POLITICKÝ PROGRAM SDL
Strana demokratické levice (SDL) je stranou socialistické orientace. Sdružuje občany České republiky bez rozdílu vyznání a společenského postavení, které spojuje úcta k lidským právům, zájem na sociální spravedlnosti a na prosperitě českého státu a jeho občanů. Spolupracuje zejména s demokratickou levicí v České republice i v zahraničí a vytváří předpoklady pro své přijetí do Socialistické internacionály, k jejíž politice se hlásí. Svou politiku SDL odvozuje ze současnosti, pro kterou jsou příznačné nejen naplněné naděje, ale i mnohé, co jsme si nepřáli a co odmítáme. Dosavadní vývoj české společnosti a způsoby a výsledky její transformace přitom SDL nehodnotí jen z ekonomického hlediska. Stejně důležité pro ni je, zda transformace společnosti zlepšila život a sociální situaci lidí, jak se dodržuje ústavnost a zákonnost, jak funguje stát a jeho orgány, jaký je stav životního prostředí i jaká je mezinárodní prestiž České republiky. Ve všech těchto směrech dospívá SDL k velmi kritickým závěrům. Transformaci národního hospodářství i ostatních oblastí společenského života provází množství chyb a negativních jevů. Došlo při ní k hlubokému poklesu průmyslové i zemědělské výroby. Jsou vážně ohrožena sociální práva a důstojnost občanů i životní úroveň velkých společenských skupin. Nebyla včas přijímána závazná a obecně známá pravidla. Nebyly voleny přísně demokratické a všem srozumitelné metody privatizace. Dodnes neexistuje soudní kontrola dodržování zákonů při převodech obrovských hodnot národního majetku. Veřejná kontrola, pokud existuje, se v podstatě míjí účinkem. Nedostatečně se chrání státní majetek před rozkrádáním a spekulacemi i před zneužíváním pravomoci státních úředníků. Česká republika se nadto jako jediný postkomunistický stát dala cestou naturálních restitucí a odškodnění za majetkové újmy, způsobené občanům v minulosti. Restituční princip byl od samého počátku formulován nejasně a byl proto řadou zákonů měněn a doplňován. Při finančním zabezpečení příslušných náhrad, zejména při restitucích v zemědělství se čerpá ze zdrojů, vytvořených generacemi, které za znárodnění, kolektivizaci a vyvlastňování osobního majetku politicky ani morálně neodpovídají. Obnovení některých majetkových poměrů z doby před více než čtyřiceti lety, které na sebe česká společnost vzala, nezřídka vede k jejímu novému hlubokému rozdělování a ke zhoršování mezilidských vztahů. Restitucí se bohužel nepodařilo využít ani ke zlepšení katastrofálního stavu životního prostředí. Zcela bezdůvodně a neomluvitelně se při nich promeškala příležitost dát změnám, probíhajícím v naší společnosti, od počátku i ekologický rozměr. Novým, resp. staronovým vlastníkům nebyly stanoveny povinnosti ekologické povahy a stát tudíž na sebe nevzal ani závazek jim pomoci, např. daňovými úlevami takové povinnosti plnit. V rozhodování státních orgánů se soustavně projevují neodborné a politicky účelové postupy, které vedou k mrhání státními prostředky a k rozkladu zejména těch složek státní moci, které jsou důležité pro bezpečnost lidí a majetku a pro obranu země. Vládě a ministerstvům, které odpovídají za správu důležitých úseků života společnosti, jako je např. zdravotnictví, školství, kultura, sociální péče, ochrana životního prostředí, ale i obrana, bezpečnost, zahraniční obchod a železniční doprava, chybí již několik let moderní koncepce těchto odvětví. Působení vlády i ministerstev na těchto úsecích spočívá především v chaotických privatizačních postupech, reorganizacích a personálních změnách, které jsou ve svých důsledcích mimořádně nákladné a jednostranné a často ochromují činnost společensky potřebných složek a zařízení. To všechno, stejně jako mnoho jiného, jsou skutečnosti značně znepokojivé. Svědčí o tom, že vládní koalice transformaci nezvládla k prospěchu většiny občanů a že její politika není perspektivní z hlediska republiky jako celku. Vládní koalice je ale natolik spojena s negativními jevy, provázejícími transformaci, že nemá vůli je odstranit. Místo toho se dostavuje oficiální lakování na růžovo a růst arogance moci. Na pokračování takového stavu věcí nemá SDL sebemenší zájem. K tomu, aby se zastavil nepříznivý vývoj, obnovila se dynamika národního hospodářství, byl zabezpečen spravedlivější přístup všech k výsledkům společenského pokroku, stát plnil své povinnosti vůči společnosti a občanovi, ústavnost, zákonnost a obecně uznávané principy morálky byly přirozeným základem veřejného života i podnikání, a životní prostředí netrpělo kořistnickými zájmy, proto Strana demokratické levice předkládá program společenské obnovy, založené na modernizaci, prosperitě, svobodě, sociální spravedlnosti a solidaritě. Cestu do budoucna spatřuje Strana demokratické levice v dodržování principů politického pluralismu a parlamentní demokracie, v respektování nezrušitelných základních práv a svobod občanů a v sociálním a ekologicky orientovaném tržním hospodářství, v němž všichni vlastníci - občan, obec, stát, družstvo, obchodní společnost, nezisková organizace - si jsou před zákonem rovni a každému je umožněno hledat a dosahovat osobní štěstí. Do parlamentních voleb chce SDL přesvědčovat občany, že současná vládní koalice pojala transformaci společnosti především jako majetkový převrat, se všemi tíživými důsledky pro řadové občany, a že zcela vědomě rezignovala na cíle, které by odpovídaly představám a očekáváním Evropy na konci 20. století. Smyslem všech politických i ekonomických reforem v demokratickém státě a měřítkem jejich úspěšnosti však musí být, jak přispívají ke svobodnému, spokojenému a bezpečnému životu všech. Na to se SDL chce v návrzích cest k nápravě zaměřit především.
I. Výkonné hospodářství s dynamikou a růstem
K tomu, aby společnost a stát mohly zabezpečovat zaměstnanost, sociální potřeby pracujících, mládeže i důchodců, vysokou úroveň zdravotnictví, školství, vědy, kultury a další veřejné záležitosti, zejména bezpečnost života a majetku občanů, obranu země a ochranu životního prostředí, musí mít výkonné hospodářství s potřebnou dynamikou a růstem. To transformace hospodářství zatím nepřinesla. Česká republika trpí nedostatkem zdrojů a finančních prostředků. V důsledku toho stát odmítá plnit základní povinnosti k občanům a systematicky je na občany přesouvá. Řada hospodářských odvětví a tradičních výrob ztratila podporu státu a upadá.Ve zvláště tíživé situaci se nacházejí zemědělci, živnostníci a drobní a střední podnikatelé. Ideje trvale udržitelného, s ochranou životního prostředí sladěného hospodářského rozvoje, které patří k základním principům vyspělých společnosti, nebyly dodnes včleněny do postupně se utvářejících tržních a demokratických mechanismů naší společnosti. Vládní koalice je naopak příkře a tvrdošíjně odmítá. Cestou k nápravě je - promyšlená hospodářská politika vlády, založená zejména na úvěrové,daňové a subvenční podpoře předností české ekonomiky, které jsou základem růstu, konkurenceschopnosti a zaměstnanosti. - státní podpora české vědy, techniky a růstu kvalifikace lidí, zastavení rozpadu a rozvoj vědeckovýzkumných institucí, které jsou nenahraditelným zdrojem inovací nejen pro ekonomiku, ale i pro lékařství, ochranu a tvorbu životního prostředí atd. - revize daňového systému ve prospěch živnostníků a drobného a středního podnikatelského stavu. - úvěrová a úroková politika, která podpoří produktivní český kapitál. - ochrana českého hospodářství, zejména zemědělství a moderní průmyslové výroby, před nekalou zahraniční konkurencí, nekvalitním zbožím a dumpingovými cenami. - zpřístupnění zemědělským podnikům potřebných vkladů zejména do reprodukce úrodnosti půdy, zvyšování hektarových výnosů a užitkovosti hospodářských zvířat a urychlení modernizace technologických zařízení a strojového parku, která by umožnila snižovat celkové náklady a zvyšovat produktivitu práce. Zemědělství musí přejít od pasívního přežívání k aktivnímu rozvoji, jehož základem je výkonná a ekologicky ohleduplná velkovýroba, schopná napomáhat i společenskému rozvoji venkova. - obnovení státní podpory a ochrany zahraničně obchodních aktivit českých podniků, zejména v tradičně špičkových oblastech českého hospodářství. - přijetí a důsledné dodržování komplexní státní ekologické politiky, srovnatelné s ekologickou politikou Evropské unie a dalších mezinárodních organizací, např. Rady Evropy. - racionální ochrana surovinového bohatství země před plundrováním a nevýhodným vývozem. - zamezení dovozu ekologicky závadného odpadu a ekologicky závadných výrob na území republiky. - zastavení plýtvání státními prostředky do neproduktivních sfér, jako jsou trvalé reorganizace státní správy, spojené s růstem byrokratického aparátu a jeho platů, snížení materiálních a finančních výdajů v ústřední státní správě, která čím méně toho spravuje a řídí, tím je dražší. - přijetí zákonů, které povedou k řádnému hospodaření s obecním majetkem. - radikální zdokonalení kontrolních mechanismů, zejména posílení pravomocí Nejvyššího kontrolního úřadu a její rozšíření o povinnost zabývat se stížnostmi občanů, zřízení finanční prokuratury. - přijetí zákona či politické deklarace, které stanoví, že stát definitivně ukončil restituční proces. - prověření kriminálních a korupčních činností, které provázely privatizaci a restituci, a to počínaje ministerstvy a konče privatizačními komisemi, použití trestních i majetkových sankcí, kde to bude podle práva na místě. - dohledání a navrácení majetku obcí, který byl v rozporu se zákony privatizován, nevýhodně pronajat nebo jinak zašantročen.
II. Odpovědnost státu za zdravotnictví, školství, kulturu, sociální věci a ochranu životního prostředí
Pod heslem "tržního hospodářství bez přívlastků" se stát soustavně vyhýbá plnění svých přirozených, nezastupitelných a v Evropě běžně uznávaných povinností v oblasti sociální a ve sféře zdravotnictví, školství a kultury. Přehlíží, že pro to vše lidé celá léta vytvářeli zdroje a nabyli tak práv, která jim nelze odejmout a bez jejich zavinění jim snižovat životní úroveň v tak existenčních záležitostech, jako je zdraví a důstojné stáří. Obdobně je tomu v oblasti ochrany životního prostředí. V moderním světě jsou však už překonány principy liberalismu, podle kterých stát neodpovídá v podstatě za nic a lidé se mají starat sami o sebe. Řeči o liberalismu v oficiální propagandě jsou pouhou výmluvou a zastíráním toho, že vláda nemá peníze. Je to důsledek špatné hospodářské politiky, trvale nízké tvorby národního důchodu, rychlého a levného výprodeje národního majetku, soustavného plýtvání státními prostředky a vysokých režijních nákladů ve státních a veřejných institucích. Vláda prostě prodala národu střechu nad hlavou a teď chce po občanech, aby si každý sám svoji vlastní střechu postavil. Chudnutí celých sociálních skupin v důsledku ztíženého vstupu mládeže, starších občanů, invalidů a osamělých matek na trh práce, pomalé valorizace důchodů a sociálních dávek, růstu cen potravin, energie, bydlení a dalších základních potřeb a nezaměstnanosti však není způsobováno selháváním jednotlivců a nelze je tudíž řešit případ od případu milodary. Chudnutí vyplývá ze systému, který se u nás zavádí. Uplatnění principu humanismu v těchto oblastech dává lidský smysl všem transformačním krokům a může přesvědčit občany, že tyto kroky směřují ke společnosti svobodnější, lidštější a spravedlivější. Cestou k nápravě je - účinný systém státem garantované sociální, zdravotnické, ekologické, bytové, školské a kulturní politiky, který bere v úvahu nabytá práva občanů a je srovnatelný s tím, co odpovídá standardům vyspělých zemí a Evropské unie. - odmítnutí sociálního zabezpečení jako pouhé záchranné sítě, dobročinnosti, případně povinnosti, ležící z velké části na bedrech občanů. - vytvoření základního systému sociálního zabezpečení, založeného na pracovní zásluhovosti, který bez dalšího připojištění zabezpečí důstojný život v nemoci, při sociální potřebnosti i ve stáří. Na toto vše si občané desítky let platili a platí. - oddělení fondů sociálního pojištění od státního rozpočtu a oddělení orgánů sociálního zabezpečení od státní správy. Energicky je třeba zabránit, aby vláda doplňovala nedostatečné zdroje, získané z daní a poplatků, prostředky ze sociálního pojištění. - důsledná revize školské, zdravotnické a kulturní politiky a jejího právního základu a prosazení skutečně bezplatného zdravotnictví a bezplatného školství, zakotvených v Listině základních práv a svobod, kterou parlament i vláda v této oblasti obchází a nerespektuje. - zachování dostatečné státní podpory institucí, které výrazně rozvíjejí národní kulturu a chrání národní kulturní dědictví. - vytyčení nepřekročitelného rámce privatizace v oblasti zdravotnictví, školství, kultury a životního prostředí. - všeobecné uznání zásady, že každý, kdo chce pracovat, musí najít práci přiměřenou jeho kvalifikaci, musí se mu dostat spravedlivé odměny a uspokojivých pracovních podmínek. - podpora zaměstnanecké a dělnické solidarity a důsledné respektování odborových práv. Odborářské aktivity v mezích ústavy a zákonů, nelze chápat jako překážku v jednání mezi zaměstnavateli, státem a odbory, ale je třeba v nich spatřovat legitimní způsoby, jak hájit zájmy pracujících Plně je třeba respektovat samostatnost profesních a stavovských organizací a jejich práva vymezená zákonem. - odstranění diskriminačního používání nástrojů mzdové regulace, které slouží k udržování nízkých mezd především dělníků a pracovníků méně kvalifikovaných zaměstnaneckých profesí, stejně jako lékařů, zdravotnického personálu a učitelů, které však nebrzdí prudký růst platů úředníků ve státní správě, bankách, fondech a jiných dnes privilegovaných institucích. - důsledné promítnutí mezinárodních dohod, zakotvujících rovnoprávné postavení žen v zaměstnání a ve veřejném životě včetně zákazu noční práce žen, do českého zákonodárství. Ženám stejně jako mladistvým se musí dostat zvýšené ochrany zdraví při práci, zvláštních pracovních podmínek, zvláštní ochrany v pracovních vztazích a pomoci v přípravě na povolání. - přijetí nového samostatného zákona o rodině, který zaručí ochranu rodiny, rodičovství, dětí a mladistvých. Odmítáme, aby tato problematika, podobně jako problematika pracovních vztahů byla zařazena do Občanského zákoníku. Bylo by to nežádoucí opatření, které by znamenalo pokles péče státu o rodinu a děti i o ochranu práv dělníků a ostatních zaměstnanců. - zvýšená péče státu o osoby zdravotně postižené a dlouhodobě nemocné, státní podpora domovům důchodců, dětským domovům a domům s pečovatelskou službou. - výrazné posílení úlohy státu při ochraně životního prostředí, kterou objektivně nelze zajistit tržními mechanismy, a to např. zvýrazněním funkce soudnictví a státem organizovanou výchovou k plné ekologické odpovědnosti všech, jednotlivcem počínaje a zákonodárným sborem konče.
III. Důsledné dodržování Ústavy a zákonů státem i občany
Výrazným úspěchem polistopadového vývoje je, že Česká republika se přihlásila k principu právního státu, jehož základem je parlamentní demokracie, Ústava a Listina základních práv a svobod. Česká republika přijala za součást svého právního řádu mezinárodní smlouvy o lidských právech a základních svobodách a povýšila je nad své vlastní zákony. Ze svobodných voleb v letech 1990, 1992 a 1994 vzešla soustava ústavních institucí a místních orgánů parlamentní demokracie. Působení českého státu, praktické uskutečňování státní moci je však doprovázeno řadou záporných jevů a v některých směrech se značně odchyluje od ústavních zásad, nenaplňuje požadavky Ústavy a Listiny, obchází je a vymyká se demokratické kontrole. Koaliční vláda i parlament nejsou při rozhodování otázek životně důležitých pro budoucnost České republiky, jako je zejména celý transformační proces, vedeny snahou o dosažení společenského konsensu, jak je vyjádřen zejména v Listině základních práv a svobod. Stát a jeho odborný aparát se staly kořistí koaličních stran, které se často ani mezi sebou nedokáží dohodnout. Lid, který je podle Ústavy zdrojem veškeré státní moci, mnohdy zažívá pocity zklamání a bezmoci. Cestou k nápravě je - důsledné naplnění Listiny základních práv a svobod a plné respektování mezinárodních závazků České republiky. Je třeba vycházet z toho, že Listina i mezinárodní úmluvy jsou základem osobních, politických, hospodářských, sociálních, národnostních a kulturních práv občanů, která nelze stavět proti sobě ani je od sebe oddělovat. Jakékoliv odchylky od nich mají praktické důsledky, které občané ve svém každodenním životě těžce nesou. To se zejména týká práva na práci, práva na vzdělání, na ochranu zdraví, na bydlení, ochrany matky a dítěte, zabezpečení důstojného stáří, rovných podmínek přístupu k voleným a jiným veřejným funkcím, práva na informace, práva na příznivé životní prostředí, stejné zákonné ochrany všech vlastníků a práva na ochranu života, zdraví a majetku i důsledného boje proti rasové a národnostní nesnášenlivosti a diskriminaci. Při realizaci všech těchto práv se vláda i parlament snaží zmenšit povinnosti státu a přenášet odpovědnost na občana. Občan však oprávněně na státu požaduje, aby využívání práv a svobod bylo umožněno každému bez ohledu na jeho majetkové postavení. - vytvoření ústavní instituce ombudsmana - ochránce lidských práv, jehož činnost by doplnila zdlouhavou a nákladnou proceduru přezkoumávání správních rozhodnutí soudy a zvýšila důvěru občanů v právo a spravedlnost. - dobudování soustavy státních orgánů v centru a vytvoření vyšších územních samosprávných celků v souladu s ústavou. Neexistence Senátu, který ústava předvídá, není otázkou jeho vhodnosti nebo nevhodnosti, ale vztahu parlamentu k Ústavě, kterou schválil. Pokud nedojde ke změně Ústavy nebo vytvoření Senátu, je demokratický charakter republiky ohrožen v situacích vážných politických krizí. Odkládání vzniku územních samosprávných celků, Nejvyššího správního soudu, finanční prokuratury, která by dbala o ochranu státního majetku, stejně jako nepřijetí řady dalších důležitých zákonů, jako je např. zákon o referendu, zákon o výhradním vlastnictví státu, obcí nebo určených právnických osob, o střetu zájmů a ochraně veřejného života před korupcí a protekcionismem, je projevem demoralizace vládní koalice v parlamentu. Poslanecká sněmovna záměrně ze stranických a sobeckých důvodů nectí své vlastní zákony a ústavu, nedává dobrý příklad občanům a škodí tak dobré pověsti České republiky ve světě. - legislativní naplnění zásady, podle níž všechny důležité činnosti státu podléhají účinné parlamentní kontrole, - zefektivnění činnosti okresních a místních orgánů státní správy a samosprávy při naplňování a ochraně zákonných práv občanů a dalších subjektů a při zajišťování plnění zákonem stanovených povinností v oblasti jejich působnosti. - přijetí zákona o státní službě, který zabezpečí kvalifikovaným, schopným a čestným státním úředníkům tzv. definitivu. Státní aparát je dosud systematicky budován podle stranické příslušnosti k vládní koalici a je bezprostředně spjat s politickými zájmy jednotlivých stran. Existenční závislost značné části státního aparátu na vládních stranách je příčinou jeho neobjektivních postupů a nízké autority práva v jeho činnosti, zdrojem korupce a protekcionismu. - zajištění skutečné nezávislosti a vázanosti pouze zákonem při rozhodování soudců, státních zástupců a vyšetřovatelů, stejně jako vyššího stupně nezávislosti a apolitičnosti Ústavního soudu a Nejvyššího kontrolního úřadu. K tomu je zapotřebí zrušit tzv. lustrační zákon a zákon o protiprávnosti komunistického režimu jako norem, které odporují nejen ústavě, ale i mezinárodnímu právu a ve svých důsledcích rozdělují a demoralizují společnost, vyvolávají atmosféru strachu a nejistoty, účelově oživují minulost na principu kolektivní viny a otevírají dveře nepřípustným politickým tlakům na tyto orgány i na jejich rozhodování. - důsledné prosazení zásady rovnosti všech občanů před zákonem, tedy toho, že zákony platí stejně pro všechny bez výjimky v činnosti jak státních orgánů, včetně ozbrojených složek, tak občanů a právnických osob. Využívání práv a svobod občanů nemůže být závislé na jejich majetkových poměrech, nemůže však být ani záminkou k porušování práv a svobod druhých. - dodržování ústavní zásady, že stát se nesmí vázat ani na výlučnou ideologii ani na náboženské vyznání. Stát zejména nesmí zvýhodňovat žádnou církev před ostatními. - realizace ústavní normy, podle které "vlastnictví zavazuje" v příslušných předpisech, zejména v občanském právu, v obchodním právu, v zákonech o ochraně životního prostředí, o kulturních památkách, o vodním a lesním hospodářství, atp. - rozhodný postup proti všem formám zločinnosti, které ohrožují poctivé občany. Vláda si neuvědomuje, že už dávno nastala doba státní aparát, zejména jeho ozbrojené složky - armádu, policii a vězeňskou službu - plně stabilizovat, vrátit jim důvěru a společenskou prestiž jako nezbytným a užitečným institucím a zajistit, že občan se na ně může spolehnout. Politikaření a účelové kádrové postupy v těchto složkách, přehlížející základní požadavek kvalifikace a zkušenosti, v podstatě ochromují jejich činnost. Finanční prostředky daňových poplatníků, které se do takto rozvrácených složek vynakládají, pak nejsou efektivě využívány. - výrazné zvýšení trestu a omezení amnestie u pachatelů násilných trestných činů, zejména vraždy spáchané z nízkých pohnutek, loupeže, znásilnění a útoků proti dětem a mládeži. Ukládáním trestu i pořádkovými prostředky je třeba odstranit z ulic měst násilnou i majetkovou kriminalitu, prostituci a prodej drog a pornografie. Při zachování práv řádných občanů přijmout potřebná zákonná a technická opatření pro energické potírání organizované zločinnosti.
IV. Srozumitelná zahraniční politika podporovaná občany
Stejně jako v mnoha jiných oblastech, ani ve sféře zahraničně politických vztahů se vládní koalici nepodařilo zformulovat ucelenou a přesvědčivou koncepci zájmů České republiky a cest a způsobů jejich naplňování. Polistopadový vývoj v této oblasti byl zahájen řadou neuvážených kroků, zejména ve vztazích k Německu. Tyto kroky dodnes působí České republice potíže, které snahy určitých kruhů promítnout i do této sféry restituční princip dále prohlubují. Vládní koalice se chová přezíravě k řadě našich blízkých i vzdálenějších sousedů, s nimiž nás spojují dlouhodobé svazky i řada společných zájmů a nedoceňuje potřebu zvláštních vztahů ke Slovenské republice a k dalším zemím Visegradské skupiny. Zcela nerealisticky uvažuje o rychlém začlenění České republiky do Evropské unie, aniž by připustila, že ČR k němu není připravena a ve skutečnosti žádnou vážnou legislativní, organizační a technickou přípravu k němu nepodniká. Bez seriozního zvažování možných alternativ, včetně mezinárodně garantované trvalé neutrality, spatřuje jedinou záruku bezpečnosti ČR - zcela v duchu tradičního blokového myšlení - v jejím vstupu do NATO. Naopak téměř zanedbatelnou pozornost věnuje klíčové evropské organizaci působící v oblasti lidských práv a demokracie - Radě Evropy, jejímž členem Česká republika už je. Cestou k nápravě je - prosazení zásady tradičně uznávané ve všech demokratických státech, že zahraniční politika musí být výsledkem dohody všech parlamentních stran, včetně opozičních, a že základní směry zahraniční politiky se nemění se změnou vlády. To je záruka, že při tvorbě zahraniční politiky se minimalizují subjektivní přístupy, nekvalifikovanost, nezkušenost a nahodilá závislost toho či onoho politika na zahraničí. - průběžná, věcná, veřejná diskuse o všech klíčových aspektech zahraniční politiky České republiky, mj. o potenciálních přínosech i rizicích jejího začleňování do nadstátních struktur a o zásadních otázkách zajišťování její bezpečnosti. - aktivní účast České republiky na činnosti Rady Evropy, na práci jejích orgánů a specializovaných struktur a na jejích programech, urychlená ratifikace a respektování jejích základních dokumentů, zejména Sociální charty a Evropské charty místní samosprávy. - uznání toho, že vláda a parlament mohou rozhodnout o vstupu České republiky do Evropské unie, případně dalších nadstátních struktur, jedině na základě referenda.
V. Hodnoty a cíle, o které stojí za to usilovat
Strana demokratické levice uznává potřebu inspirující vize v politice a tuto vizi předkládá. Jejím ideálem a cílem jejího snažení je země, v níž panuje svoboda, spravedlnost a solidarita. Země, která ctí a dodržuje ústavu i s rozvahou přijímané zákony, kde nezpochybnitelnou normou politiky je snášenlivost, mezilidské vztahy jsou slušné a ohleduplné a v níž se podniká poctivě a spotřebitel je účinně chráněn. Země, která je přívětivým, bezpečným a zdravým domovem svých obyvatel. Je jím země, která se ze svobodného rozhodnutí občanů včleňuje do rodiny prosperujících demokracií, u nichž hledá oporu i pomoc, kterým je však také schopna dávat z bohatství své kultury, vědy a z výsledků dovedné práce svých lidí. Takovou zemí máme šanci se stát. Jsme na to dost pracovití, vzdělaní i moudří. Česká republika se nemusí změnit ani v druhořadého spojence kohokoliv ani v pouhé odbytiště, skládku Evropy a zdroj levných pracovních sil. Může být uznávaným politickým, obchodním a kulturním partnerem všem, kdo o to upřímně stojí a věrohodně nabízejí totéž.