2. celostátní shromáždění SDL, 25. března 1995
Zpráva o činnosti SDL, J. Mečl, předseda


V roce 1993 9. října v Brně se prvního celostátního shromáždění SDL zúčastnilo 140 delegátů, kteří zastupovali 452 odboček. Celostátní shromáždění přijalo v té době program a převzalo, resp. potvrdilo stanovy strany, mimo jiné i jako výraz kontinuity a spojení s bývalou DL. Toto rozhodnutí celostátního shromáždění zjednodušilo právní postavení SDL. Na druhé straně jsme používali stanovy, a to až do dneška, které přestaly záhy vyhovovat. CS schválilo i Dopis SDL levici a veřejnosti, ve kterém se vznikající strana snažila definovat svůj profil (jací jsme), programové cíle (co chceme) i praktickou politiku strany (jak toho dosáhnout). Pokládám za důležité, nakonec i zajímavé připomenout, že již v té době se SDL hlásila, cituji, ke spojení "síly občanů, kteří mají společné základní zájmy, stran, které je obhajují a odborů". Celkem realisticky dokument hodnotil cíle strany a celé levice, např. konstatoval, že "příští vláda vzešlá z voleb 1996 by měla být vládou levého středu". Na brněnském sjezdu vyvrcholilo úsilí o vytvoření nové nekomunistické levicové strany. Většina delegátů si jistě vzpomíná na to, že prvnímu sjezdu předcházela těsná spolupráce s bývalou Demokratickou levicí a odstraňování nejrůznějších překážek, které se objevovaly rychleji, než jsme mohli jen tušit. Je to krátká, ale velmi poučná historie, jejímž jádrem byla obětavá spolupráce části funkcionářů DL např. Čecha, Novotné, Dobšíčka, Černého, Mikuláška, Sprinze, nesmíme zapomenout na nestora české demokratické levice Ivana Svitáka, který stál u zrodu SDL, a dalších se skupinou delegátů 3. prostějovského sjezdu, která byla celkem přiléhavě označována jako tzv. reformní křídlo KSČM. Není žádným tajemstvím, že prakticky ještě celý rok 1994 nám komplikovala život zcela zbytečná a úmyslná nechuť některých funkcionářů vedení KSČM, uvolnit SDL příslušný státní příspěvek za volby, a teprve před několika týdny definitivně skončil spor Ing. Indrucha s ministerstvem vnitra ČR o změnu názvu strany na SDL rozhodnutím příslušného soudu a zamítnutím žaloby. Nejde ani o popis jednotlivých problémů, které patří již minulosti, ani o jejich aktualizaci, ale je třeba připomenout, že SDL vznikala za podstatně složitějších okolností, než jsme si původně dokázali představit. Výsledkem tohoto procesu pak bylo nebo je, že SDL se v obcích a okresech vytvářela postupně, z jednotlivců, v té době již bývalých členů KSČM, a členů DL. SDL není transformovanou částí nebo křídlem KSČM. Je to zcela nová strana s vlastní, postupně budovanou organizační strukturou. Ještě dnes se na některých okresních konferencích diskutovalo o konkrétních tlacích, kterým byly organizace SDL vystaveny, i o tom, jaké byly osudy těch členů strany, kteří souhlasili se změnou názvu KSČM, ale kteří se nerozhodli nakonec vstoupit do nové strany. Účastnil jsem se asi dvaceti okresních konferencí, schůzí a setkání v několika týdnech před sjezdem. Jejich pozitivním rysem, který se samozřejmě týká vůbec jejich působení, je vysoký stupeň samostatnosti v politické práci, naprosto demokratický vnitrostranický život i přiměřené sebevědomí při hodnocení toho, co se jim podařilo. Okresní i místní organizace se vymanily ze stereotypu demokratického centralismu, papírování a pracují velmi samostatně. Za situace, kdy ani v centru ani v místech nemáme žádné placené funkcionáře, je to nejen logické, ale i nezbytné. Netvrdím, že tento dobrý stav je bez zbytku všude. Koneckonců to potvrdily i výsledky komunálních voleb. Obrazně řečeno, často jsmě měli větší obtíže získat potřebný počet kandidátů než voličů. A velmi poučné je, že i tam, kde se nám to nepodařilo, kde nebyly plné kandidátní listiny, dali voliči najevo své sympatie k nové levicové straně. Celkové výsledky SDL v komunálních volbách jsou známé. Chtěl bych připomenout jen některé základní momenty. Výsledky komunálních voleb v moravských okresech jsou celkově lepší než v Čechách. Společný výbor pro Čechy nevydržel do finiše. Funkcionáři, kteří počítali s větším prostorem pro politickou práci se museli více věnovat svému zaměstnání. V malých městech, zejména krajských, se až na výjimky - např. v Českých Budějovicích - SDL nedařilo. Přesto prostředky, které jsme i zde do voleb investovali, pomohly SDL se občanům představit. Je třeba se ale k této volební aktivitě vrátit. Není žádným tajemstvím, že o výsledcích v parlamentních volbách bude rozhodovat městské osídlení. Sympatickým rysem naší volební kampaně byla snaha postupovat společně tam, kde to bylo vhodné, s jinými politickými levicovými stranami. Byli jsme v podstatě jedinou levicovou politickou stranou, která se nevyhýbala společným kandidátkám. CV již v létě 1994 požádal všechny politické strany od středu doleva, aby takovým seskupením nebránily. Praxe byla sice jiná než jejich v zásadě kladné odpovědi, ale SDL poprvé oficiálně a na všech úrovních začala jednat s nejrůznějšími politickými partnery. Je to důležitý rys politické práce, který je SDL vlastní i v místních zastupitelstvech. Je zcela zřejmé, že organizacím SDL se dnes pracuje lépe tam, kde se mohou opřít o členy, kteří byli do místních zastupitelstev zvoleni. Komunální volby se konaly rok po ustavení SDL. A v našich výsledcích se samozřejmě projevil stupeň celkové naší organizovanosti. Jen na okraj připomínám, že v době prvního celostátního shromáždění neexistovala prakticky žádná okresní organizace strany. Dnes máme 290 členů v zastupitelstvech v ČR. Neudělali jsme velký krok, víme o všech problémech, které byly s volbami spojeny, ale je třeba naše výsledky hodnotit jako povzbuzující. Zejména z komunálních voleb jako konkrétního výsledku politické práce je třeba vyvodit některé obecné zkušenosti. 1. SDL potvrdila, že je nekomunistickou stranou bez jakýchkoliv projevů antikomunismu, s rozumným vztahem k minulosti, k věcem, které měly smysl a lidskou cenu. 2. Představila se jako strana, které jde v komunální politice o zájmy především neprivilegovaných vrstev, ale i středního stavu, která komunální politice rozumí, prosazuje poctivé hospodaření s obecním majetkem a je proti korupci a protekcionismu. 3. Dokázala, že její úsilí o spolupráci s ostatními levicovými stranami je věcné a seriózní, a to nejen před volbami, ale i po volbách. 4. Prokázala, že je samostatným, svébytným politickým subjektem, ve kterém působí politicky zkušení lidé, kteří požívají občanské důvěry. Nakolik zejména tyto zkušenosti mají oporu v konkrétní práci v té či oné organizaci SDL, natolik je možné hovořit i o její prestiži, váze a vůbec smyslu. Nelze považovat SDL za jakékoliv provizorium, přechodnou stranu, odnož jakékoliv strany, nebo umělý výsledek jakýchsi politických manévrů a operací. Je to opravdu nová strana a za jejím dosavadním působením a prací je spousta drobné, často velmi intenzivní činnosti několika tisíců jejích členů. Zejména volby ukázaly, že bez skutečné činnosti nelze nic dokázat a že nelze spoléhat na prázdná politická gesta. V listopadu 1993 byla CV schválena Dohoda o sloučení s Demokratickou stranou práce. Bylo to řešení, které usnadnilo kritickou situaci, ve které se DSP nacházela, ale pro výstavbu SDL nemělo prakticky žádný význam. Členská základna DSP, zejména její organizace v té době již prakticky neexistovaly. Aktivní členové DSP však účinně pomohli SDL. Důležitým programovým dokumentem SDL se stala Výzva k dodržování ústavnosti a zákonnosti v České republice. Celostátní výbor ji zaslal všem předsedům politických stran, parlamentních klubů a prezidentu republiky. Seznámili jsme s ní i levicové partnery v zahraničí. Na výzvu reagovaly v podstatě všechny politické strany. Zajímavé je, že ke skutečnému jednání o problémech formování právního státu v ČR a činnosti českého parlamentu zejména v legislativě došlo jen se zástupci poslaneckého klubu ODS! Možná ještě zajímavější je, že jsme se shodli prakticky na všech otázkách. Konstruktivní odpověď jsme dostali i z Kanceláře prezidenta republiky. Připravované jednání se však neuskutečnilo. V této souvislosti bych chtěl zdůraznit, že kritika obcházení Listiny základních práv a svobod i nerespektování české ústavy, tak jak byla v dokumentu vyjádřena, je dodnes platná a je potvrzována v nejrůznějších stanoviscích. To, co mohli někteří pokládat ještě v roce 1993 za teoretické úvahy, se velmi rychle stalo živým problémem, jak to konečně uvedl i Václav Havel ve svém projevu o problémech útavnosti. Příprava tohoto dokumentu souvisí s činností odborných rad při CV SDL. Nejsou to žádné instituce, jsou to týmy odborníků a samozřejmě záleželo na tom, jak se je podařilo sestavit a jaké podmínky pro odbornou práci si dokázali vytvořit. Jejich působení je předpokladem toho, jaká stanoviska máme např. ke zdravotnické politice, sociální politice, hospodářské politice atp. V tomto ohledu je třeba uvést práci lékařů v SDL a jejich formulaci problémů ve zdravotnictví. Vyniká práce zemědělské rady pod vedením Karla Václavů a její expertiza České zemědělství, rizika a východiska. Je nepochybné, že i negativní zkušenosti z politické izolace, která obklopuje komunistickou levici od listopadu 1989, vedly členy SDL k úsilí o prolomení bariéry o spolupráci s širokým politickým spektrem. CV proto podporoval kontakty s KSU, LB, Československou stranou socialistickou, se stranou Důchodci za životní jistoty, soc. dem. i s KSČM, v záležitostech obecně demokratických se všemi parlamentními stranami, a to především na místní úrovni. Jak již jsem uvedl, tato spolupráce se projevila celkem pozitivně v komunálních volbách. V prosinci 1993 na ustavujícím sjezdu vznikl z iniciativy části poslaneckého klubu Levý blok jako politická strana. Dnes nemá velký smysl klást si otázky, zda vytvoření další levicové strany bylo dobré nebo ne. Zda se tříští levice a proč. Se skutečnostmi, které jsou, se musí počítat, a to nejen v politice. Na druhé straně nedělejme si iluze (a v minulosti jich bylo dost), že vznik politických stran, jejich působení a zejména aktivita členů je otázkou jen usnesení, projevů a nápadů funkcionářů. Podceňovali bychom členy strany, demokratické principy, kdybychom žili v představě, že třeba i malé politické subjekty je možné tzv. nejvyššími rozhodnutími politických grémií přesunovat z místa na místo bez velkých ztrát, bez rozčarování. Po vzniku LB CV přijal řadu usnesení o těsné spolupráci. Funkcionáři LB i SDL se pracovně scházeli na všech úrovních, mj. i na okresních konferencích SDL. CV vycházel z toho, že k LB má SDL z mnoha důvodů zvláštní, "nadstandardní", velmi blízké vztahy. Respektujeme význam poslaneckého klubu, finanční prostředky a konečně i tradici názvu Levý blok a program, který LB nedávno přijal. Důležité jsou i osobní vztahy. Ze všech těchto důvodů jsme v CV dospěli k myšlence, kterou jsme navrhli vedení LB, aby obě strany uzavřely již nyní dohodu o politické předvolební spolupráci, chcete-li koalici, a to v nejširším rozsahu, jaký je možný. Na jejím základě je třeba veřejnosti předvést, že jde o reálnou spolupráci, která bude přínosem pro inteligentní, energickou levicovou politiku v ČP, v zastupitelstevech, na všech úrovních. Na prvním místě musí jít o spojení politických aktivit bez překážek, bez ješitnosti, krátce a dobře, musíme se naučit pracovat spolu v nových podmínkách. Doporučuji delegátům, aby takový postup, takové kroky, které budou základem sblížení obou stran podpořili. Myslím si, že nic nestojí v cestě tomu, abychom postupovali dále, a na mimořádném sjezdu (včas) před parlamentními volbami rozhodli o zcela konkrétní podobě, ve které chceme jít do voleb. Chápeme, že tento postup musí optimálně vyhovovat zákonu o politických stranách, včetně jeho proslulé přílohy o státním příspěvku pro politické strany. Obě strany jako samostatné a rovnocenné subjekty se musí snažit vyhnout se jakýmkoliv komplikacím. Politické poměry a vztahy nezi stranami se rychle vyvíjejí. Nemůžeme se jimi nechat zaskočit, nebrat je v úvahu, všechno sázet na jednu kartu. Osobně si myslím, že SDL musí jít o víc než získat několik poslaneckých mandátů. To odpovídá většině závěrů okresních konferencí, je třeba dát do vínku nového CV, aby jednání v tomto duchu vedl. Základní překážkou vzniku opravdové občanské společnosti, přechodu k sociálnímu, ekologicky orientovanému tržnímu hospodářství, respektování lidských práv a uskutečňování ideálů humanismu, svobody, spravedlnosti a solidarity v České republice je současná pravicová koalice. Ve volbách v roce 1996 je proto třeba ji porazit. K tomu je třeba spolupracovat s celou levicí, se všemi stranami, které v dosavadním vývoji demokracii, spravedlnost a poctivost postrádají. Tomu je třeba podřídit politiku, postup SDL v tomto roce a vůbec do voleb. V zastupitelstvech, ale i při jiných příležitostech by členové SDL měli dávat jasně na jevo, s čím souhlasí, co podporují a co ne. Je třeba odolávat pokušením protekcionismu a korupce v komunálních záležitostech. Kritizovat špatné hospodaření s obecním majetkem. Věnovat se užitečným společenským činnostem v zájmu dětí, mládeže, korektně spolupracovat s odbory, s levicovými stranami a občanskými sdruženími. O celkovém zaměření SDL je třeba se poradit při projednávání návrhu Politického programu. Na tomto místě - ve zprávě o činnosti - bych chtěl požádat delegáty, aby věnovali pozornost tomu, čemu se postaru říkalo výměna zkušeností (dnes možná informací). V diskusi i v kuloárech. Máme na řadu věcí různé názory. V SDL existují i názorové proudy. Je to přirozené a některé z nich vyplývají z netrpělivosti, že se věci nedaří, jak si představujeme. Působí zde i nostalgie na velkou masovou stranu. Občas se projeví i představa, že velké projekty, začínání znova a znova, dokonce zakládání dalších stran je to, co nyní potřebujeme. Většina těchto myšlenek občas zazněla i na CV. Nikdy to však nebránilo tomu, aby tento kolektiv vytvořený na I. CS nemohl dobře pracovat. Bez diskuse není demokracie a nelze bez ní vést žádnou politickou stranu. Po přijetí závěrů je však třeba je uskutečňovat, plané diskuse bez břehů ohrožují důvěryhodnost strany a berou ostatním chuť do práce. Jsem přesvědčen o tom, že dobudování např. okresních organizací, zrušení společných výborů pomůže SDL stát se razantnější, lépe informovanou a viditelnější politickou silou. Doporučuji delegátům, aby schválili základní výši členských příspěvků v částce 20 Kč měsíčně a jejich rozdělení mezi ZO, OV a CV svěřili k úpravě CV v hospodářské směrnici. Za poměrně krátkou dobu své existence se SDL podařilo navázat kontakty s řadou demokratických levicových stran v zahraničí a tyto kontakty rozvíjet. Mám na mysli především naše vztahy se Stranou demokratické levice na Slovensku, s Maďarskou socialistickou stranou, s polským Svazem demokratické levice, se Stranou demokratického socialismu v SRN, ale i s francouzskou Socialistickou stranou a s italskou Stranou demokratické levice. Pokud jde o styky s SDL na Slovensku, vycházíme při nich nejen z programové blízkosti, ale i z potřeby - neprojevující se přirozeně jen v mezistranických kontaktech - zvláštních vztahů České republiky se Slovenskem, s nímž jsme celá desetiletí sdíleli společný stát. Věříme, že v kontaktech a ve spolupráci se slovenskou SDL v budoucnosti dále pokročíme. Maďarská socialistická strana si zaslouží náš dík. Jasně formulovala tezi o dvou partnerech v České republice, České straně sociálně demokratické a SDL. Tato myšlenka se setkává s pochopením u řady dalších stran a významně nám pomohla při navazování kontaktů se stranami Socialistické internacionály i s některými významnými funkcionáři Socialistické internacionály samé. Jako dobré a perspektivní hodnotíme i naše vztahy s polským Svazem demokratické levice, který - stejně jako Maďarská socialistická strana - je už řadu měsíců klíčovou vládní stranou. V listopadu 1994 se naše delegace, jako jediná z České republiky, účastnila na pozvání francouzských socialistů sjezdu francouzské Socialistické strany. Využili jsme účasti na tomto sjezdu nejen k řadě dvoustranných rozhovorů, ale - podobně jako v případě sjezdu našich maďarských soudruhů - i k tomu, abychom se podrobně seznámili s činností socialistických stran v různých politických podmínkách, výrazně odlišných od našich. Důležité jsou pro nás i styky s německou Stranou demokratického socialismu, která nás mj. pozvala na svůj předvolební sjezd v březnu minulého roku. Strana demokratického socialismu to rozhodně nemá lehké - pracuje však usilovně, nápaditě, často i s vtipem a výsledky loňského německého volebního "superroku" ukazují, že také úspěšně. Jsme rádi, že máme dobré vztahy i s italskou Stranou demokratické levice, která je nejen významnou politickou silou doma, ale hraje také důležitou roli v Socialistické internacionále. Udržujeme pravidelné styky i s demokratickými levicovými stranami v Dánsku, Norsku, na Kypru a v několika dalších zemích. Většina stran, o nichž jsem hovořil, jsou strany parlamentní. Zdaleka ne všechny se však staly parlamentními, tím spíše významnými parlamentními stranami hned při svém vzniku. Mají mnoho zkušeností s tím, jak se do parlamentu dostat, a o tyto zkušenosti nám jde. Byla už řeč o Socialistické internacionále. Ve svém programu se k politice Socialistické internacionály přihlašujeme. Byli bychom rádi, kdybychom se jednoho dne přiřadili k rodině stran, které sdružuje. Obdobně jako třeba v případě Evropské unie, ani zde ovšem nerozhoduje jen přání. Jako demokratická levicová strana se programově prezentujeme a jako demokratická levicová strana také vystupujeme. Úzkými kontakty se stranami, které už členy Socialistické internacionály jsou nebo se jimi brzy stanou, si chceme postupně otevírat dveře. Jsme přesvědčeni, že o našem vstupu nebude rozhodovat nikdo v České republice, ale že o tom budou rozhodovat orgány Socialistické internacionály a strany, které v nich mají své zástupce a s kterými chceme a budeme své styky rozšiřovat. 4 Ze všech politických a společenských aktivit SDL, ze kterých jsem uvedl jen část, i z povahy jejího vnitrostranického života vyplývá, že se SDL stala v průběhu 17 měsíců politickou alternativou KSČM a soc. dem. Nejde o to si přetahovat voliče a členy stran, ale o získání nerozhodnutých občanů pro levicovou politiku, a koneckonců pro změnu a nápravu škod, které pravicová koalice společnosti způsobuje. Každý sjezd má svůj zvláštní smysl a konkrétní cíl. 2. CS, kterému jsou předloženy klíčové dokumenty a který má zvolit nové orgány, považuji za vyvrcholení zrodu SDL. Etapa zakládání, chcete-li rozjezdu skončila. V české politice se po sjezdu musí objevit již zralá a lidem otevřená strana.

1. CV požádal předsedy odborných rad (K. Masného, M. Novotnou, H. Matysovou, K. Václavů, Z. Masopusta, M. Ambrože a další), aby ve svých týmech vypracovali do poloviny roku expertizy, stanoviska SDL k hospodářské politice, k sociální politice vlády (k sociální reformě), ke zdravotnictví, ke všem důležitým oblastem života občanů. 2. Politický program je východiskem pro zpracování volebního programu SDL. Jeho konkrétní obsah musí být v určitém ohledu závislý i na programu politického partnera - dojde-li ke společnému postupu ve volbách v roce 1996. O tom jsem již zčásti hovořil ve zprávě o činnosti. Doporučuji sjezdu, aby uloži. novému CV svolat mimořádný sjezd na přelomu roku 95/96 s programem:


Důležité je, aby okresní organizace si na základě zkušeností z politické práce (ne jen meditacemi, ne se založenýma rukama) učinily do té doby samostatný názor na reálné možnosti SDL, jeho spojenců a partnerů. Tyto otázky nemůže vyřešit celostátní konference. Budeme-li dobře hospodařit je možné takový sjezd připravit bez velkých nákladů.