BEZPEČNOST NAŠICH

JADERNÝCH ELEKTRÁREN

JE Temelín

Projekt výstavby JE Temelín byl součástí záměru ÚV KSČ vybudovat v každém kraji ČSSR jednu jadernou elektrárnu. Po převratu v roce 1989 se ale zvedla vlna protestů, která přispěla k zastavení výstavby 3. a 4. bloku. Výstavbu prvních dvou však česká vláda premiéra Klause 10. března 1993 podpořila. Protože sovětské reaktory nevyhovují současným požadavkům na bezpečnost, bylo rozhodnuto o jejich „vylepšení" západními technologiemi. Volba padla na americkou firmu Westinghouse.

< Během tábora u Temelína v roce 1994 uspořádalo Hnutí DUHA promítání na temelínské chladící věže. Na elektrárně se postupně objevily portréty státníků, kteří se o Temelín nejvíce zasloužili - Gustav Husák a Václav Klaus.

Přes všechny změny v projektu elektrárny má Temelín používat reaktory sovětského typu. Řada expertů (například hlavní inspektor CEA - francouzské Agentury pro atomovou bezpečnost) pochybuje o tom, že lze provést taková opatření, která by zlepšila bezpečnost Temelína na úroveň západních standardů.

Ačkoliv zastánci elektrárny často odkazují na příznivé posudky Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), mluvčí této instituce Hans Meyer v březnu 1994 oficiálně popřel, že by MAAE někdy potvrdila možnost reaktorů VVER-1000 získat licenci podle současných západních požadavků.

Bezpečnostní zařízení, které nám Westinghouse nabízí, je nový a ve světě nevyzkoušený systém. Jedinou elektrárnou, kde byl uplatněn, je Sizewell-B ve Velké Británii.

Britští experti však o spolehlivosti systému vyjádřili pochybnosti. Počítačový program je tak dlouhý a složitý, že jej prakticky nelze vyzkoušet. Pochyby britských expertů potvrdily simulace a testy vykonané firmou Rolls-Royce v roce 1993, během kterých systém selhal v 52 % situací. Proto bude ve Velké Británii instalován spolu s klasickými zařízeními. U nás má ale fungovat sám o sobě, protože v rozestavěné elektrárně již není pro oba systémy prostor.

Celou řadu problémů objevily mezinárodní odborné týmy (MAAE PRE-OSART, Halliburton NUS 1992): mj. šlo o malou reaktorovou nádobu, nedostatečnou požární bezpečnost, nespolehlivé parogenerátory, nízkou odolnost kontejnmentu.

O kvalitě stavby vypovídá i příhoda z 10. října 1991. Při betonáži šachty reaktoru bylo použito 15 m3 betonové směsi, do které nebyl přidán cement! Pro její odstranění bylo nutno vypálit 5 otvorů do bazénu na vyhořelé palivo, které tak narušily jeho spolehlivost. Příčinou byla chyba v programu řídícího počítače a to, že nikdo ze zodpovědných pracovníků nezkontroloval dodací list před použitím betonu.

Podobných příkladů laxního přístupu k bezpečnosti a spolehlivosti stavby byly zaznamenány desítky a otázkou zůstává, kolik jich zůstalo neodhaleno.