Vláda nám v červenci oznámila, že výstavba jaderné elektrárny Temelín bude opožděna o rok a bude stát o pět miliard korun více. Nemá pravdu - je to horší. Ve srovnání s projektem, který vláda v březnu 1993 schválila, je dnes rozpočet překročen o více než sedm miliard a provoz prvního reaktoru oddálen již o dva roky.

Ministři, kteří se před dvěma lety na televizních obrazovkách vysmívali oponentům dostavby, jsou prý nemile překvapeni. Dovolím si naše tehdejší tvrzení zopakovat: Temelín bude stát mnohem více a bude-li vůbec dokončen, tedy s výrazným skluzem. Jsem přesvědčen, že tato slova zůstávají platná i nyní, kdy se částečně naplnila. S velkou pravděpodobností totiž ani dnešní rozpočty zdaleka nejsou konečné, stejně jako harmonogram prací. Proč? Důvodem zpoždění je podle ministra Dlouhého především podcenění složitosti implementace nových komponentů do ruského projektu. Obávám se, že ani dnes není zdaleka doceněna. Vždyť jen vyhotovení projektů trvalo u jediné srovnatelné elektrárny - Loviisy ve Finsku, kde byl ruský reaktor vybaven západními technologiemi firmy Siemens - kolem deseti roků. U nás má být něco podobného dokončeno během dvou let, a to v situaci, kdy hrubá stavba elektrárny již je dokončena a vše je tedy výrazně složitější, protože projektanti musí respektovat její rozměry, vestavby, šachty pro kabely aj.

Pokud jde o rozpočet, ani zde nebyla správně odhadnuta složitost a cena všech potřebných změn projektu. Nevěřím, že nové odhady jsou již správné. Podaří-li se udržet nárůst rozpočtu jen o dnes slibovaných 10 %, bude to malý zázrak. I u výrazně méně komplikovaných zakázek totiž firma Westinghouse zdražila své dodávky mnohem více. Jak vyplývá z materiálů Kongresové knihovny USA, u 52 reaktorů vybudovaných touto firmou v USA byl původně plánovaný rozpočet překročen o 420 % (zpoždění činilo více než 4 roky).

Zdražování Temelína má vedle oficiálního zvyšování rozpočtu též skrytou podobu. Na podzim 1992 zveřejnila a.s. ČEZ procenta rozestavěnosti JE Temelín. V porovnání s údaji z letošního jara zjišťujeme zarážející skutečnost: Po více než dvou letech údajně intenzivních prací a po proinvestování dvaceti miliard korun stavba prakticky nepokročila.

Nic z toho by mi nevadilo, kdyby se jednalo o stavbu, která neohrožuje životní prostředí a není vnucována místním lidem proti jejich vůli, a kdyby ji platil soukromník z vlastních peněz. Žádná z těchto podmínek splněna není.

Musím podpořit pana Kříže, když se táže, co vše by se za peníze utopené navíc v Temelínském monstru dalo vybudovat. Ačkoliv totiž stavbu plně financuje a.s. ČEZ, je třeba se ptát: Nepomohlo by lidem i přírodě, kdyby ČEZ oněch 7 miliard investoval do ozdravění severních Čech? Neměl by tak ohromné prostředky věnovat na lepší využití úspor energie? Nebo, z hlediska vlastníka akcií čistě sobecky: Nemohly být tyto peníze rozděleny mezi akcionáře a.s. ČEZ? Tím, že se vláda jako většinový majitel a.s. ČEZ těmito otázkami nejen nezabývá, ale dokonce se zříká svého práva je klást, popírá své zásady - totiž že dobrý hospodář má zájem o svůj majetek a o to, aby s ním bylo správně naloženo. Vláda ale není pouhým nezávislým pozorovatelem také proto, že se ve věci dostavby výrazně angažuje. Nejde jen o poskytnutí státních garancí na zahraniční půjčky. Jsou zde i nepřímé, ale snad ještě významnější formy vládní podpory.

1. Ministr Dlouhý zasáhl zcela netržně do jednání mezi a.s. ČEZ a Škodou Praha, když pohrozil odvoláním jejich šéfů v případě, že nová smlouva o Temelíně nebude hotová do konce června. (Kupodivu, tentokrát si možnosti vlády vyplývající z její pozice většinového akcionáře uvědomil.)
2. Okresní úřad České Budějovice jako orgán státní správy činí neslýchané výjimky, když odmítá vypracování a veřejné projednání studie o vlivech elektrárny na životní prostředí (zákon 244/1992 Sb.) nebo když odsunul posouzení zásadních změn v projektu ze stavebního řízení až do řízení kolaudačního, kdy bude stavba již hotová.
3. Vláda ponechává a.s. ČEZ i vyšší přenosovou soustavu, čímž podporuje její monopolní postavení (viz nedávný případ, kdy díky tomu a.s. ČEZ znemožnila dovoz elektřiny), a neuvažuje ani o demonopolizaci tohoto největšího českého podniku. Je si vědoma, že oba kroky by dostavbu Temelína znemožnily.
4. Vláda ve svých dokumentech označuje "vytvoření trhu s elektřinou", "rozvoj alternativních zdrojů" i "nezávislé výrobce elektřiny" jako riziko dostavby Temelína.
5. Vláda podporuje nesmyslný růst spotřeby elektřiny tím, že udržuje její cenu hluboko pod skutečnými (výrobními a vyvolanými) náklady. Spotřeba elektrických přímotopů tak vzrostla za poslední dva roky ve špičkách až o 2000 MW (tedy více, než vyrobí Temelín).
6. Nejvyšší vládní činitelé již od roku 1992 využívají veškerou svoji autoritu k tomu, aby o správnosti a potřebě dostavby Temelína přesvědčili veřejnost.

Z mnoha faktů plyne, že Temelín je zbytečný, nebezpečný a čím dál dražší. Jsem přesvědčen, že z hledisek etických, estetických a ekologických stavba neměla nikdy ospravedlnění, z hlediska ekonomického je nejvyšší čas jeho stavbu ukončit - doposud byla proinvestována teprve asi polovina nákladů, zatímco pokračování ve výstavbě přinese další zvyšování rozpočtu. Zároveň ale vím, že vláda takové rozhodnutí není nakloněna ani zvažovat, protože k otázce přistupuje předpojatě - dosvědčil to i článek ministra Dlouhého. I to je jeden z důvodů, proč jsem podepsán (vedle Ivana Dejmala, Jiřího Dědečka, Vladimíra Justa a Jany Klusákové) pod výzvou k blokádě staveniště JE Temelín dne 1. října 1995. Je čas, aby občané bránili své zájmy takto důrazně (jiné způsoby byly vyzkoušeny a selhaly) a přitom nenásilně proti vládě, která ve věci Temelína není hodna naší poslušnosti.
(AD: LN 11.8.1995)

Dne 15. června 1995 zastavil Kongres USA poskytnutí dalších 60 milionů dolarů na vybudování dvou nových reaktorů, které měly být vybudovány v Jižní Karolíně. Projekt spočíval ve výstavbě dvou reaktorů firmou ABB (výkon 2 x 1350 MW) ve vojenském areálu na výrobu jaderných zbraní Savannah River. Potřeba obou reaktorů byla zdůvodňována třemi argumenty:

• výrobou elektřiny
• výrobou radioaktivního tritia potřebného pro výrobu jaderných zbraní
• spalováním plutonia ze starých jaderných hlavic

Občany žijící v okolí jaderné elektrárny Dukovany zřejmě do konce letošního roku ještě dvakrát zbytečně vyburcují poplachové sirény nespolehlivého bezpečnostního systému. "Vypočítali jsme, že když má elektrárna dvě stě padesát výstražných sirén, měl by být falešný poplach jednou za čtvrt roku," uvedl mluvčí elektrárny Petr Spilka.
Protože lidé u Dukovan už na zbytečné houkání sirén mnohdy vůbec nereagují, hodlá společnost ČEZ celý systém rekonstruovat. Úprava, která má být hotova do srpna příštího roku, příjde zhruba na deset milionů korun. Nynější systém, starý pouze dva roky, stál několik desítek milionů korun. za tu dobu houkaly sirény zbytčně téměř desetkrát, z toho čtyřikrát poplach vyvolala porucha na zařízení.
(MF Dnes 19. V. 1995)




Místní občanská iniciativa prohrála v Německu soudní spor, ve které se snažila zabránit využití paliva obsahující plutonium (tzv. palivo typu MOX) v jaderné elektrárně Grundremmingen v Bavorsku. Žaloba byla vznesena krátce poté, co bavorský ministr životního prostředí v únoru použití tohoto paliva majitelům elektrárny, společnostem RWE a Bayrnwerke, povolil. Důvodem byla skutečnost, že reaktor s obsahem paliva MOX má jiné provozní vlastnosti a hůře se ovládá. Důsledkem je pak zvýšené riziko havárie.
Rozhodnutí soudu tuto námitku neuznalo. Soud dokonce povolil, aby podíl paliva MOX v jaderné elektrárně činil 38 %, zatímco hodnota doporučená vládní Komisí pro bezpečnost reaktorů je jen 25 %.
(Tageszeitung, 8.IV.1995 a Der Spiegel, 19.VI.1995)

Proti záměru Francie obnovit testy jaderných zbraní v tichomořské oblasti se zvedla obrovská vlna odporu na celém světě. Mezinárodní ekologická organizace Greenpeace potrvdila velký význam svých akcí, když k atolu Mururoa vyslala několik skupin svých aktivistů. K vlně protestům ekologických iniciativ a široké veřejnosti, které se odehrály před velvyslanectvími Francie v řadě zemí světa, se připojily i vysoce postavené politické osobnosti. Konkrétní kroky vůči Francii přijaly mnohé vlády, občané se připojili k bojkotu francouzských výrobků.

Celková nesmyslnost dalších testů a jejich nepříjemný politický dopad - podkopání snah světových velmocí o zamezení šíření jaderných zbraní a celkové jaderné odzbrojení - jsou očividné. Složitější je to již s vlivem podmořských jaderných explozí na životní prostředí. Francouzský prezident Chirac ubezpečuje světovou veřejnost, že radioaktivita zůstává bezpečně zachycena v podmořských útesech a že životnímu prostředí žádné nebezpečí nehrozí. Tato tvrzení jsou nepravdivá a zavádějící, což se pokusíme v našem článku dokázat. Existují totiž konkrétní doklady o tom, že radioaktivní látky uvolněné při výbuchu unikají do okolí a zamořují životní prostředí. Není pravda ani to, že výbuchy atolu neškodí.

Na úvod je třeba poznamenat, že na atolech Mururoa a Fangataufa bylo od roku 1966 francouzskou armádou odpáleno asi 190 jaderných náloží (46 nadzemních, ostatní podmořské). Tyto výbuchy rozmetaly do okolí stovky kilogramů plutonia a dalších vysoce nebezpečných a radioaktivních látek. Kromě toho zůstaly na obou atolech tisíce tun kontaminované zeminy, nářadí, oblečení aj. O tom, že by tyto radioaktivní odpady byly jakkoliv uloženy nebo odvezeny, neexistují žádné informace.

Uveďme několik konkrétních případů, kdy bylo životní prostředí jadernými pokusy poškozeno.

• 25. července 1979 způsobila exploze rozsáhlé trhliny na svahu atolu. Přílivová vlna pak způsobila, že mořská voda pronikla až k podzemnímu jadernému zařízení.
• Na jaře 1981 roznesl cyklón radioaktivní odpad z asi 30 000 m2 povrchu severbní části atolu.
• V roce 1992 si francouzská vláda vyžádala od Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE) nezávislý průzkum vzorků planktonu odebraného ve vzdálenosti 20 km od atolu. Vládní představitelé věřili, že se jim tak podaří vyvrátit studii Greenpeace, která zjistila únik radioaktivních látek do volného moře. Studie MAAE potvrdila, že v planktonu se nachází plutonium pocházejícího z jaderných testů. Do moře mohlo uniknout buď trhlinami v atolu, nebo nezákonným vypuštěním odpadů do moře ve snaze zbavit se odpadů.
• V důsledku dřívějších nadzemních testů dosáhla radioaktivita na území atolu Fangataufa takové úrovně, že se delší pobyt stal životu nebezpečným. Francie tak musela v roce 1988 přijmout opatření regulující pobyt osob na zamořeném atolu.
• Odpovědní činitelé francouzské Komise pro atomovou energii (CEA) roku 1987 přiznali, že došlo k úniku radioaktivních izotopů jódu-134 a xenonu-133.
• Francouzští odborníci v roce 1992 připustili, že další testy mohou již ohrozit celý atol. Silnice vedoucí kolem ostrova je totiž na mnoha místech zaplavena mořem. Příčinou je to, že se křéhká stavba atolu vlivem detonací hroutí a celý ostrov se tak postupně potápí pod moře.

Ačkoliv Francie doposud nepdovolila podrobný vědecký výzkum atolů a jejich okolí, několika nezávislým vědeckým výpravám se podařilo nalézt v náhodně odebraných vzorcích přítomnost umělých radioaktivních látek. Tyto nálezy dokazují, že radioaktivita uvolněná při jaderných explozích nezůstává bezpečně uzavřena v útesech, ale dříve či později uniká do volného moře. Jejich akumulace v živém planktonu a mořské proudy pak mohou vést k ohrožení zdraví obyvatel žijících ve vzdálenosti i stovek kilometrů.
(WISE NC 435, 30. červen 1995)

Ženeva - Plyn vybuchl v pátek v komplexu jaderné elektrárny u obce Leibstadtu v severošvýcarském kantonu Aargau. Dvě osoby byly zraněny. Při nehodě neunikly radioaktivní látky. Sdělila to poplachová centrála podléhající odboru vnitra. Výbuch nastal při kontrole strojního zařízení prováděné v rámci celkové revize, kvůli níž byla elektrárna již před týdnem dočasně vyřazena z provozu.
(RP 12.VIII.1995)




Washington Nuclear 2, 12.7.1995 V rámci procesu obnovení provozní licence byl v okolí JE Washington odebírány vzorky k podrobnému rozboru. V sedimentech pod ústím odpadového potrubí byla naměřena koncentrace radioaktivního kobaltu-60, která více než dvojnásobně převyšuje současnou povolenou hodnotu (vzorky jej obsahovaly 5600-5900 pCi/kg, norma je 2500 pCi/kg).
(EcoNet, 14.VII.1995)

18. července došlo během přípravy na spuštění reaktoru po výměně jaderného paliva k úniku chladicí vody primárního okruhu JE Oconee (USA). Podle měřících přístrojů unikala voda na neznámém místě rychlostí asi 4 litrů za minutu. Podle provozních předpisů již únik ve výši 0,5 litrů představuje takové riziko, že je třeba odstavit reaktor. Podle předběžných zpráv unikala voda přetlakovým ventilem v tlakovém doplňovači vody (pressurizer). Ve chvíli maxima unikala voda rychlostí až 20 litrů za minutu.
(EcoNet)

18. července 1995 uniklo odpadovým kanálem JE Indian Point 2 do řeky Hudson (USA) 1500 litrů vody kontaminované radioaktivními látkami kobaltem-60 a césiem-137. Příčinou bylo přetečení požární nárže. Část vylité vody pronikla do kanalizace prvního bloku jaderné elektrárny, kde vyplavila nádrž obsahující radioaktivní látky. Zamořená voda nakonec vytekla do odpadového kanálu elektrárny. Celá událost trvala asi hodinu a půl. Množství uniklé radioaktivity (25 mCi) nepřekročilo nejvyšší povolené hodnoty.
(EcoNet)