výrobní náklady. Výstavba nových elektráren není kvůli existenci této strategické rezervy nutná až do let 2008 – 2010. Za zmínku stojí také podstatné zvýšení jaderné bezpečnosti ve Střední Evropě jako důsledek realizace předmětného scénáře. Ekonomická zátěž je v důsledku podstatné redukce nadbytečné kapacity minimální. Náklady na dostavbu JE Temelín, modernizaci JE Dukovany a další, jako např. rozšíření skladovacích kapacit, mohou být rovněž ušetřeny. Předmětný scénář se proto z ekonomického hlediska jeví jako nejvýhodnější. Nutno však poukázat na skutečnost, že kvalitní ekonomické vyhodnocení lze získat pouze vypracováním studie nejnižších nákladů.

Předmětný scénář disponuje mimo všech již zmíněných ekonomických výhod i možností pružné reakce na liberalizaci trhu s elektřinou. Po jedno- až dvouleté stabilizační fázi po otevření trhu by mohly být učiněná fundovaná rozhodnutí o dalším vývoji výrobní kapacity.