"Systém péče o životní prostředí se začal budovat počátkem roku 1990. Právní předpisy jako jeden z hlavních nástrojů by měly být postupně zpracovány spolu s ostatními nástroji do roku 1993" (Ročenka MŽP z roku 1990, str. 300).
Věstník MŽP ČR z ledna 1996 uvádí seznam obecně závazných právních předpisů, instrukcí, metodických pokynů, návodů a sdělení platných v resortu životního prostředí České republiky ke dni 1. 1. 1996. Zde se dočteme, že v roce 1991 byly ČNR schváleny čtyři zásadní zákony týkající se ochrany životního prostředí , v roce 1992 tři zákony, v roce 1993 jeden, v roce 1994 ani jeden (doplnění zákona o ochraně ovzduší), v roce 1995 dva. Dosud nebyl přijat zákon o vodách ani horní zákon, o jejichž potřebnosti se mluví již několik let. V parlamentu jsou v roce 1996 narychlo projednávány čtyři zákony, jejichž předkladatelem je MŽP a další tři, které se ochrany životního prostředí bezprostředně týkají a jejichž předkladatelem jsou jiná ministerstva. Výčet přijatých či projednávaných zákonů týkajících se ochrany životního prostředí v letech 1991 - 1996 (dle Věstníku MŽP ČR, 1/1996) uvádí následující přehled:
rok 1991
rok 1992
rok 1993
rok 1994
rok 1995
rok 1996 (první čtvrtletí, návrhy zákonů předložených MŽP)
Ochrany životního prostředí se týkají i další zákony, předložené jinými ministerstvy:
Ze zákonů, které byly přijaty za uplynulé volební období, bylo konzultanty Zeleného kruhu vybráno sedm, u nichž byla provedena analýza hlasování po poslaneckých klubech. Jsou to tyto zákony, resp. jejich novely:
Novela zákona o ochraně ozónové vrstvy Země.
Lesní zákon.
Zákon o vnitrozemské plavbě.
Zákon o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o Státní energetické inspekci.
Novela zákona o poplatcích za uložení odpadů.
Novela zákona o ochraně spotřebitele.
Novela zákona o ochraně ovzduší.
Jsou to zákony z roků 1994 a 1995. U starších zákonů se nám nepodařilo získat podklady pro vyhodnocení, protože v této době ještě nebyl zaveden elektronický systém hlasování. V přiložené tabulce je uvedeno, jak poslanci k jednotlivým zákonům hlasovali.
Předkládáme stručné komentáře k těmto zákonům.
Podstata zákona
Tento zákon mění a doplňuje zákon č. 211/1993 Sb., tzv. ozonový zákon. Návrh ozonového zákona předložila skupina koaličních a opozičních poslanců, které vedl P. Seifer (původně SZ, nyní ČSSD). V průběhu plenárního zasedání parlamentu byl po vystoupení některých členů vlády (F. Benda a V. Dlouhý) narychlo přepracován a změkčen tak, že nevyhovoval mezinárodním úmluvám.
Zákon z roku 1995 nově zavádí povinnost označovat látky poškozující ozonovou vrstvu (LPOV) a výrobky, takové látky obsahující, zákonem stanoveným textem a zacházet s nimi jen na základě povolení MŽP. Termín zákazu tzv. tvrdých freonů stanovuje na 1. 7. 1995, užití tzv. měkkých freonů do rozprašovačů se zakazuje od 1. 1. 1997. Od stejného data nesmí být zvyšována výroba měkkých freonů, která musí být spolu s dovozem ukončena do 1. 1. 2O15. Zákon zvyšuje poplatek za vyráběné a dovážené freony ze 100 Kč na 200 Kč, ruší však poplatky za u nás vyrobené freony určené na vývoz. Zavádí také řadu vyjímek, odůvodněných potřebou freonů pro obranu státu, jaderná zařízení či bezpečnost leteckého provozu. Pro všechny tyto oblasti již existují nefreonové náhrady.
V průběhu projednávání zákona bylo podáno devět pozměňovacích návrhů pěti poslanci. Poslanec Václav Frank (KSČM) navrhl určit konečné datum výroby, dovozu a vývozu LPOV na 1. 1. 2015. Pro návrh hlasovalo více než 90% poslanců z klubu KDS, KSČM, SPR-RSČ a KDU-ČSL, většina poslanců z klubu ČMUS, ČSSD, LSNS, ODA, ODS. Proti byla většina klubu LB.
Radim Špaček (ODA) navrhl zachovat vládou navržený poplatek 200 kč pouze pro tzv. tvrdé freony. Návrh podpořila většina klubu ČMUS a ODA, proti byla většina klubu ODS a prakticky všichni poslanci z klubů ČSSD, KDS, KDU-ČSL, KSČM, LB, LSNS a SPR-RSČ.
Druhý návrh poslance Špačka, snížit 200 Kč poplatek za 1 kg vyrobené či dovezené LPOV na 100 Kč, podpořil J. Macháček (ČMUS). Pro tento pozměňovací návrh hlasovala většina klubu ČMUS a LB. Proti byla těsná většina klubu ODA, výrazná většina klubu ČSSD a prakticky všichni poslanci z klubu KDS, KDU-ČSL, KSČM, LSNS, ODS a SPR - RSČ.
Z hlediska péče o ŽP předložil nejvýznamnější pozitivní pozměňovací návrh poslanec Frank (KSČM). Pozitivní změny prosazoval při jednání ve výborech společný zpravodaj k zákonu P. Seifer (ČSSD). Negativní změny podporoval klub LB, ČMUS a ODA.
Pro zákon jako celek hlasovalo 123 poslanců ze 151 přítomných. Proti byla většina klubu LSNS a celý klub Levého bloku.
Daniel Vondrouš
Podstata zákona
Z hlediska ochrany životního prostředí je sledováno prosazení veřejného zájmu na zlepšování stavu lesů jako významné součásti národního bohatství.
V lesích státních a obecních jde o prioritní prosazení veřejného zájmu na víceúčelovém využívání lesů, v lesích soukromých o stimulaci vlastníků tak, aby veřejný zájem byl zabezpečován způsobem ekonomicky přitažlivým pro vlastníka. Obecným cílem je dosáhnout souladu mezi zájmy vlastníků lesů a zájmy uživatelské veřejnosti, a to ve specifických podmínkách vracení lesů původním majitelům a transformace státních lesů, které byly dříve monopolní a státem dotovanou organizací.
Průběh přípravy
Příprava zákona se protáhla na téměř pět let a byla velice kontroverzní. Projednávání se účastnila řada zájmových skupin. Celému průběhu ublížily kompetenční spory mezi MŽP a MZe. Návrh zákona původně připravovalo MZe, pak předložilo vlastní návrh MŽP, na něž koncem roku 1992 přešly kompetence ústředního orgánu státní správy lesního hospodářství. Ještě v roce 1994 předkládali vládě návrh zákona ministři Benda (MŽP) a Lux (MZe) opakovaně společně, poté byly kompetence ústředního orgánu státní správy lesního hospodářství převedeny zpět na MZe, které se stalo finálním předkladatelem návrhu zákona.
V parlamentu se hlasovalo o 115 pozměňovacích návrzích předložených 20 poslanci. Některé z nich vládní návrh zákona z hlediska ochrany životního prostředí v několika bodech zlepšily. Na přednesených pozměňovacích návrzích se podíleli poslanci z celého rozpětí politického spektra. V jejich čele stáli zpravodaj parlamentního výboru pro veřejnou správu, regionální rozvoj a životní prostředí J.Effenberger (ODA) a zpravodaj zemědělského výboru Č.Hofhanzl (ODA). Poslanec Hofhanzl se v průběhu projednávání zákona své funkce zpravodaje vzdal na protest proti tomu, jak podle jeho názoru předkládané znění zákona vychází vstříc lesním akciovým společnostem parazitujícím na lesích jako národním bohatství. Pojem "národní bohatství" pro lesy navrhl ze zákona vypustit M. Benda (KDS, zamítnuto poměrem hlasů 75:56). Co do závažnosti pozměňujících návrhů napadajících některá klíčová ustanovení návrhu lesního zákona z hlediska negativního pro ŽP vedl poslanec Lobkowicz (KDS).
Pro ilustraci jsou připojeny výsledky hlasování o některých pozměňovacích návrzích významných z hlediska péče o ŽP, u hlasování jsou uvedeny ty poslanecké kluby, kde pro či proti návrhu hlasovalo jednotně více než 75% členů klubu.
Zamítnuté návrhy pozitivní z hlediska životního prostředí:
Statistika ukazuje, že v hlasování stran pro pozměňovací návrhy pozitivní z hlediska ŽP zřetelně vedly ODA, ČMUS, ČSSD a LSNS. Proti návrhům pozitivním z hlediska ŽP hlasovali především poslanci KSČM a za nimi zhruba na téže úrovni ODS, KDS, KDU-ČSL a LB.
V konečném hlasování zákon podpořilo 130 poslanců, proti bylo 17. Jednotně pro předložené znění byli poslanci ČSSD, KDU-ČSL, KSČM, LSNS a ODS, proti byli jednotně jen poslanci SPR-RSČ a výraznou většinou svých reprezentantů ODA.
Igor Míchal
Podstata zákona:
Podstatou zákona je úprava podmínek provozování plavby na vnitrozemských vodních cestách a pravomoci a působnost ministerstev a jiných správních úřadů na tomto úseku.
Z hlediska ochrany ŽP je nejvýznamnější část II, Vodní cesty, kde je uvedeno dělení vodních cest. Vodní cesty dopravně významné jsou dále členěny na vodní cesty využívané a využitelné. Právě u této druhé kategorie existuje největší konflikt z hlediska ochrany životního prostředí. Vodní cesty využitelné jsou uvedeny v příloze č. 2 tohoto zákona a jejich seznam byl předmětem dvou pozměňovacích návrhů.
Nepřijatý návrh:
Mezi vodními cestami využitelnými zůstává v zákoně 6 dopravně významných využitelných vodních cest. Kromě výše zmiňované Berounky je možno za potenciálně nebezpečné z hlediska ochrany životního prostředí označit zařazení řek Moravy a Odry do tohoto seznamu. Nejzávažnější je to právě u Odry, která je v úseku u Polanky nad Odrou součástí CHKO Poodří. Dochází tak ke střetu se zákonem č. 114/92 Sb. o ochraně přírody a krajiny, konkrétně s § 26 odst. 1 písm. f, kde je uvedeno, že na celém území CHKO je zakázáno stavět nové dálnice, sídelní útvary a plavební kanály. Je zarážející, že nikdo z poslanců nepodal pozměňovací návrh na vypuštění tohoto úseku ze seznamu využitelných vodních cest.
Zákon o vnitrozemské plavbě byl přijat 130 poslanci ze 152 přítomných. Je to důležitý právní nástroj upravující problematiku vnitrozemské plavby. Z hlediska ochrany životního prostředí je dobře, že byl přijat a existují jasná pravidla pro provoz plavidel.
Vlastík Rybka
Podstata zákona:
Energetický zákon upravuje podmínky, za kterých lze podnikat v
energetice jimiž jsou například: získání autorizace, státní regulace a kontrola, energetické dispečinky, výroba a rozvod elektřiny, plynu i tepla a také podmínky činnosti Státní energetické inspekce.
Ekologické iniciativy požadovaly především nezávislou státní regulaci (přijatý zákon ji podřídil Ministerstu průmyslu a obchodu) a také zvýhodnění obnovitelných zdrojů (např. návrh F. Kačenky, ČMUS, o zproštění povinnosti autorizace). Návrhy, které směřovaly tímto směrem byly většinou odmítnuty už na jednání jednotlivých výborů.
Na energetický zákon by měl navazovat zákon o hospodaření s energií. Požadavek na urychlené předložení tohoto zákona navrhoval Levý blok (T. Sojka) ve formě usnesení parlamentu.
Petr Hlobil
Podstata zákona:
Tento zákon stanovuje výši sazby II poplatků za uložení odpadů na skládkách v letech 1995 a 1996 (původní zákon 62/1992 Sb. stanovoval sazbu II pouze pro léta 1992-94). Poplatky za ukládání odpadů na skládkách jsou rozlišeny podle druhu ukládaného odpadu do pěti kategorií a sestávají ze sazby I a sazby II. Plátcem poplatku je provozovatel skládky. Příjemcem sazby I (její výše je pevně stanovena a přijatá novela ji
neovlivnila) je obec, na jejímž území skládka leží. Přijatá novela se týká sazby II. Tu provozovatel skládky platí Státnímu fondu životního prostředí ČR tehdy, pokud skládka nesplňuje požadavky stanovené zvláštními předpisy (zejména Nařízení vlády ČR 513/1992 Sb., o podrobnostech nakládání s odpady).
Podle původního zákona č.62/1992 Sb. se výše sazby II každý rok podstatně zvyšovala (např. pro tuhý komunální odpad vzrostla z 20 Kč/ t v roce 1992 na 70 Kč/t v roce 1993 a 210 Kč/t v roce 1994). Přijatá novela tuto sazbu stanovila pro roky 1995 a 1996 ve stejné výši jako v roce 1994, tedy růst této sazby zastavila. Sazba II ztratí smysl 1. srpna 1996, kdy skončí platnost všech tzv. "zvláštních podmínek", stanovených pro skládky nesplňující požadavky stanovené zvláštními předpisy (toto datum vyplývá z par. 15 platného zákona č.238/1991 Sb., o odpadech).
Radek Svítil
Podstata zákona:
V tomto případě šlo o dosti rozsáhlou novelu zákona na ochranu spotřebitele, který přijalo na svém posledním zasedání Federální shromáždění ČSFR. Z hlediska životního prostředí byl zajímavý souboj o par. 18, který upravuje oběh vratných zálohovaných obalů. Paragraf 18 v podstatě říká, že ten, kdo prodává zboží v takových obalech, by měl tyto obaly bez nějakých omezení vykupovat. To platí jak pro obchodníka, tak pro výrobce a dodavatele. Je tak upraven oběh obalů v řetězci výrobce -dodavatel - obchodník - konečný spotřebitel. V původním zákoně 634/1992 Sb. byl upraven pouze vztah obchodník - konečný spotřebitel, zákonem č. 217/1993 Sb. byl upraven vztah výrobce - dodavatel - obchodník. Zákonná úprava byla reakcí na problémy s výkupem vratných lahví. Vládní návrh novely zákona navrhoval tento paragraf ze zákona zcela vypustit s odůvodněním, že tím, že stát určuje, jak se má obchodník při výkupu zálohovaných obalů chovat, omezuje soutěživost mezi podnikatelskými subjekty.
Společná zpráva výborů Poslanecké sněmovny doporučila z novely vypustit zrušení par. 18, tj. tento paragraf zachovat.
Poslanec Václav Exner (KSČM) navrhl zachovat vyhlášku ministerstva vnitřního obchodu č. 167/1953 Úředního listu, ze dne 9. června 1953, o výkupu prázdných lahví. (Vyhláška neodpovídá současným poměrům - mj. přesně stanovuje druhy typizovaných lahví, vztahuje se jen na podniky, tedy nikoli na živnostníky apod.). Jeho pozměňovací návrh byl zamítnut. Plně ho podpořily kluby KSČM a SPR-RSČ, výraznou většinu získal v klubech ČSSD a
Levého bloku, slabou podporu v klubech KDU-ČSL a ODA, ostatní kluby ho
zcela odmítly.
Vlastimil Vlček (ODS) navrhl v souladu s vládním návrhem (a v rozporu se společnou zprávou výborů) par. 18 opět vypustit. Jeho pozměňovací návrh byl zamítnut. Plnou podporu získal v klubu LSNS, nadpoloviční v klubu ODS (56%), třetinovou v klubu ODA (33%), čtvrtinovou v klubu KDU-ČSL ( 27%), pětinovou v klubu KDS (20%) a 6% v klubu ČSSD. Ostatní kluby návrh odmítly. Celý zákon byl pak schválen díky jednoznačné podpoře KDS, KDS I, KDU-ČSL, LSNS, ODA a ODS. Ostatní kluby se vesměs zdržely hlasování nebo hlasovaly proti. Při hlasování o celém zákonu však nejspíše osud paragrafu o vratných lahvích hrál jen podružnou roli.
Radek Svítil
Podstata zákona:
Zákon mění a doplňuje předcházející zákony týkající se ochrany ovzduší - zák. č. 309/1991Sb., ve znění zák. č. 218/1992 Sb., a zák. ČNR č. 389/1991 Sb., o státní správě ochrany ovzduší a poplatcích za jeho znečšťování, ve znění zák. č. 211/1993 Sb.
Zákon nově definuje limity znečišťování a povinnosti provozovatelů mobilních zdrojů znečišťování. Upravuje i opatření přijímaná při smogových situacích.
Zákon schválilo 126 poslanců ze 163 přítomných, proti hlasovalo 5, zdrželo se 30 a nehlasovali 2 poslanci.