Vrcholem Tábora u Temelína měl být veliký happening na Hradčanském náměstí v Praze, proto jeho přípravě byl v původním táborovém programu vyhrazen celý prostřední týden. Jak nakonec proběhla?

Je neděle 23. července, blíží se jedenáctá hodina. Po Hradčanském náměstí procházejí hloučky turistů, někteří se nechávají fotografovat s místním flašinetářem. Nikdo si nevšímá dodávkového automobilu přijíždějícího k Arcibiskupskému paláci. Kulisáci mohou tedy nerušeně pracovat. Během čtvrt hodiny postaví šest metrů vysokou kulisu jihočeské krajiny. Přestože někteří turisté obdivují estetické kvality obrazu, nejedná se o nový přírůstek do Národní galerie - což se záhy ukáže. "Ať žije Gustav Husák!" volají (kde se vzali, tu se vzali) pionýři. Zmíněný generální tajemník přijíždí na scénu, doprovázen dvěma tělesnými strážci šouravým krokem vstupuje na tribunu. "Soudružky a soudruzi," začíná váhavě svůj projev. Přes časté zadrhávání v řeči nakonec vyřkne podstatné. V pevném spojenectví se Sovětským svazem postavíme mírovou hráz imperialistickým štváčům, tato hráz se bude jmenovat Jaderná elektrárna Temelín a bude dokončena v roce 1994.

Pak přicházejí dělníci. Šetrně odstraní původní obyvatele, poté začínají kulisu krajiny překrývat staveništěm elektrárny. Práce jim nejde od ruky, a tak je vyruší revoluce. "Svobodné volby! Na Štěpána bez Štěpána! Jakeše do koše!" Z lidí sálá nadšení a dobrota. Na tribunu vystupuje revoluční předák: "Zastavme bolševickou megalomanii!" Jeho volání je přerušeno ministrem financí. Ten shromážděným vysvětlí, že se jedná o nedorozumění. Poté se mění v premiéra, vyhání revolucionáře z tribuny a zaujímá jeho místo. V krátkém, ale účinném projevu nastíní svou vizi nebývalého ekonomického rozvoje České republiky a zdůvodní potřebu Temelína. Lidé mu sice nerozumějí, ale tleskají. Tím se happening přesouvá z minulosti do současnosti a mohl by vlastně skončit. Jeho tvůrci se však rozhodli připojit ještě obraz z blízké budoucnosti, kdy se z jaderné elektrárny stane muzeum megalomanie.
Petr Vozák

Kromě mnoha výtvarných dílen, povídání a návštěvy informačního střediska JE Temelín jsme uspořádali i několik akcí (byť tentokrát ne blokádu, kterou však chystáme na podzim). První se konala v předvečer zahájení tábora. Byla jí veřejná beseda v Českých Budějovicích pod názvem "O Temelínu ještě není rozhodnuto", kde jsme měli možnost mj. nově se seznámit s postojem některých poslanců Poslanecké sněmovny ČR. Hned v prvním týdnu jsme se jako spoluorganizátoři zúčastnili akce u francouzského velvyslanectví, která protestovala proti úmyslu této velmoci obnovit zkoušky jaderných zbraní v Tichomoří. Demonstrace se konala v den národního svátku Francie, tj. 14. července, a do Prahy na ni přijelo kolem padesáti účastníků tábora.

Hlavní a největší akcí tábora byl divadelní happening "Konec Temelína, konec megalomanie" spojený s protestním pochodem k velvyslanectví USA, který se odehrál v neděli 23. července před pražským Hradem.

Akce na rozloučenou v sobotu 29. července měla opět dvě části, tentokrát neplánovaně. Začala cyklistickým závodem "Tour de Temelín" kolem staveniště jaderné elektrárny. Síly zde změřilo přes 40 závodících, mezi kterými byli i cyklisté mezinárodní výpravy BikeTour 95, jež nás poslední víkend navštívila. Závod probíhal ve dvou disciplínách. První skupinou byli borci v těžkých protichemických oděvech a plynových maskách, jejichž úkolem bylo - vzhledem k parnému počasí - dojet prostě co nejdále (nevěřili jsme, že by urazili celý 12-ti kilometrový okruh, což se jim ale podařilo). Druhou disciplínou byl štafetový závod sedmi družstev, jejichž členové objížděli elektrárnu na čas, a to pouze v lehkých ochranných oděvech a plynových maskách, případně improvizované protichemické ochraně (igelitové pytlíky na rukou a nohou). Po slavnostním vyhlášení vítězů jsme vyrazili na náměstí Týna nad Vltavou, kde odpoledne začínal happening "Za dostavbu JE Temelín". Zorganizovala jej elektrárna, která autobusem přivezla (a po skončení opět odvezla) asi patnáct studentů techniky z Liberce, kteří v té době pracovali v jižních Čechách na brigádě (prý přímo na staveništi JE Temelín). Jak se ukázalo, řada z nich neměla o věci ani základní informace (např. kolik má mít temelínská elektrárna výkon, případně kolik stojí peněz). Po krátké diskusi a společném skandování hesel za rozšíření jaderného programu ČR jsme se v klidu rozloučili a rozešli.

Ještě než svůj výklad ukončím, zmíním se ještě o jedné akci. Po dohodě s novináři Jihočeských listů se dva dobrovolníci v noci z pátku na sobotu 29. července odhodlali poukázat na naprosto nedostatečné zajištění staveniště. Bez jakýchkoliv problémů a aniž by museli překonávat jediný plot došli až k hlavním stavbám jaderné elektrárny. Pod parogenerátor uskladněný vedle budovy, kde se v té době nacházel i reaktor, zakopali symbolicky plechovku s pískem. Poté se stejnou cestou vrátili a odešli do tábora ve Všemyslicích. Ukázali jsme tak, že navzdory mnoha ujištěním ze strany představitelů a.s. ČEZ je stále snadné proniknout bez zpozorování až k samému středu staveniště. Tato skutečnost je alarmující zejména v dnešní době, kdy v mnoha zemích stoupá počet teroristických útoků. Raději si ani nechci představit, co by způsobila dnes ukrytá nálož načasovaná třeba na rok 2000, kdy již mají být reaktory v provozu...