Autor nebo zdroj: Project Adventure, Silver Bullets
Klíčová slova: soutěž a spolupráce, životní prostor, ubývání
zdrojů
Čas: 20 minut
Velikost skupiny: neomezena
Materiálové a prostorové požadavky:
Jedna smyčka z provazu pro každého - rozdílné velikosti od smyčky pro
jednoho po velkou smyčku do které se pohodlně vejde až 10 lidí. Dostatečně
velký prostor.
Pedagogický efekt hry:
Cvičení vystavuje účastníky situaci, při které musí hledat řešení problému,
ukazuje bloky bránící objevení řešení.
Hlavní myšlenky hry:
K hledání řešení je třeba překonávat stereotypy a falešné předpoklady.
Při řešení problému ubývajících zdrojů či prostoru můžeme vždy zvolit
jednu ze dvou taktik - soutěž (obvykle s řešením typu vítěz - poražený)
nebo spolupráci ( obvykle s řešením typu vítěz - vítěz).
Pravidla/Postup:
Vedoucí rozdá účastníkům po jedné smyčce. Každý si položí smyčku na zem tak, aby viděl a slyšel všechny ostatní.
Cvičení začíná v okamžiku, kdy všichni budou mít obě nohy ve smyčce.
Vedoucí odebírá smyčky a cílem účastníků je mít obě své nohy ve smyčce
tak dlouho, pokud to bude možné. Účastníci nesmějí bránit vedoucímu smyčky
odebírat. Vždy když vedoucí řekne "změna", musí každý změnit
smyčku za jinou. Nová změna nenastane, dokud nebudou mít všichni dvě nohy
ve smyčce.
Závěrečná diskuse:
Z jakých předpokladů jste vycházeli, jak jste pochopili a vyložili si pravidla?
Někdy, když se věci nedaří, máme sklon zintenzivnit činnost a pokračovat
stejným způsobem, namísto toho, abychom se zastavili a podívali se na to
co děláme nově.
Kdo řídil čas?
(vedoucí - nikoli!, skupina - řídit čas namísto být časem ovládán)
Změna norem:
Kdy se soutěž změnila v spolupráci? (Pokud lidé budou říkat, že to nebyla soutěž, zeptejte se proč tedy běhali)
Co umožnilo změnu soutěže ve spolupráci?
Jak se změnily jiné normy chování mezi lidmi?
Například vzdálenosti mezi lidmi - osobní vzdálenost, kterou se snažíme při běžném jednání s lidmi udržovat je cca 50 cm. Při této aktivitě byly vzdálenosti menší. Jak je to možné?
Byli účastníci proaktivní nebo reaktivní vzhledem ke změnám?
Jak se mění naše prostředí v práci? Co je třeba, abychom na tyto změny
mohli efektivně reagovat?
Omezené zdroje:
Jevily se vám zdroje (prostor ve smyčkách) dostatečné nebo zmenšující se?
Kdy se stal problém zdrojů kritický? Jak jste reagovali?
Když začaly zdroje mizet, mysleli jste si že vydržíte tak dlouho, jako jste vydrželi? Měli jste pocit, že by mohlo být dostatek zdrojů pro všechny? Na čem bylo vaše vnímání zdrojů založeno? Kdy jste si uvědomili, že se zdroje stávají nedostatkovými?
Někdy zakládáme naše chování na vnímání a nikoliv na realitě. To lze
říci například o otázce populačního růstu. Co nám říká o populačním růstu
naše vnímání? Jaká je realita?
Komunikace / zpětná vazba
Druhé pravidlo bylo: "Neřeknu změna, dokud obě nohy všech lidí
nebudou zcela ve smyčce". Když něčí prsty nebo paty byly na provazu,
vedoucí opravdu neřekl změna. Tento poznatek si ale musela skupina uvědomit.
Skupina byla odpovědna za monitorování své situace a musela si sama vytvořit
zpětnou vazbu. Najdete nějaké příklady situace v životním prostředí, kdy
bylo třeba vytvořit zpětnou vazbu k monitorování situace, aby se odvrátila
ekologická katastrofa? Jak úspěšné bylo toto vytvoření zpětnovazebné smyčky?
Obvyklé předpoklady: