Protože zaměření těchto novin souvisí především s energií, zamyslíme se nad energetickou a materiálovou náročností některých výrobků denní potřeby. Těmi bezesporu jsou mimo jiné nejrůznější nápoje a tekutiny, kterými utišujeme naši žízeň. Nepůjde nám o obsah, ale spíše o obaly, tedy o nejrůznější láhve, krabice, kelímky a plechovky, ve kterých si chtěný nápoj kupujeme a o to, jak a z čeho se vyrábějí.

Tradičním a doposud nejčastějším typem obalu jsou láhve skleněné. Jejich nevýhodou je vysoká hmotnost, která zvyšuje nároky na dopravu. Výhody používání jsou zřejmé. Především je to možnost vratného systému, který má u nás dobrou tradici. Samozřejmě vratný systém spotřebuje energii na dopravu a bez nároků není ani vyčištění láhví. Klasická skleněná láhev nás však může "oběhnout" asi 20 krát a také využití starých láhví jako druhotné suroviny je snadné. Vsázka střepů totiž výrazně snižuje teplotu tavení a tedy i energetickou náročnost při výrobě skla nového.

Je také užitečné zjistit, jaké nápoje lze v obchodě ve vratných láhvích zakoupit a z jakých vzdáleností se k nám asi dovážejí. Tím, že nakupujeme nápoje ve skleněných láhvích ze sodovkáren místních, eliminujeme částečně právě jejich hlavní nevýhodu - vyšší hmotnost. Rozhodně by nás mělo zajímat, existuje-li vůbec v naší obci separovaný sběr skla, a pokud ano, tak se více soustředit na to, abychom sklo dávali do kontejnerů čisté - tedy bez vršků, znečištění a příměsí porcelánu či keramiky. Všechny tyto nečistoty totiž výrazně komplikují a prodražují celou výrobu.

Stále častěji se na našem trhu objevují nápoje v nejrůznějších plastových láhvích či sáčcích, krabicích a také hliníkových plechovkách. Jejich společnou předností je lehkost a praktičnost, která z jejich používání činí až módní záležitost. Tím ale jejich výhody končí a jak v oblasti výroby, tak i zneškodnění jsou s nimi velké nepříjemnosti. Separovat odděleně jednotlivé druhy plastových odpadů je složité, jejich recyklace je technologicky a energeticky nevýhodná, nehledě k minimálnímu využití recyklovaných výrobků. Snad také proto se v poslední době snaží někteří výrobci PET láhví snížit nepříznivé vlastnosti svých výrobků zavedením vratných typů těchto láhví.

Také u krabic složených ze dvou vrstev plastové fólie, hliníkové vrstvy a papíru se o přílišném využití sešrotované "tetrapakové" hmoty mluvit nedá. Většina tohoto odpadu zaplňuje naše skládky nebo končí ve spalovnách.

Co se týče hliníkových plechovek, tam je bilance nevýhod nejmarkantnější. Na každý vyrobený kilogram hliníku (tedy zhruba 50 plechovek) se spotřebuje asi 20kWh elektrické energie, 4 kilogramy bauxitu jako primární suroviny a voda. Zbudou nám k tomu 2 kilogramy toxického kalu, nejrůznější emise a prach z výroby. Přiznávám se, že pokud Vás napadla otázka, jak se tato výroba může vůbec vyplatit, tak zatím nejsem schopen odpovědět. Nejpravděpodobnější verze je odsunutí těch nejméně pohodlných částí výroby hliníku někam hodně daleko od očí těch, kteří si "Colu" z plechovky dopřávají. Když už se rozhodneme si nápoj v plechovce koupit (a myslím si, že se bez nich obejdeme), měli bychom dbát o to, aby se hliník dostal k recyklaci. Ušetří se tak totiž až 95% energie z jeho primární výroby. Pokud o možnostech sběru hliníku nevíte, zkuste se, stejně jako v případě skla, informovat na místním úřadě nebo u některé z nejbližších ekologických iniciativ. Minimálně by mohly vědět o poměrně ambiciózním projektu "Záchrana hliníku", který se snaží řešit alespoň sběr hliníkových fólií a postupně se zavádí na školách v mnoha regionech.
Martin Navrath