Politický program Občanské demokratické strany

P r e a m b u l e
Nacházíme se v době, kdy v podstatě končí transformace naší společnosti ve společnost otevřenou a svobodnou, kdy končí doba revolučních přeměn. V této etapě chceme znovu formulovat základní myšlenky našeho pohledu na svět. Nejedná se o myšlenky nové, neboť byly v zásadě formulovány v době vzniku naší strany. Považujeme však za potřebné, tyto základní myšlenky, doplněné o zkušenosti uplynulých čtyř let, shrnout v uceleném dokumentu s názvem Politický program ODS. Tento program potvrzuje kontinuitu naší dosavadní politiky a je jasnou deklarací našich záměrů do budoucna. Porážka komunistického režimu před šesti lety vytvořila prostor pro zásadní změny naší společnosti. Předchozích čtyřicet let působení totalitního systému a jeho kolektivistické ideologie vedlo k rozvrácení a pošlapání základních principů existence svobodné lidské pospolitosti, k likvidaci svobodného ekonomického systému a k destrukci základních lidských hodnot, práva a morálky. Výsledkem byla zdevastovaná a zchudlá společnost. Bylo třeba provést celou řadu systémových změn a vytvořit znovu základní prvky společnosti v oblasti politické, ekonomické i společenské, včetně znovuvybudování státu a jeho jednotlivých součástí.
V této situaci jsme začali budovat ODS jako politickou sílu schopnou prosadit všechny potřebné kroky jak v okamžiku transformace společnosti, tak i v budoucím vývoji našeho státu, sílu schopnou demokratickými metodami zabránit případným pokusům o zvrácení nastoupeného vývoje. Nabídli jsme našim spoluobčanům reálnou představu přeměny totalitní společnosti ve společnost svobodnou, a to bez zbytečných otřesů, chaosu nebo váhání. Formulovali jsme nejen základní myšlenky pro vlastní transformační období, ale i svou celkovou vizi budoucího uspořádání společnosti a jejího dalšího směřování. Formulovali jsme i způsoby, jak těchto cílů dosáhnout, tedy jak chceme svou politiku provádět.
ODS byla a nadále chce být konzervativní politickou stranou. Vycházíme z tradičních hodnot evropské civilizace, vzniklých už dávno a potvrzených v průběhu mnoha staletí, a z tradičních morálních hodnot, které mají své kořeny v křesťanství. Ctíme základní roli rodiny v lidské společnosti. Ve správě věcí veřejných považujeme za základní princip uspořádání zastupitelskou demokracii, založenou na osvědčeném systému svobodné soutěže politických stran. Svou politiku stavíme na individuálních svobodách, podnikavosti, soukromém vlastnictví, rovnosti šancí - platných pro všechny občany bez ohledu na jejich rasu, původ nebo přesvědčení. Za základní stavební kámen hmotné i duchovní prosperity společnosti považujeme svobodu konání jednotlivce. Svobodu, která smí být omezována jen v nejnutnější míře, a to jenom tam, kde naráží na svobodu konání jednotlivce jiného. S tím je samozřejmě neoddělitelně spojena i odpovědnost každého za své konání a za svůj vlastní osud. Stejně jako prosazujeme osobní odpovědnost, však zdůrazňujeme také potřebu lidské solidarity a sounáležitosti všude tam, kde se jednotlivec přes vlastní snažení dostal do obtížně řešitelné životní situace. ODS ve své politice vychází z tradičních konzervativních společenských hodnot, které jsou zejména v ekonomické oblasti obohaceny řadou myšlenek vycházejících z liberalismu. Jde o praktický doklad toho, že oba tyto myšlenkové proudy mohou v rámci jedné politické strany vedle sebe nejen existovat, ale i vzájemně se pozitivně ovlivňovat.
Při prosazování všech těchto principů je náš přístup k politice pragmatický, vycházející z reálných podmínek společnosti. Víme, že je nutno konkrétní politiku provádět především tak, že stavíme na každé místo schopného člověka, který v daném okamžiku přijímá svá zodpovědná rozhodnutí. V dosavadním vývoji jsme prokázali, že máme dost takových lidí, schopných řídit stát i obce na vysoké odborné úrovni.
Už v době, kdy jsme základní myšlenky naší politiky poprvé veřejně deklarovali, a po celou dobu jejich prosazování jsme se museli ostře střetávat s odpůrci zásadních změn v naší společnosti. Jejich kritika vycházela a vychází z pozic, které jsou nám bytostně cizí a které odmítáme. Považujeme za nutné neustále zdůrazňovat nebezpečnost nejen klasické komunistické ideologie, ale i jiných levicových ideologií, které vycházejí z požadavku zabezpečení sociální rovnosti všech občanů na základě rozsáhlé státní intervence. Tyto ideologie vedou k masivnímu přerozdělování, omezují lidskou iniciativu i svobodu občanů a ve svém důsledku jsou brzdou prosperity celé společnosti a jejího svobodného rozvoje.
ODS nesdílí pohledy na svět, založené na sociálním inženýrství, a stejně tak pokusy nejrůznějších elitářských skupin o uzurpaci rozhodování o osudech jiných na základě víry ve svou vlastní nadřazenost. Považujeme naopak za potřebné přistupovat k řešení problémů kolem nás s náležitou pokorou, s vědomím nemožnosti a nesprávnosti řízení lidských osudů - při vší jejich rozmanitosti - z jakkoli moudrého či osvíceného centra. Naším cílem je vybudovat společnost, kde každý najde prostor pro svou seberealizaci. Prostředkem pro vybudování takovéto společnosti je ODS jako strana otevřená a vstřícná, jako strana, ve které se může uplatnit každý schopný jedinec.
Dosavadní průběh transformace naší společnosti, ekonomiky a státních institucí prokazuje životaschopnost a reálnost našich myšlenek. Naše základní východiska měnit nemusíme, můžeme na ně navazovat a rozvíjet je. Jsme hluboce přesvědčeni, že myšlenky obsažené v našem politickém programu jsou správné a že jejich další prosazování povede k rozvoji svobody a prosperity všech našich občanů i celé naší země.

1. Na co navazujeme?

Jsme si vědomi hlubokých kořenů českého národa v evropské civilizaci a více než tisícileté historie české státnosti. Dnes je Česká republika z formálního hlediska jedním z nejmladších evropských států, sama česká státnost je však jednou z nejstarších. Je spojena s příchodem křesťanství na naše území, a jistě i proto se stalo mravní dědictví křesťanských ideálů nedílnou součástí soustavy hodnot, která je v naší zemi všeobecně přijímána.
Český stát byl od svých počátků součástí evropské, a v jistém slova smyslu západoevropské civilizace. Do našich dějin patří velkolepá tradice českých středověkých králů, tradice vzdělanosti, vyjádřená založením jedné z prvních evropských univerzit, tradice reformační, rozmach naší země v období renesance, plodné baroko a v nemenší míře vzestup českého národa v minulém století, a to jak ve smyslu národním, tak i ve smyslu hospodářském a kulturním. Do našich dějin patří dlouhá období národní a náboženské tolerance, ale i třenice, války a mezilidská nevraživost. V neposlední řadě je součástí našich dějin rozkvět demokratického československého státu v tomto století, v období mezi dvěma světovými válkami.
Minulost naší země a našeho národa je pro nás zdrojem poučení a bohatou inspirací, je ale i varováním. Nechceme se vracet ke sporům o to, která z tradic je hodnotnější. Naším programem není náprava historie. Jsme realisté, odmítáme jak ukřivděný a alibistický pohled na naši pohnutou historii, tak sebeobviňování a snahu o nepřetržité odčiňování vin našich předků.
Nejdůležitější je pro nás v každém případě naše zřetelná a srozumitelná vize budoucnosti a hlavně její uskutečnění.
Jsme hrdi na celou tisíciletou tradici naší státnosti a na její symboly, na naše území i na náš jazyk, které vždy bývaly a jsou i teď tím nejpevnějším poutem naší národní pospolitosti. Náš národ dokázal procházet svými tisíciletými dějinami úspěšně, byl schopen překonat cizí nadvládu, nebezpečí odnárodnění a asimilace, prokázal mimořádnou vitalitu, schopnost vyvíjet se i poučit se z historie. Vytvořil a tvoří kulturu, která se stala rovnocennou složkou kultury evropské, a tak podal a podává důkaz nejvyšší oprávněnosti své existence.
Před půlstoletím se kolem nás odehrály události vedoucí k druhé světové válce, k jejím tragédiím i k dlouho trvajícím a dlouho působícím následkům. Nedopustíme, aby byl celý tento řetězec znovu otevírán. Staré spory a křivdy nesmí nepříznivě ovlivňovat dnešní, úspěšně se rozvíjející vztahy se všemi sousedními národy.
Náš polistopadový vývoj chápeme jako naše znovuzačleňování do západního světa. Nehlásíme se k historicky zdiskreditované představě o naší zemi jako o jakémsi mostu mezi Východem a Západem. Nevyvoláváme národní komplex a fóbie, jež v minulosti ústily do izolacionismu či do slepého spoléhání na ochranu těch či oněch světových mocností. Osud první československé republiky na straně jedné a pád naší země do sovětského komunistického tábora na straně druhé jsou nám dostatečným varováním.
Nechceme se s komunistickou minulostí vyrovnávat cestou osobního účtování, ale chceme vytvořit takový systém, v němž se pozůstatky této minulosti už nemohou uplatňovat a mít vliv. O to se ODS snaží od samotného počátku své existence a chce se tak vyrovnat i se závazky, které všichni cítíme k odpůrcům i obětem komunistických a jiných totalit. Za zásadní pokládáme, aby zdravý organismus společnosti dokázal čelit i v budoucnosti ideologiím a praktikám ohrožujícím svobodu. Ceníme si demokratických tendencí a úcty ke svobodě, ceníme si plurality idejí, které prolínají českými dějinami. Ceníme si víry ve zdravý rozum, ceníme si skepticismu k velkým slovům, které byly vždy pro naše občany typické. Vidíme však i malost, provincialismus a pasivitu, na něž je naše historie rovněž bohatá. Jsme připraveni s jejich pozůstatky v nás bojovat. Náš znovu svobodný stát je vyjádřením a potvrzením naší odvěké existence v srdci Evropy. Nepotřebujeme pro něj hledat žádnou vyšší ideu. Tento stát a jeho suverenita jsou pro nás hodnotou samy o sobě. Je to náš domov a budeme usilovat o to, aby jím zůstal i v otevření evropskému a světovému společenství.

2. Místo České republiky ve světě

Místo České republiky ve světě, její postavení jako celku a současně postavení každého našeho občana doma i v cizině je v popředí zájmu ODS a tvoří významnou součást naší práce při budování státu.
Vycházíme přitom z toho, že národní zájem je hodnotou, jejíž obsah i časový horizont široce překračují záběr jedné generace či jedné politické strany demokratického spektra. Jsme si však vědomi své spoluodpovědnosti za jeho formulaci i důsledné prosazování a chceme se na obou těchto rovinách zásadně podílet. Uvědomujeme si důležitost východisek, historických vazeb i současných geopolitických okolností. Jsme však přesvědčeni, že i zde největší význam má aktivita našich občanů, že mezinárodní postavení České republiky je především výsledkem naší vlastní práce, našeho vlastního přičinění.
Základními východisky pro přemýšlení o našem mezinárodním postavení, o zahraničně politické orientaci naší země jsou historická příslušnost českého státu k oblasti západní Evropy a jeho dnešní geopolitická situace. Naše země byla ve svých dějinách, pouze s relativně krátkou výjimkou čtyřiceti let, součástí západoevropské civilizace. České dějiny tvoří mnohasetletá historie soužití s těmi národy, které jsou dnes sdruženy v Evropské unii, a s těmi, které o členství usilují. České myšlení o společnosti, státu, církvi i hospodářství se vždy pohybovalo v rámci západokřesťanské evropské diskuse. K tomuto civilizačnímu základu naší existence se dnes opět plně hlásíme.
Izolaci české společnosti od jejího přirozeného civilizačního okruhu v letech 1948 - 1989 proto vnímáme jako odklon od vlastní tradice a historické kontinuity. Došlo k němu jednak působením vnějších faktorů, zejména německé agrese vůči ČSR v letech 1938 - 1945 a sovětského imperialismu v letech následujících, jednak ale také osudovým selháním v letech poválečných, kdy mnozí z nás nabyli přesvědčení, že české národní zájmy mohou být nejlépe zabezpečeny prostřednictvím české odnože sovětského komunismu. Jak se brzy ukázalo, vedlo to nejprve k útoku vůči značné části našich občanů, a posléze k faktické ztrátě státní suverenity.
Rok 1989 znamenal zásadní zlom, kdy došlo k obnově československé státní suverenity, a také k obnově parlamentní demokracie a tržního hospodářství. Svobodným rozhodnutím českých voličů v parlamentních volbách 1990 a 1992 nastal faktický návrat českého národa do rodiny západoevropských demokracií. V listopadu 1989 byl naším programem všem srozumitelný "návrat do Evropy". Během několika let byly obnoveny všechny instituce svobodné společnosti a Česká republika se stala plnohodnotnou demokracií západoevropského typu. Můžeme konstatovat, že z vnitropolitického hlediska se Česká republika do Evropy již vrátila.
Rovněž v zahraniční politice jsme ušli značný kus cesty. Po zrušení železné opony, za níž jsme byli dlouho vězněni, jsme obnovili rovnoprávné a přátelské vztahy se všemi demokratickými zeměmi světa. Klidnou cestou politických jednání jsme zvládli odchod našich slovenských spoluobčanů z federace. Ustavili jsme samostatnou Českou republiku a získali pro ni mezinárodní uznání, včetně právní kontinuity s ČSR od r. 1918. Všechny tyto historické změny se udály bez hospodářských a sociálních otřesů a bez zásadních mezinárodních komplikací.
Pro naši zemi měl vždy velký význam politický vývoj v Evropě i ve světě. Pád sovětského komunismu znamená zásadní změnu v mezinárodních vztazích celého euroatlantického prostoru. Období studené války a s ním spojené uspořádání mezinárodních vztahů skončily. Vzniká nová podoba politického, ekonomického a bezpečnostního uspořádání Evropy. Přitom je klíčovým problémem utváření vztahů ve střední a východní Evropě a vztahů mezi rozhodujícími západními mocnostmi a Ruskou federací. Česká republika zde stojí jako jeden z menších států, nacházejících se v důležitém a tradičně neklidném prostoru mezi Německem a Ruskem.
Hlavním cílem zahraničněpolitické aktivity státu je zajistit pro občany nutné vnější podmínky pro svobodný, bezpečný a klidný život. Úkolem státu je zajistit, aby vnější vlivy nejenom neohrožovaly bezpečnost a prosperitu, ale naopak aby je posilovaly. Do zájmů, kterými je český stát veden při svém rozhodování, chceme vtělit hodnoty, jimž věříme a na nichž ODS sama vznikla. Jsme přesvědčeni, že jde o hodnoty, které nás plně spojí se západním stabilním světem a jejichž rozšíření povede k míru a k hospodářské prosperitě.
Vycházíme především z víry ve svobodu jednotlivce, z úcty k jeho právům a z přesvědčení, že tyto hodnoty jsou nejlépe zajištěny v demokratické společnosti s parlamentním systémem. Jsme přesvědčeni, že svoboda státu a občanů je důležitou podmínkou míru. Svoboda ale také znamená připravenost a vůli každého občana tuto svobodu hájit, a to jak na domácí půdě, tak solidárně s ostatními národy, pro které je svoboda základní hodnotou.
Hájíme volný trh a jsme přesvědčeni, že svobodná obchodní výměna vede ke stabilitě ve světě, protože vytváří společné zájmy. Za hodnotu samu o sobě považujeme evropský styl života jako takový a s ním spojené hodnoty kultury, vzdělanosti, solidarity mezi lidmi i odpovědnosti k prostředí, ve kterém žijeme.
Českým národním zájmem je podle našeho přesvědčení rozšiřování a upevňování prostoru, ve kterém jsou tyto hodnoty uznávány, aktivní zapojení České republiky do institucí, které tento prostor rámují, a jeho zajištění systémem mezinárodních dohod a závazků.
V bezpečnostní oblasti proto podporujeme členství České republiky v NATO. I když jsme si vědomi, že obrana země je především naší vlastní povinností a věcí našeho vlastního odhodlání a úsilí, odmítáme statut neutrální země. Neutralita v minulosti znamenala nepřiklonění se k žádnému ze znepřátelených bloků. Proto po pádu komunismu a zmizení nepřátelství mezi Východem a Západem ztratila v našem prostoru obsah. Dnešní Severoatlantická aliance je především výrazem sounáležitosti a solidarity zemí euroatlantické civilizace, zemí, které sdílejí základní hodnoty a způsob života. Z toho důvodu, a rovněž u vědomí naší moderní historie, nemůžeme nebýt jejími členy.
Nechceme být pouhým konzumentem garancí poskytovaných jinými státy, ale chceme se stát také spolutvůrcem bezpečnosti. Jsme přesvědčeni, že toto je dnes jediná cesta, jak dlouhodobě zajistit bezpečnost, a tím i suverenitu ČR. V oblasti politické a hospodářské je klíčovým úkolem české zahraniční politiky vstup ČR do Evropské unie. Cílem tohoto našeho úsilí je zabezpečení základních národních zájmů ČR. Právě díky procesu integrace se západní Evropa dokázala vymanit z historie nacionálních konfliktů a mohla se soustředit na prosazování společných zájmů a budování všeobecné prosperity. Evropská integrace napomohla také k řešení bilaterálních problémů členských zemí. Došlo k historickému vyrovnání například mezi Německem na straně jedné a Francií, Belgií, Holandskem či Dánskem na straně druhé. Je to tedy proces, jehož bychom se jistě účastnili, nebýt komunismu, od samého začátku, a který bez nás nemůže být úplný. Právě to je hlavním důvodem naší snahy o vstup do EU. Projekt evropské integrace, zahájený po druhé světové válce ve svobodné části Evropy, také napomohl nejdříve k hospodářské obnově těchto zemí a dnes k prosperitě všech členských zemí EU. Z obou výše zmíněných důvodů, tj. z důvodů politických a ekonomických, neexistuje smysluplná alternativa k našemu členství v Evropské unii.
V rámci Evropské unie budeme prosazovat rozšiřování organizace, otevřenost vůči ostatnímu světu, volný obchod a důsledné omezování byrokracie. Jsme přesvědčeni, že i v budoucnosti zůstanou primárním východiskem evropské architektury "národní státy" a že suverenita EU bude vždy odvozená. Chceme v budoucnosti udržet zřetelně vymezený český stát, který by byl samozřejmě maximálně otevřený světu a zapojený do evropské i celosvětové integrace. Nechceme však rozpustit náš stát v nadnárodních strukturách, vznikajících bez hlubokých faktických kořenů a bez reálné identity. Sílu Evropy vidíme v její rozmanitosti, a nikoli v její uniformitě. Cílem ČR se nesmí v žádném případě stát pouhé přijímání peněz z nejrůznějších fondů EU. Naší ambicí je stát se co nejdříve státem, který je součástí skupiny zemí s nejvýkonnějším hospodářstvím - zemí, které jsou zdrojem dynamiky Evropské unie.
Jako důslední zastánci svobody trhu chceme prosazovat myšlenky volného obchodu ve všech příslušných organizacích a institucích. Vycházíme přitom z přesvědčení, že ČR jako průmyslově vyspělý stát má zájem na maximální otevřenosti trhů. Nechceme se přitom orientovat jen na trhy blízké. Kromě naší evropské hospodářské dimenze hodláme usilovat o volný obchod i se státy všech ostatních kontinentů.
Velmi důležitou součástí našeho mezinárodního postavení jsou dobré vztahy se sousedy. Německo a Rakousko jsou již členy EU, Slovensko a Polsko deklarovaly vůli do Unie vstoupit. To vytváří pro nás novou situaci, kdy všichni naši sousedé budou součástí stejného politického, hospodářského a bezpečnostního uskupení jako Česká republika. Je to zásadní, vpravdě historické zlepšení našeho geopolitického postavení.
Je samozřejmé, že tím nezmizí význam pozitivní aktivity v oblasti bilaterálních vztahů s dalšími zeměmi, zejména se sousedy. Je velmi důležité, abychom udržovali dobré, intenzivní a rovnoprávné vztahy s Německem - nejenom proto, že jde o našeho největšího souseda a klíčovou zemi Evropské unie, ale také proto, že společná historie nám ukazuje, jak osudové jsou tyto vztahy pro obě země. Pro postavení České republiky v EU a pro prosazování našich zájmů budou mít vztahy v regionu stále větší význam.

3. Občan a stát

Vztah mezi občanem a státem je středem úvah ODS o společnosti. Charakter tohoto vztahu je na jedné straně dán postavením vlády, parlamentu a soudů jako reprezentantů státní moci, a na druhé straně postavením občana, pro jehož svobodný život by tato moc měla vytvářet prostor. Názory na podobu vztahu mezi občanem a státem byly - vedle základního a bezprostředního úkolu ekonomické transformace - důvodem vzniku ODS jako politické strany.
Spor o charakter státu, a tedy i o poměr občana ke státu a státu k občanovi, je jádrem politického sporu po staletí; je do značné míry vlastním obsahem politiky. Proto diskuse na toto téma bude vždy trvat a ODS se bude k němu také neustále vyjadřovat. V praktické rovině bude sama hledat na tyto otázky odpovědi a podle svého přesvědčení je vysvětlovat a prosazovat do života.
Stát považujeme za významnou instituci, jež svou přirozenou rolí, kterou hraje v životě jednotlivců, má hodnotu sama o sobě. Stát je pro nás institucí tradiční, která spolu s rodinou a obcí tvoří rámec pro život občana, která jednotlivce definuje jako občana, a tím mu přináší základní hodnoty, jakými jsou svoboda, právo a bezpečnost. Stát ctíme, vážíme si jej a budujeme jej s odpovědností k historii, k našim současným spoluobčanům i k budoucím pokolením.
ODS prosazuje od počátku jednotný a demokratický stát založený na občanském principu. Za nejvhodnější řád považujeme parlamentní systém založený na zastupitelské demokracii, tedy na vůli voličů a na volné soutěži čitelných politických stran. Oddělení moci zákonodárné, výkonné a soudní, nezávislá kontrola a nezávislá ústřední banka představuje podle ODS základní rozdělení odpovědnosti ve státě. Tato struktura moci je také osvědčeným základem a zárukou stability demokratického systému a jeho odolnosti proti zneužití.
Nezastupitelnou roli při udržování a zdokonalování demokratického státu hraje svoboda slova a na ní založené sdělovací prostředky. Proto je ODS přesvědčena, že jedním ze základních úkolů státu je důsledná ochrana svobody slova.
Chceme budovat stát omezený svým rozsahem, ale silný v těch přesně vymezených oblastech, kde je jeho úloha nezastupitelná. Chceme, aby z hlediska občana stál stát až na konci řady občan, rodina, obec, stát, avšak aby v těch oblastech, kde plní své úkoly, vytvářel záruky nejen rovnosti a spravedlnosti, ale i rychlé a bezchybné akce.
Jsme přesvědčeni, že slabost státu tam, kde má působit, a naopak jeho pokusy plnit ty úkoly, které jsou zajistitelné soukromými aktivitami, znamenají ohrožení svobody občanů. Budeme vždy hledat cesty, jak stát učinit silnějším v plnění jeho úkolů, a naopak klást všemožné překážky, když se bude snažit oblast etatismu rozšiřovat, byť pod sebevznešenějšími pohnutkami. Chceme také neustále zpřesňovat hranici mezi těmito dvěma oblastmi. Uvědomujeme si, že hranice mezi sférou veřejnou a soukromou nebude nikdy zcela ostrá a že bude vždy základním tématem politického sporu. Na základě svého politického přesvědčení budeme vždy spíše usilovat o její posunutí směrem k většímu rozšíření svobod občanů a k omezení rozsahu působnosti státu.
Oblasti, které leží nepochybně uvnitř této hranice a kde si přejeme silný a akceschopný stát, jsou vnitřní a vnější bezpečnost, ochrana práv a vynucování plnění smluv. Rolí, která státu zcela jistě nepatří, je podnikání a zasahování do obsahu smluv mezi občany. Jsou však oblasti veřejného zájmu, jako sociální solidarita, vzdělání apod., které přísluší z hlediska odpovědnosti jak státu, tak i občanům. V nich je třeba vždy usilovně hledat tu část, kterou je třeba státem zajistit jako společné a nevyhnutelné minimum. Právě v těchto oblastech je nebezpečí rozpínání státu směrem k větší regulaci, vyšším veřejným výdajům a k přebírání odpovědnosti za občana. V těchto oblastech mají velkou příležitost pro své působení obce a spontánně vzniklé skupiny občanů.
Je však pro nás nepřijatelná idea korporativistického či syndikalistického státu, kdy mnohé role patřící státu jsou zákonem svěřovány do rukou korporací a institucí, které jsou pod kontrolou jen určitých skupin občanů. Zájem těchto skupin logicky vede k tomu, že se nepřiměřeně rozšiřují oblasti života regulované etatistickými, byrokratickými mechanismy. Tato rozpínavost je na úkor prostoru pro svobodnou aktivitu jednotlivců. Našim cílem není přenést státní regulaci ze státu - reprezentujícího všechny občany - na veřejnoprávní korporace, reprezentující zájmy skupinové. Našim cílem je tuto regulaci co nejvíce omezit. Tam, kde je to nezbytné, musí být prováděna důrazně, avšak průhledným způsobem s respektováním zájmů všech, nikoli zájmů partikulárních.
ODS prosazuje centralizovanou, a zároveň omezenou moc státu. Podporujeme samosprávu obcí a rozvoj místních společenství, v nichž se vytváří občanská vzájemnost a kultura občanských vztahů založená na respektu, toleranci a solidaritě. Místní samospráva však není konkurencí ani lepší či horší alternativou státu. Odvozuje se nejen z vůle místních obyvatel, ale i z autority zákona a působí v jeho mezích. Prosazujeme takové řešení organizace obcí a vyšších územně správních celků, které trvale omezí růst byrokracie a nákladů a které nevzdálí samosprávu a státní správu občanům. Zásadní úlohu ve vztahu občana a státu plní právní řád. Ve všech oblastech života společnosti určuje stát pomocí práva podmínky pro aktivitu občanů a vytváří meze sám pro sebe. Důležitou kvalitou právního řádu je stručný a jasně interpretovatelný soubor zákonů. Přílišné množství právních předpisů totiž omezuje svobodné chování občanů a znemožňuje dobrou orientaci v právním řádu. ODS proto zdůrazňuje, že život společnosti nesmí být prostřednictvím právních pravidel regulován nad nezbytně nutnou míru. Stát musí rovněž zajistit rychlé vynucování zákonných práv občanů.
Klíčovým úkolem státu je zajištění podmínek pro bezpečný život občanů. Tato základní potřeba stát zrodila a dodnes je osou jeho fungování. Stát plně a nezastupitelně odpovídá za zákony, které vymezují zakázané typy jednání, a za to, aby dodržování těchto zákonů bylo účinně vynucováno. Součástí bezpečnosti je přitom jak prevence kriminality, tak i účinný zásah a následující přiměřený trest. Stát musí mít v této celé oblasti rozsáhlé pravomoci a musí být silný.
ODS si uvědomuje, že vždy bude existovat rozpor mezi snahou státu zabezpečit všechna občanská práva a současně bezpečnost občanů. Jedinou cestou, jak tento rozpor zmírnit, je trvalá péče o co největší zprůhlednění všech mocenských složek, které umožní občanům ztotožnit se s těmito nástroji, a tím se státem jako takovým.
Součástí bezpečnosti je také bezpečnost vnější. Je samozřejmou povinností státu a každého občana se o tuto bezpečnost postarat a podílet se na jejím zajištění. Armáda, jíž občané důvěřují, je nezbytným atributem suverénního státu. Zde platí, že mírou toho, jak si vážíme své vlastní svobody, je úsilí a oběti, které jsme ochotni vynaložit na její obranu.
V hospodářské oblasti odpovídá stát za kvalitu měny, vynucuje dodržování předem stanovených hospodářských pravidel a plnění smluv a chrání hospodářskou soutěž. Stát nelze činit odpovědným za vývoj domácího produktu a životní úrovně; jsme však přesvědčeni, že svobodné aktivity a spontánní inovace života za předpokladu jasných a dobrých pravidel takový růst zajistí. Stát musí také napomáhat tomu, aby i na zahraničních trzích měly domácí ekonomické subjekty rovné šance. Péče státu o kvalitu tržního prostředí vede k tomu, že se zvyšuje produktivita účastníků trhu, a tedy i jejich schopnost platit daně. Stát by měl usilovat o to, aby měl k dispozici jen malou a stále klesající část společenského produktu, kterou sám přerozděluje mechanismem rozpočtového hospodaření. Jsme si vědomi, že jedním z nejúčinnějších způsobů, jak čelit trvalému nebezpečí růstu etatismu a byrokracie, je právě kontrola rozpočtem.
V oblasti práce a sociálních věcí je nebezpečí rozpínání státu do oblastí vyhrazených soukromým aktivitám největší, neboť argumentace těch, kdo takový vývoj prosazují, je vždy zaměřena na velmi citlivé oblasti lidského vnímání. Postupně tak může vzniknout tzv. welfare state, tj. pečovatelský sociální stát, který sejme z občanů velký díl odpovědnosti za sebe sama. Připraví je tím o jejich svobodu a přivodí situaci, kdy se celé skupiny občanů stávají závislými na péči státu a ztrácejí možnost se vrátit do normálního života. Takový stav je nemorální a nebezpečný.
V oblasti práce je hlavní úlohou státu garantování pravidel, za kterých si občané navzájem poskytují zaměstnání. V sociální oblasti vynucuje stát solidaritu silných se slabými, avšak musí dbát na to, aby se tato solidarita nestala přílišnou zátěží pro silné a nebrala slabým motivaci svoji situaci řešit. Tím, že stát vynucuje určitou míru solidarity, zajišťuje pro všechny občany minimální životní podmínky. Konání dobra a vzájemná pomoc je záležitostí samotných občanů; stát pro to může vytvořit podmínky v podobě jasných pravidel jak tuto vzájemnou pomoc provádět.

4. Společnost občanů a její instituce

Základním východiskem v přístupu k uspořádání svobodné demokratické společnosti je pro ODS občan, jako svobodný a svrchovaný jednotlivec, který je volbou svých rozhodnutí odpovědný za osud svůj, za budoucnost své rodiny a svým dílem i za uspořádání a prosperitu obce a konec konců i celé společnosti, v níž žije.
Máme důvěru, úctu a respekt k samostatně prováděným rozhodnutím občanů ve věcech soukromých i veřejných a pokládáme za svoji prioritu zajistit pro uplatnění těchto individuálních rozhodnutí maximální prostor. Svoboda individuální volby a lidského jednání smí být omezena pouze v nejnutnější míře tam, kde naráží na svobodu jiného jednotlivce. Spolu se svobodou klademe důraz i na odpovědnost, jako na její nedílnou součást. Varujeme proto před jakýmikoli formami paternalismu, elitářství a sociálního inženýrství, které jsou motivovány neúctou k suverenitě občana či jsou pozůstatkem pohodlné pasivní neodpovědnosti, zděděné z naší nedávné minulosti.
Základní institucí společnosti je nepochybně rodina. Pouze zdravá a fungující rodina je schopna zajistit stabilitu společnosti a plnohodnotnou výchovu a zrání příslušníků nastupujících generací. Rodina je místem udržování a rozvoje tradičních mravních a kulturních hodnot, místem, kde se lidé učí vzájemnosti, lásce a odpovědnosti, kde zažívají pocit autority i pocit bezpečí. Rodina představuje významný faktor naplnění individuálního života ve všech jeho fázích, je rozhodující institucí z hlediska lidské i mezigenerační solidarity. Od fungování rodiny se, byť zprostředkovaně, odvíjí i fungování obce a státu. Ze všech těchto důvodů chceme posilovat odpovědnost jednotlivců při zakládání a udržování rodiny a vytvářet k tomu potřebné prostředí.
Vycházíme z přesvědčení, že další přirozenou institucí společenského uspořádání je obec či místní společenství, v jehož rámci se vytváří další vrstva občanské vzájemnosti a solidarity. Proto podporujeme samosprávu obcí a rozvoj místních a regionálních společenství, jež vycházejí z vůle tamních obyvatel a působí v mezích obecných zákonů. Naší prioritou je umožnit řešení maxima problémů občanů na úrovni obce, dát prostor pro skutečně smysluplnou občanskou angažovanost na této nejnižší úrovni, která je skutečnému životu lidí nejblíže a na níž se rozhoduje o mnoha problémech zásadně ovlivňuijících spokojenost občanů.
Podporujeme i všechny další formy sdružování občanů, které vycházejí z jejich dobrovolné iniciativy a respektují zákony této země.
Podporujeme existenci nejrůznějších nestátních občanských sdružení, fondů a nadací, vzniklých na těchto principech, jako projevu přirozené potřeby občanů angažovat se ve věcech veřejných a ve věcech svého zájmu. Chápeme je jako výraz pozitivních lidských postojů, jakými jsou solidarita či tolerance. Ukotvení v těchto organizacích obohacuje, spojuje a stmeluje jednotlivce i společnost. Připouštíme i myšlenku participace těchto organizací na zajišťování některých veřejně prospěšných záležitostí.
Zásadně se ale nemůžeme smiřovat s konstruktivistickými představami, snažícími se občanům shora, nikoli na základě jejich dobrovolné iniciativy, vnutit nikým nevolené a nikomu neodpovědné organizace, které by si chtěly uzurpovat část suverenity občana a rozhodovat za něj, údajně ve jménu jakýchsi vyšších principů a jimi samými definovaného veřejného zájmu.
Jako přirozený jev chápeme i profesní, zaměstnavatelské či zaměstnanecké sdružování občanů. Tyto instituce vyjadřují sice většinou legitimní, ale pouze parciální zájmy svých členů, a jako takové nemohou aspirovat na pravomoci, které by omezovaly práva a svobody skupin či jednotlivců stojících mimo jejich řady. Zásadně odmítáme korporativistické a syndikalistické ideje státu, kde jsou zájmy úzkých skupin občanů nadřazeny zájmům obecným, kde je demokratická volba nahrazena vyjednáváním jinými mechanismy vzniklých struktur.
Na církve pohlížíme jako na důležité společenské instituce, které uspokojují významné duchovní potřeby mnoha občanů a které plní i významné sociální a charitativní poslání. Většina z nich je nositeli křesťanských tradic, na nichž spočívá naše civilizace. Prosazujeme nezávislé postavení církví bez jakéhokoli vměšování státu.
Jsme přesvědčeni, že na těchto osvědčených principech je možno vybudovat skutečnou společnost svobodných občanů, aktivních, sebevědomých a zodpovědných a že tyto principy představují záruku stabilní demokratické společnosti schopné vyvíjet se a překonávat libovolné vznikající problémy.

5. Tržní hospodářství

Naším přesvědčením je, že nejlepším prostředkem stimulace lidského úsilí a efektivní alokace zdrojů je svobodný trh.
Věříme, že společnost, jejíž ekonomické síly spolu volně soutěží na trhu, dosáhne nejspíše hospodářského růstu a vzestupu životní úrovně. Snahy cílevědomě upravit fungování trhu, byť s dobře míněnými záměry, např. sociálními či ekologickými, většinou vedou ke zhoršení celkového výsledku, a v důsledku se obrátí proti samotným záměrům. Nejvíce na tyto deformace trhu doplácejí sociálně nejslabší vrstvy, v jejichž jménu jsou často zaváděny.
Za základní zdroj rozvoje společnosti považujeme svobodnou aktivitu jednotlivce, jeho pracovitost, podnikavost, spořivost.
Chceme cílevědomě pro tuto aktivitu vytvářet dobré podmínky, odstraňovat překážky, které jí brání, a zaručit právo ponechat si její výsledky a volně s nimi nakládat. Chceme proto chránit tři základní pilíře tržního systému: soukromé vlastnictví, svobodné podnikání a stabilní měnu.
Soukromé vlastnictví představuje nedotknutelné právo a je předpokladem k tomu, aby byli lidé motivováni k péči o majetek, k investicím do něj a k jeho rozhojňování. Věříme, že vede i k naplnění řady veřejných zájmů, jako je například ochrana přírody, a umožňuje jasné řešení sporů a střetů zájmů. Jsme proto proti omezování soukromého vlastnictví i proti zásahům státu do výkonu vlastnických práv a připouštíme je jen ve výjimečných případech. Chceme proto pokračovat v privatizaci zbývajícího státního vlastnictví, v případě veřejně prospěšných služeb a provozu různých infrastrukturních sítí hodláme pokračovat obezřetně, s využitím zahraničních pozitivních i negativních zkušeností. Všude, kde je účelná privatizace možná, ji postupně chceme provést.
Svobodné podnikání je podle našeho názoru základní hybnou silou ekonomické efektivnosti. Úkolem státu je zajistit svobodu smluvních vztahů, vynucovat jejich plnění a chránit volnou soutěž a svobodný vstup na trh. Chceme však vždy bránit nadměrné státní intervenci a regulaci, nechceme řešit nedokonalosti trhu státními zásahy způsobujícími deformace ještě závažnější. Tam, kde je třeba chránit důležitý zájem, jako je zdraví lidí, životní prostředí či kulturní dědictví, musejí být pravidla stanovena jasně zákonem a být stejná pro všechny. Populární bývá často zavádění regulací k ochraně spotřebitele, avšak víme, že důsledky se většinou obracejí proti němu samému, neboť za něj jsou často špatně rozhodovány věci, které může nejlépe rozhodnout sám. Přitom je to on, kdo zaplatí nadbytečné náklady.
Velké nebezpečí vidíme v tom, že státní zásahy často podlamují podnikání v malých a středních podnicích, které mají pro hospodářský růst nepominutelný význam. Důsledkem tak bývá vzrůst nezaměstnanosti a celkový hospodářský pokles.
Chceme proto všechny takové regulace i státní kontroly trvale podrobovat důkladnému zkoumání jejich účelnosti a omezovat je na nejnutnější míru.
Jako součást svobodného trhu vidíme i svobodný mezinárodní obchod, odmítáme ochranářské požadavky všeho druhu a sami je nehodláme zavádět. Stejně tak chceme uvolňovat toky kapitálu vůči zahraničí a prosazovat tržní prostředí i v této oblasti.
Odmítáme obavy, které jsou u nás někdy vyvolávány vůči zahraničnímu kapitálu. K zahraničnímu i tuzemskému kapitálu chceme zachovat naprosto rovný přístup. V mezinárodním měřítku nesouhlasíme s pokusy o podvazování volného obchodu obviněními ze sociálního dumpingu.
Zemědělský trh s půdou a zemědělskými produkty považujeme přes jeho určitou specifičnost rovněž za trh, nikoli za oblast pro státní rozhodování o kvótách, cenách a dotacích. Liberalizací světového obchodu s potravinami dochází k omezování státních ochranářských zásahů v zemědělství všude na světě. Odmítáme proto všechny snahy o převzetí současných zahraničních ochranářských a regulačních praktik a chceme tak i zabránit postižení spotřebitelů zbytečným zvyšováním cen potravin.
Daňový systém chceme trvale udržet jednoduchý, jednoznačný a zachovávající rovný přístup ke všem. Nesmí být využíván ke strukturální politice, tak, aby zvýhodňoval některé podnikatele a obory proti jiným, aby existovaly soubory výjimek a odchylek. Průhledný a srozumitelný musí být rovněž systém výběru daní.
Stabilní měna je předpokladem hladkého a spolehlivého fungování směny i akumulace majetku, je předpokladem pro racionální dlouhodobé ekonomické rozhodování, i zárukou zachování hodnot mezi dneškem a zítřkem. Tato hlediska nadřazujeme krátkodobým cílům, směřujícím k urychlení hospodářského růstu zadlužením státu, které dlouhodobě vždy vede k inflaci. Vedle kontroly přiměřeného růstu peněžní zásoby, který je úkolem nezávislé centrální banky, je základním předpokladem stabilní měny odpovědné úsilí vlády a parlamentu o vyrovnanost veřejných rozpočtů. Naší politikou je tuto vyrovnanost trvale udržovat, nepodléhat populistickým tlakům a nezadlužovat se na úkor generací našich dětí. Jsme přesvědčeni, že stát je horším hospodářem než jednotlivec, a proto je naší dlouhodobou snahou omezovat rozsah veřejných rozpočtů, snižovat daňové i jiné povinné zatížení, a tím ponechat jednotlivci maximum svobody k rozhodování o vlastním osudu. To dlouhodobě vede k rozvoji podnikání a hospodářskému růstu.
Další trvalou součástí naší politiky je vzdorování zájmovým skupinám, které se tlakem na politické instituce a státní správu snaží prosazovat své dílčí zájmy. Hospodářská politika státu se naopak musí orientovat na obecné zájmy všech občanů a proti těmto tlakům je chránit. Tam, kde jsou nutné regulační zásahy do soukromých práv, musí být prováděny nestranně, musí být garantovány státem. Odmítáme převádět oprávnění k takovým zásahům na zájmová nebo profesní sdružení, neboť jejich důsledkem jsou deformace trhu, omezování rovného přístupu na něj a tím i negativní důsledky pro spotřebitele.
Odmítáme rovněž, aby stát prováděl jakoukoli selekci preferovaných odvětví nebo oborů, která by zakládala nárok na státní podporu nebo jakékoli jiné zvýhodňování. Jsme přesvědčeni, že státní úředník podléhající tlakům organizovaných zájmových skupin rozhoduje podstatně hůře než trh, který je ze své podstaty nestranný.
Za významnou součást trhu považujeme trh práce. I na něj chceme aplikovat obecně platná pravidla o svobodě smlouvy a minimalizovat zásahy státu do těchto smluv. Svobodu občana na tomto poli považujeme za jeden z podstatných předpokladů dlouhodobého hospodářského růstu za přijatelné míry nezaměstnanosti. Nechceme proto dopustit, aby regulací tohoto trhu byla zhoršena konkurenceschopnost našeho hospodářství.
V oblasti veřejných služeb vidíme stát především jako účinného regulátora lokálních a faktických monopolů, nikoli jako jediného poskytovatele těchto služeb. Stát považujeme také za hlavní záruku existence obecně dostupných sítí infrastruktury jako předpokladu rychlého hospodářského rozvoje, avšak i zde předpokládáme významné uplatnění soukromého sektoru. Obecně vidíme roli státu v ekonomice ve vytváření dlouhodobě stabilního důvěryhodného prostředí pro soukromou iniciativu, nikoli jako vlastního účastníka hospodářských aktivit. Zatímco jiná pojetí státu vždy nakonec vedla k úpadku hospodářského a sociálního systému, takto pojímaná hospodářská politika je osvědčenou cestou k hospodářské prosperitě, rozkvětu země a povznesení jejích obyvatel. Je to cesta, která snoubí svobodu s rozvojem a sociální spravedlností.

18. 11. 1995