Francouzský jaderný průmysl sabotoval sankce vůči apartheidu

Letos vydaná kniha investigativního žurnalisty Stuarta Murraye dokazuje, že Jihoafrická republika v 80. letech dovážela z Francie obohacený uran pro svoji jadernou elektrárnu Koeberg. Přitom v té době byly v platnosti mezinárodní hospodářské sankce vůči jihoafrickému apartheidu, které podobné obchody přísně zakazovaly.
Uran v hodnotě 250 milionů dolarů dodala Francie s vědomím vlády USA. Ačkoliv francouzské firmy COGEMA a FRAMATOME podobný obchod popírají. Argumentují tím, že uran původně pocházel z Jihoafrické republiky a ony jej pouze zpracovaly. Podobně pokrytecký je i výrok mluvčí FRAMATOME: "Kontrakt byl podepsán ještě před vyhlášením sankcí, takže ty se na něj nevztahovaly."
(NRC, 9.I.1995)




Hydro Quebec, největší výrobce elektřiny v Severní Americe, zaplaví další území

Churchill Falls I je vodní elektrárnou v Kanadě. Projekt byl dokončen roku 1974 napuštěním přehrady Smallwood o rozloze 6700 km2, která zaplavila území sloužící jako významná loviště a pohřebiště indiánského kmene Innu. Téměř veškerá výroba turbín o výkonu 5400 MW patří až do roku 2041 za symbolickou cenu společnosti Hydro-Quebec, která ji s obrovskými zisky prodává do USA.
Přesto jsou na řece plánovány dvě další přehrady, Gull Island a Muskrat Falls (2250 a 825 MW). Zaplaví dalších 250 kilometrů údolí řeky a 125 km2 území Indiánů Innu. Projekt vehementně prosazují jak Hydro Quebec, tak vláda New Foundlandu. Ačkoliv uznávají, že "údolí řeky je výjimečně bohaté a počet rostlinných i živočišných druhů je nadprůměrný", kromě přehrad plánují v údolí vystavět též 650 km nové dálnice a vedení vysokého napětí, které protne mj. i národní park Gross Morne. Je zřejmé, že jakýkoliv - třeba i ekologicky málo škodlivý zdroj, jako jsou vodní elektrárny - se při překročení určité velikosti stává neúnosným zásahem do krajiny a přírody. Tedy všeho s mírou.
(EcoNet, 6. únor 1995)




Ruská elektrárna málem zničena raketou vzduch-země

"První reakcí úřadu bylo zatajit pravdu," napsal ruský list Izvěstija k incidentu u Novovoroněžské atomové elektrárny, v jejíž blízkosti 10. března explodovala raketa cvičně odpálená z vojenské stíhačky. O případu, který se odehrál v pátek, se novináři dozvěděli až v pondělí večer a s velkými obtížemi pak získávali podrobnosti.
"Jaderná elektrárna v sousedství bombardovacího polygonu je skutečně příšerný nápad. Zdálo by se, že něco takového je možné jen v hrozném snu. Tento sen však trvá už tři desetiletí - od okamžiku, kdy byla postavena Novovoroněžská atomová elektrárna," napsal provládní list Rossijskaja gazeta.
Střela typu vzduch-země odpálená během cvičného letu ze stíhačky Su-25 se vymkla kontrole, změnila směr a dopadla na zem zhruba 200 metrů od obytných domů osady Archangelskoje, přibližně čtyři kilometry od atomové elektrárny. Při explozi byl zraněn jeden člověk a vznikl kráter o průměru pět metrů a hloubce dva metry. Podle odborníků by při změně kurzu o další dva stupně by střela zasáhla přímo objekt elektrárny.
Převzato ze ZN Novin, zkráceno




Německé firmy ustupují od přepracování vyhořelého jaderného paliva

Německé elektrárenské společnosti HEW AG a PreussenElektra koncem prosince 1994 rozhodly, že ruší své kontrakty na přepracování vyhořelého jaderného paliva po roce 2000. Vyhořelé palivo z jejich jaderných reaktorů je doposud přepracováno v La Hague (Francie) a Sellafieldu (Velká Británie).
Na začátku ledna oznámila podobné rozhodnutí další německá společnost provozující jaderné elektrárny - RWE AG. Odborníci vypočítali, že přímé skladování vyhořelého paliva vyjde levněji, než je přepracovat. Cenový rozdíl prý činí jen v Německu přes 300 milionů dolarů ročně.
Ve stejné době zrušila firma Siemens svoji továrnu v Hanau, kde vyráběla nové jaderné palivo. Továrna skončila činnost se ztrátou ve výši 60 milionů dolarů. Siemens přesto potvrdil, že počítá s dokončením nové továrny v téže lokalitě, která by měla vyrábět čerstvé palivo z produktů přepracování (tzv. palivo typu MOX).
Nucleonics Week, 2.I.1995; Die Tageszeitung, prosinec 1994




Vraždy kvůli ropě firmy Shell

Nigerijská vláda již vloni v květnu nezákonně uvěznila Kena Saro-Wiwu, vůdce aktivit proti firmě Shell, která v Nigérii těží ropu. Ken Saro-Wiwa nebyl doposud obviněn ani proti němu nebyla oficiálně vznešena žaloba. Zato je prokázáno, že byl ve vazbě mučen a byla odmítnuta lékařskéá ošetření.
Saro-Wiwa je vůdcem hnutí MOSOP, které nenásilnými metodami bojuje proti ničení území domorodců Ogoni, kde firma Shell těží ropu. Nigerijská vláda používá proti lidem brutálního násilí - během posledních tří let vojáci a policie zabili 1800 domorodců kmene Ogoni, kteří se spolu s dalšími příznivci MOSOP účatnili nenásilných protestních akcí.
Místní armáda takto krutě zasahuje s vědomím firmy Shell, která je i největší společností v celé Nigérii. Dokazuje to i vládní dokument z 12. května 1994, kde se mj. píše: "Činnost firmy Shell je neuskutečnitelná bez silné podpory vojska, které musí svými operacemi udržovat hladký průběh ekonomické aktivity firmy." V materiálu se dále doporučuje zákrok 400 vojáků proti vůdcům domorodců Ogoni.
Saro-Wiwa je hlavním předákem silného hnutí proti aktivitám firmy Shell na území Ogoni, které má 300 000 příznivců. Byl zatčen 12 dní po sepsání výše citovaného dokumentu. Den před jeho zatčením byli zavražděni čtyři hlavní aktivisté z kmene Ogoni. Pozorovatelé se obávají, že proces s Saro-Wiwou mže skončit jeho popravou.
Saro-Wiwa dostal v roce 1994 alternativní Nobelovu cenu za mír a je nositelem Goldmanovy ceny, nejprestižnějšího světového vyznamenání v oblasti životního prostředí. V únoru tohoto roku přijal Evropský parlament rezoluci ostře potestující proti jeho uvěznění a požadující okamžité propuštění na svobodu.
(EcoNet, 28.2.1995)




Sizewell B pozdě a dráž

31. ledna byla spuštěna jaderná elektrárna Sizewell-B ve Velké Británii. Březnové "Temelínské noviny" na titulní straně napsaly, že práce byly dokončeny včas a bez překročení stanoveného rozpočtu. Británie tak prý ukázala odpůrcům jaderné energetiky, že jejich argumenty o překračování rozpočtů a skluzům nejsou pravdivé.
Bohužel, také tentokrát nás "Temelínské noviny" podvádějí. Podle plánovaného harmonogramu měla být elektrárna Sizewell-B spuštěna již v srpnu 1994 - má tedy půlroční zpoždění. Ani do rozpočtu se výstavba nevešla - o kolik, to zatím neví přesně ani její výrobce. Podrobnější informace přineseme příště.
(Safe Energy, III./IV. 1995)




zpět na obsah