Atomový stát nebo občanská společnost?

"S poselstvím zla k nám jaderná energie přišla poprvé jako jaderné zbrojení - tím se nebývale umocnilo příkoří, které si lidé z nepřátelství připravují. Podruhé v podobě jaderných elektráren, které představují jednu z technologií sloužících k uspokojení sobecké touhy stále více vlastnit, podmaňovat a ovládat. Potřetí pak jako zdroj totality ve společnosti... Sám charakter práce v jaderných zařízeních, manipulace s bytostně nebezpečným materiálem, vyžaduje neustálou vzájemnou kontrolu toho druhého, která se postupně přenáší z pracovního procesu na ostatní mezilidské vztahy, až se nakonec stává jejich normou. Neméně zhoubné pro lidskou psychiku je i ustavičné utajování a poskytování klamných informací, které od začátku provázejí jaderný výzkum i průmysl. Sociologické studie shodně ukázaly, že v místech soustředění jaderných zařízení vznikají enklávy totalitního myšlení a to i v jinak po staletí demokraticky kultivované společnosti (např. ve Velké Británii). Světem podezíravosti a utajování formované "JÁ" této části společnosti je viditelné zpravidla až v otevřené nenávisti vůči všemu jinému, odlišnému..."

Těmito myšlenkami uvádí Ivan Dejmal, v čase psaní příspěvku ředitel Českého ústavu ochrany přírody a bývalý ministr životního prostředí, české vydání knihy Atomový stát světoznámého spisovatele, filosofa a novináře Roberta Jungka. V dubnu 1991 se Jungk zúčastnil několikatisícové demonstrace u jaderné elektrárny Temelín. Tam vznikla myšlenka vydat jeho knihu o vlivu atomu na lidskou společnost, která vyšla v několika státech, také u nás.

Dnes je tedy Atomový stát (bohužel už po autorově smrti) k dispozici i českým čtenářům, především zásluhou ekologického sdružení Děti Země a dlouholetého přítele Roberta Jungka pana Mathiase Reichla, kteří na jejím vydání spolupracovali.

Výsledkem rozsáhlé a nákladné propagační kampaně ČEZ a.s. je, že mnoho občanů České republiky podporuje dostavbu jaderné elektrárny Temelín. Děje se tak na úkor lidí žijících v blízkosti Temelína. I to je příznakem, že proces duchovní obnovy, přechod od totalitního státu k demokracii, ještě zdaleka u nás nebyl realizován. Tím více bychom si měli uvědomovat, jak významnou roli hraje jaderná energetika v opačném procesu vývoje od právního k "atomovému" státu. Atomový průmysl s odvoláním na permanentní ohrožení, "v zájmu občanů" vyžaduje tvrdá opatření k ostraze na určitém území, jež překračuje hranice ústavy i mezinárodních právních norem. Může žádat špehování atomových odpůrců a ochránců přírody jako "preventivní opatření". Může ospravedlnit zásahy policie proti nenásilným demonstrantům a zacházet s nimi jako s kriminálními živly.

S přihlédnutím k těmto skutečnostem se blížíme k polemické otázce, jestli právě tyto aspekty moci atomového průmyslu jej nečiní pro určité kruhy velmi atraktivním, ačkoliv se ekonomické vyhlídky na zisk z provozu jaderných zařízení staly více než pochybnými. Na mezinárodní konferenci o vlivu atomového zabezpečení na občanské svobody, která se konala v roce 1975 na Stanfordské univerzitě v USA (a byla mimochodem organizována americkou Komisí pro jadernou energetiku - NRC), bylo odborníky na právo i technickými experty poukázáno na celé spektrum možných omezení nebo porušení práv na ochranu svobody občana a jeho soukromí, zakotvených v americké ústavě. Nabízí se otázka, zda nás zavedení "atomového hospodářství" pozvolna nevede k totalitnímu státu, jak jej vylíčil George Orwell ve své knize "1984".

Tolik jen několik témat k zamyšlení, které nám Jungkova kniha nabízí.
Knihu si můžete objednat na adrese redakce.
Jarmila Brožová




Když budoucnost, tak vysoce pravděpodobnou
aneb Zázrak techniky z Temelínských novin

Motto: Hru "Myslíme to s vámi dobře" provozují obvykle lidé zvaní odborníci všeho druhu. Skutečným cílem hry je shrábnout výhru. (Eric Berne: Jak si lidé hrají)

Jste unaveni? Nerozumíte si s dětmi a manžel(ka) Vás odmítá? Ubíjí Vás každodenní bezútěšná cesta do zaměstnání? Udělejte si výlet! Můžete se vypravit do virtuálního prostoru svých snů, nebo tam, kam se normálně nesmí. Výlety do minulosti i budoucnosti bez stroje času, výlety do dětství, kolem světa, na jinou planetu. Virtuální legrace i virtuální sex... To vše zde, okamžitě. Když Arnold Schwarzenegger ve filmu Terminator potřebuje ošetřit zraněnou ruku, odhrne prostě pokožku a svalstvo, aby se dostal k lesknoucímu se kovu uvnitř. Je to působivá scénka navozující představu nesmrtelnosti...

Zázrak první: Dukovanský příběh energie
"Efekty laserových paprsků vytvářejí atmosféru téměř filmovou... Model aktivní zóny reaktoru jaderné elektrárny ve skutečné velikosti nenechává nikoho na pochybách. O několik desítek metrů dál probíhá skutečná štěpná reakce a pracuje skutečný reaktor, my jsme však součástí pouhé hry..."

Takto se snaží informační středisko v areálu JE Dukovany, jak uvádí, "přiblížit návštěvníkům chod jaderné elektrárny co nejsrozumitelněji". Nové zařízení, které oficiálně zahájilo činnost v listopadu 1994, stálo 30 milionů Kč. Tyto prostředky bude muset každý občan našeho státu, ať už ve zvýšené ceně elektřiny nebo jako daňový poplatník (stát vlastní většinu akcií ČEZ, a.s.) zaplatit z vlastní kapsy.

Návštěvnost střediska je poměrně vysoká, zejména zásluhou exkurzí školních dětí. Také středním školám nabízí ČEZ exkurze do jaderných elektráren, přičemž jim poskytuje dopravu zdarma. I tyto "výlety" nepřímo platíme my všichni. Další skupinou občanů, na které se informační středisko zaměřuje, jsou obyvatelé okolních obcí...

Zvukové a světelné efekty, trojjazyčný výklad, prostorové modely jaderné elektrárny i úložiště radioaktivních odpadů... "Ukládání palivových kazet do reaktoru zahájeno", ozve se uklidňující hlas nenechávající nikoho na pochybách, že vše probíhá podle pravidel a naprosto bezpečně. Exponáty jsou doplněny filmovou projekcí na obrazovkách i velkém sále, kde jsou návštěvníci "doslova vtaženi do vzrušujícího PŘÍBĚHU ENERGIE..." Čtenář Temelínských novin, unesený jásotem jeho vydavatelů nad posledními výkřiky techniky veslužbách "dobra", by měl mít také možnost dozvědět se o úskalích v jejím využívání. Měl by vědět, že existuje např. možnost zneužití tzv. subliminálních sdělení (tj. určité výzvy či uklidňující tvrzení, které jsou vnímány poze podvědomě - např. obrazy rozsvěcované a zhasínané rychlostí, při níž je nedokážeme vědomě registrovat). V reklamě se zkoušejí už desítky let. Také zvukovými prostředky tohoto typu lze ovlivňovat posluchače. Nejedná se tedy už o pouhou legální "výměnu informací", ale o nepřípustné zasahování do psychických procesů.

Americký publicista W.B.Key stačil nashromáždil bohaté materiály o různých skrytých sděleních, které mají účinek až hypnotický a dají se snadno zneužít k manipulaci veřejným míněním. O tom, že je lákavé využít tyto osvědčené prostředky k přesvědčování dost skeptické veřejnosti vůči výhodám jaderné energetiky, není pochyb.

Zázrak druhý: Simulovaný život rychlejší než skutečný
"Simulátory (trenažery) jsou napodobeniny skutečných zařízení. Lidé se s nimi jako se skutečnými učí zacházet. Za chybné rozhodnut se neplatí tragickými následky. Vše na simulátoru se děje jen jako..." Simulátor pro výcvik obsluhy v jaderných elektrárnách bude letos na jaře instalován v Brně. Bude se chovat jako blok VVER-1000 budovaný v JE Temelín. "Pro výcvik obsluhy je simulátor velice užitečná věc... Za pár hodin zde prožije více událostí, než ve skutečné elektrárně za několik let. Po čtyřech hodinách práce jsou žák i instruktor úplně grogy. Život na simulátoru je strašně intenzivní..." Každodenní práce v elektrárně se může pak jevit jako příliš všední, pomalá, pozornost ukolébávající záležitost, otupující vědomí všech nebezpečí. Nelze podceňovat ani riziko návyku na situaci, že se vše děje jen "jako". Opět jsme u problematiky virtuální reality.

Trenažér má jistě své výhody - může učit obsluhu jaderných zařízení nezazmatkovat ve stresové situaci. Přesto ale není zárukou neselhání lidské obsluhy. Tuto skutečnost, známou psychologům, však autor článku v Temelínských novinách neuvádí. Končí pouze výmluvnou větou, která nepotřebuje komentáře:
"Jedno však simulátor nedovede. Neumí navodit pocit obrovské odpovědnosti, který v reálu obsluha elektrárny zažívá..."

Jaroslava Brožová (ekologické sdružení Jihočeské matky)




zpět na obsah