V minulém úvodním okénku ekologické poradny jsem se pokusil naznačit jak složité je někdy zodpovědně prohlásit, zda ten či onen výrobek a jeho používání je ekologicky šetrnější než u výrobku jiného. Není ale samozřejmě možné, aby si každý člověk u pultu lámal hlavu s tím, jestli je pro životní prostředí lepší koupit si ten či onen prací prášek. To by asi vedlo jen k dalšímu vzrůstu neobliby ekologů na veřejnosti.

Přesto je však ovlivňování spotřeby v masovém měřítku pro ochranu životního prostředí nezbytné. Kromě takového způsobu práce, jaký využívají organizace typu ekologických poraden, které se snaží klást důraz především na komplexnější povědomí veřejnosti o vztahu mezi stylem života a stavem životního prostředí, existují snahy ovlivňovat spotřebu i z pozice státu. Právě proto se v Kanadě, Japonsku, SRN, Rakousku a severských zemích rozhodli k určité metodě označování těch výrobků, které mají při srovnatelné užitné kvalitě v cyklu výroby, spotřebovávání a zneškodnění minimální nepříznivé vlivy na životní prostředí.

Hodnocení toho, zda výrobek může dostat toto označení samozřejmě nemůže záviset na subjektivních pocitech výrobce. K tomuto ohodnocování je u nás určen Národní program označování výrobků ochranou známkou " Ekologicky šetrný výrobek", který zajišťuje Agentura pro ekologicky šetrné výrobky. V rámci tohoto programu vznikají směrnice pro určité skupiny výrobků, podle kterých se musí řídit výrobce, jež se chce o značku ucházet. Na vytváření směrnic se podílí experti ekologických nevládních organizací, vědeckých ústavů, spotřebitelských organizací, zástupci obchodu a průmyslu, státní správy ap.. Výsledek - směrnice pro určitý výrobek je souborem dosti náročných , i když částečně kompromisních požadavků, které jsou pro výrobce spíše starostí navíc a neznamenají žádný přímý finančí efekt. Mohou mu však přinést, pokud ochranou známku na svůj výrobek obdrží, typ reklamy, který v případě zájmu veřejnosti o tyto výrobky může výrazně zvýšit zisk výrobce. Celý systém je tedy pokusem podpořit pomocí tržních mechanismů snahu výrobců o ekologicky příznivější výrobu a výrobky.

Jaký je tedy přínos tohoto programu pro nás, spotřebitele, kteří mají chuť své chování měnit. Především je to možnost vybrat si byť zatím jen z nemnoha výrobků, kterým již byla značka propůjčena. Jsou to například některé typy barev ředitelných vodou (snižující úniky organických rozpouštědel do ovzduší), dále tepelná a zvuková izolace Climatizer plus vyráběná ze sběrového papíru, kondenzační plynový teplovodní kotel pro ústřední vytápění a plynové teplovodní sálavé kotle s vysokou účinností spalování a s příznivějším složením spalin. Nepřímo by snad tento program měl také napomoci odstranit matení veřejnosti nejrůznějšími předponami a značkami eko, zelený bod ap. na výrobcích či obalech, které s šetrností k životnímu prostředí mají většinou málo společného.

Již z malého počtu výrobků, které známku ekologicky šetrný výrobek zatím obdržely a z doposud minimálního povědomí veřejnosti o programu vůbec je zřejmé, že tento program nemůže být komplexní a jedinou cestou k tomu jak ve větším měřítku spotřebitelské chování směrem k ochraně životního prostředí ovlivňovat. To je spíše úkolem dalšího a dalšího vysvětlování. V tom se zase trochu pokusíme pokračovat příště.