Protože naše možnosti jsou ve srovnání s a.s. ČEZ velmi omezené, nemůžeme si dovolit jako ona tisknout statisíce barevných publikací, vozit masově a zadarmo školy do informačních středisek vybudovaných za desítky milionů korun, ani "přesvědčovat" starosty milionovými dotacemi. Přesto máme možnost jednostranné propagandě jaderné energetiky čelit, mimo jiné právě těmito Novinami.

Po úvodním období, kdy jsme sami získávali zkušenosti, se nyní pokusíme svoji práci dále zlepšit - především vydávat Noviny pravidelně (měly by vycházet vždy na začátku měsíce) i jinak zkvalitnit jejich distribuci. Do jaké míry budeme mít úspěch, záleží do velké míry na Vás, čtenářích. Prosíme Vás proto o podporu, kterou můžete projevit následujícími způsoby: p Pomoc při distribuci Novin. Můžete se s námi dohodnout na pravidelném odběru třeba 10 výtisků, které pak umístíte v obchodě nebo je rozdáte lidem (sousedům, příbuzným, známým), o kterých si myslíte, že by je Noviny mohly zajímat.

Protože množství výtisků našich Novin je z finančních důvodů omezeno, nesmírně nám pomůže, když naše texty přetisknou i místní/obecní zpravodaje, když naleznou využití na nástěnkách a podobně.

Všem, kteří nás jakkoliv podpoří, ještě jednou děkujeme.
Vaše redakce

Nikdy jsem neměl možnost zastavit Temelín, protože ve vládě byla vždy většina pro dostavbu, anebo nerozhodných. Tehdejší OH (9 členů vlády z 19) nemělo na celou věc sjednocený názor - je třeba říci, že se tím nikterak nelišilo od všech ostatních politických stran.

Proti dostavbě dvou bloků byl na jaře a na začátku léta 1992 ve vládě České republiky jen ministr životního prostředí Ivan Dejmal a já. Vážné pochybnosti o nutnosti dostavět celý Temelín měl pak místopředseda vlády Jan Stráský - ostatně on to byl, kdo problém na jaře otevřel. Celá věc se mu začala jevit v novém světle při projednávání konkurenčního projektu na privatizaci (a tehdy taky demonopolizaci) ČEZ, zpracovaného odboráři ze severočeských elektráren. Teprve při té příležitosti se totiž ukázalo, že do té doby nezpochybňované oficiální odhady ministerstva hospodářství nadhodnocují budoucí spotřebu elektrické energie. Vyšlo najevo, že až v roce 2005 spotřeba elektrické energie dosáhne u nás úrovně spotřeby z konce roku 1989.

Tento střízlivý odhad ovšem nikterák nemohl počítat s tím, že ještě letos, v roce 1995, bude cena elektrické energie státem mohutně dotována a že v důsledku takto uměle udržovaného netržního prostředí si lidé u nás budou pořizovat přímotopná tělesa na elektřinu - takže dnes už ani jeden budoucí Temelín nebude stačit.

Až po vytrvalém nátlaku jsem pak na začátku června 1992 přiměl vládu, aby souhlasila alespoň s tím, že se bude otázkou dostavby Temelína vůbec nějak zabývat - ministři nebyli ochotni rozhodnout tak závažnou věc těsně před tím než si začnou vyklízet šuplata ve svých psacích stolech - je vskutku až příliš snadné rozhodnout něco, za co pak ponesou odpovědnost jiní. Nakonec přece jen na mimořádném výjezdovém zasedání 15.června (tedy již po volbách, pro OH prohraných) ve Lnářích, po téměř celodenní diskusi, které se ovšem aktivně účastnili jen někteří její členové, rozhodla se vláda neschválit návrh usnesení, připravený předkladatelem ministrem Dybou (pokračovat ve stavbě bez dalších podmínek) a zformulovala stanovisko, v němž jsme pro ty, kteří měli za 14 dní přijít na naše místa shrnuli hlavní pochybnosti a hlavní nevyřešené problémy. Závěr byl dosti jasný: pokud je nebudete moci vyvrátit či vyřešit, zastavte to raději co nejdříve...

Dosáhli jsme mnohem víc, než jsme s Dejmalem doufali! Že bychom výstavbu Temelína dokázali zastavit, to nás ani ve snu nenapadlo. Tak je to tedy se mnou, kterému kdekdo upírá právo být solidární s těmi, kteří začátkem tohoto týdne blokovali příjezdové cesty ke staveništi: zaujímám kritické stanovisko k dostavbě Temelína od jara 1992, aniž by vycházelo z nějákého zásadního postavení k jaderné energetice.

Své stanovisko shrnuji takto: kdybychom chtěli , Temelín bychom nepotřebovali. Nemuseli bychom přitom vylézt na stromy: naopak, nejfajnovější, nejsofistikovanější technologie jsou technologie úsporné. Zatím si počínáme spíše jako pravěcí lidé, kteří uloveného mamuta spořádají hned první den. Když budeme chtít hodně masa hned, tedy energii lacinou (ukazuje se například, že v zimě je výhodné ohřívat půdu pod chodníky před domem, pak se totiž nemusí odklízet sníh...),budeme muset ještě jeden Temelín přistavět. Nebo i dva. S tržními cenami elektrické energie by se Temelín stal přes noc zbytečným.

Dodnes se k Temelínu většina politických stran nevyjádřila. Proto jsme také nejspíše jedinou zemí na světě, kde o jaderné energetice neproběhla závazná debata v parlamentu - když nepočítám režimy autoritářské. Svobodní demokraté veřejně zastávají důsledně kritické stanovisko od ledna 1993.

Mám plné právo protestovat proti dostavbě JE Temelín: nikdy jsem neměl možnost Temelín zastavit, protože jsem neměl vládu napovel a většinu jsem v ní v této věci takénikdy neměl. Tehdy jako dnes to všechno jen málokoho zajímalo. V tom jsme byli a dosud jsme světovou raritou, v tom určitě.
Petr Pithart (autor je bývalým českým premiérem a členem prezídia Svobodných demokratů)
(MF 5.10.1995)