Správu nad všemi místy, kde bude minimálně stovky let ležet jaderný odpad, by v budoucnu měl převzít stát. Ministerstvo průmyslu a obchodu totiž v atomovém zákoně navrhuje, aby byla zřízena státní organizace, která by od producentů jaderných odpadů tento nebezpečný materiál přebírala, skladovala a úložiště provozovala.

Zatím se o tyto prostory starají různé společnosti, například elektrárenská ČEZ. Podle vrchního ředitele sekce jaderné energetiky ministerstva průmyslu a obchodu Miroslava Tvrzníka by se tím, že by úložiště patřila pod státní správu, zvýšila jejich bezpečnost. "Nikdy se nedá například zaručit, že společnost, která se o uložený jaderný odpad stará, v budoucnu nezanikne," řekl Tvrzník.

V tuzemsku jsou nyní tři místa, kde je radioaktivní odpad - Jáchymov na Karlovarsku, důl Richard u Litoměřic, kde se ukládá materiál například z nemocnic nebo výzkumných ústavů, a úložiště v areálu jaderné elektrárny Dukovany, kam ČEZ dává odpad, který vzniká při provozu elektrárny. Pro vyhořelé palivo z Dukovan a z jaderné elektrárny v Temelíně se sice počítá s trvalým úložištěm, ale s jeho výstavbou se má začít nejdříve v roce 2030.

Stavbu by měl podle připravovaného zákona hradit státní správce, který získá peníze od organizací, které budou odpad chtít uložit. "Očekáváme, že do roku 2030 projde účtem správce úložišť několik desítek miliard korun. Nejvíce přispěje ČEZ, "uvedl ředitel Tvrzník. "Státní organizace by s penězi měla na základě vládou schváleného rozpočtu hospodařit tak, aby jich v pravý čas měla na stavbu dost." Zákon chce ministerstvo dokončit do konce roku.
(MF DNES, 4.X.95)

Až milionová pokuta hrozí Uranovým dolům GEAM v Dolní Rožínce na Žďársku za znečištění potoka Hadůvky a říčky Loučky asi 50 metry krychlovými vysoce radioaktivní vody z uzavřených uranových dolů v lokalitě Drahonín - Olší. Případ řeší dvě nezávislé komise, které měly dnes předložit výsledky Báňskému úřadu v Liberci. Vodohospodář Okresního úřadu ve Žďáru nad Sázavou Jan Kamenský nám řekl, že práce v uzavřených dolech skončily v roce 1989. Jejich zatápění mělo trvat do roku 1999. Zatopily se však dříve a voda s vylouženým uranem začala vytékat z podzemí ven do kontaminační stanice. Ta nebyla připravena na tak vysokou koncentraci uranu ve vodě. Ionizační náplně čističky se rychle nasytily a 50 kubíků vody uniklo do potoka. Výtok měl více než desetkrát vyšší radioaktivitu, než připouští norma. Potok směřuje do Svratky, ze které se vyrábí část pitné vody pro Brno. "Ve větrací šachtě před čistírnou se nashromáždilodalších 550 kubíků vody s obsahem uranu. Čistírna byla regenerována a už pracuje spolehlivě. Při současném polovičním výkonu zpracovává za vteřinu čtyři a půl až pět litrů vody. Do její regenerace vozily vodu do dvanáct kilometrů vzdálené jiné čističky nepřetržitě dva dny čtyři cisterny CAS," sdělil PRÁCI Jan Kamenský.

V referendu konaném 17. září 1995 odmítlo 73 % obyvatel švédského regionu Storuman projekt, podle kterého by se v této oblasti mělo vybudovat konečné úložiště vysoce aktivních radioaktivních odpadů (tedy především vyhořelého jaderného paliva). Lokalita byla vytipována státními orgány jako pro daný záměr nejvhodnější. Výše nezaměstnanosti zde dosahuje 14 % a hustota osídlení je malá. Vláda přitom lidem slibovala 700 pracovních příležitostí po dobu 10-leté výstavby a 200 stálých míst během provozu. Jak starosta okresního města, tak i jeho přednosta se záměrem souhlasili. Odpor obyvatel, kteří si vymohli referendum, byl však větší, než jejich volení zastupitelé čekali. A to navzdory mohutné kampani, kterou vláda v regionu zorganizovala. Odmítnutí lokality Storuman představuje pro švédský jaderný průmysl těžkou ránu. Tamní jaderné elektrárny mohou být provozovány pouze za předpokladu, že předloží přesvědčivý projekt na uložení radioaktivních odpadů. Konečné úložiště vyhořelého paliva je jeho klíčovou částí, a právě o jednu z možných lokalit pro jeho umístění jaderný průmysl přišel.
(die Tageszeitung, 19.IX.1995; Power in Europe, 22.IX.1995)

Americká firma Master International Systems (M.I.S.) přišla s lákavou obchodní nabídkou: ukládání nízce radioaktivních odpadů v Dagestánu, autonomní oblasti Ruska. Firma, podle které dosahují celkové náklady jen polovinu toho, co stojí uložení na území USA, již podala u vlády žádost o udělení povolení k leteckému transportu radioaktivních odpadů přes Irsko do Dagestánu. Společnost M.I.S. hodlá takto "likvidovat" radioaktivní odpady především od svého partnera, Scientific Ecology Group (Vědecká ekologická skupina). Ta je součástí koncernu Westinghouse a provozuje ve státě Tennessee linku na lisování radioaktivních odpadů.

Odpady mají být ukládány asi 7 km od letiště v Machazcale, v hlubinných jeskyních pohoří Caucasus. Během čtyř let sem firma M.I.S. hodlá převézt 275 00 kubických metrů odpadů. Ačkoliv tamní vláda s projektem údajně souhlasila, dagestánské ministerstvo životního prostředí tyto informace popírá a poukazuje na to, že dovoz radioaktivních odpadů je zakázán zákonem.
(die Tageszeitung, 22.IX.1995; in WISE NC 441)