Radioaktivní mrak, který se z Černobylu uvolnil, zasáhl i velmi vzdálená místa v celé Evropě. Natřikrát se přenesl napříč kontinentem a v místech, kde z něj přitom pršelo, dopadla na půdu spolu s deštěm poměrně velká množství radioaktivních látek.
Kontaminace míst zasažených tímto radioaktivním deštěm byla i stonásobně vyšší v porovnání s místy, kde naštěstí nepršelo a kde byl zaznamenán „jen" tzv. suchý spad. Mezi radioaktivní látky, které zasáhly Evropu nejzávažněji, patří izotopy césia a jódu.
Poločas rozpadu Cs-137 je 30 roků a bude tedy trvat několik set let, než se jeho hodnota sníží na zanedbatelné hodnoty. Naopak, poločas rozpadu jódu I-131 je jen 8 dní a dlouhodobě nepředstavuje velké nebezpečí. O to větším ohrožením ale byl v prvních týdnech po havárii, kdy pronikl především do mléka.
Mezi nejpostiženější území patří Skandinávie. V pondělí 28. dubna v 9:00 zaregistrovalo zařízení švédské jaderné elektrárny Forsmark mimořádně vysoké úrovně radiace - aniž by na elektrárně došlo k poruše. Vzorky rostlin a zvířat z okolí vykazovaly zamoření 14-krát vyšší, než je normální. Brzy poté přicházely podobné výsledky také z jiných míst ve Skandinávii. Protože převládající směr větru vanul z území SSSR, byla Moskva bombardována žádostmi o vysvětlení. Teprve po 12 hodinách odvysílala sovětská televize krátké oznámení o havárii.
Na některých místech ve Švédsku, např. v okolí Gävle (100 km severně od Stockholmu) dosahovala kontaminace césiem až 200 ;000 ;Bq/km2. Dobytek se proto nesměl po celé léto volně pást. Problémy nastaly i v zimě, kdy se zvířata krmila senem a siláží s vysokým obsahem radioaktivity. To vedlo k tomu, že - stejně tak jako i v dalších těžce zasažených oblastech, např. v Bavorsku - během zimy byl dobytek kontaminován ještě více než bezprostředně po havárii.
Podle Švédského národního ústavu pro ochranu před zářením zemře na následky černobylské havárie v příštích 50 letech 100 až 150 Švédů.
V Norsku je dodnes asi 65 000 ovcí zamořeno radioaktivitou tak, že se jejich maso nesmí jíst. Švédské úřady musely také zakázat rybolov v některých jezerech.
Ještě do března 1987 doporučovaly orgány EU stanovit nejvyšší přípustnou koncentraci césia v mléce na 370 Bq/l a v ostatních potravinách na 600 Bq/l. V Norsku, kde by takové nařízení prakticky zlikvidovalo chovatele stád sobů, se spokojili s několikrát vyšším limitem, a to 1500 Bq/kg. Ze stejných důvodů - aby nezruinovali chovatele sobů - zvýšila v květnu 1987 Švédská vláda maximální povolenou hodnotu césia v mase z původních 300 Bq/kg na 1500 Bq/kg, tedy pětinásobně.
Pod tlakem dalších zemí, jako např. Británie a Francie, nakonec EU zmírnila svá doporučení na 1250 Bq/kg.
Vysoký spad césia postihl také Velkou Británii, zejména mezi 2. a 6. květnem 1986. Zamoření půdy izotopem césia Cs-137 dosáhlo místy až 44 ;000 ;Bq/m2 (před havárií činila hodnota méně než 5 Bq/m2).
Zamoření pastvin nejvíce postihlo chovatele ovcí. Měsíc po havárii bylo karanténou postiženo přes 2,5 milionu ovcí. A ještě dva měsíce muselo být sledováno 800 000 ovcí. Tato opatření těžce zasáhla farmáře, kteří se museli potýkat se zákazem přehánět stáda na nové pastviny a s velkými finančními ztrátami.
Během sezóny v roce 1987 nesměli prodávat ovčí maso majitelé 564 farem. V roce 1994, tedy 8 let po havárii, byl zákaz pohybu ovcí vydán pro 500 farem a týkal se 500 000 ovcí. V roce 1995 se nesmělo prodávat maso z 230 000 ovcí na 340 farmách. V lednu 1996 se omezení týkalo 219 farem a 317 ;400 ovcí chovaných na území 1100 ;km2.
Přesto je pravděpodobné, že alespoň část kontaminovaných zvířat pronikla až na stoly strávníků. Vyšetřování ukázala, že např. jen Cumbrii bylo před vydáním zákazu spotřebitelům prodáno asi 50 ;000 ovcí.
Zemědělci v Turecku museli kvůli kontaminaci radioaktivitou zlikvidovat 60 000 tun čaje. Zejména v severním Turecku, kde byl radioaktivní spad nejvyšší, zaznamenali 12-násobné zvýšení výskytu leukémie u dětí. Podle profesora Gedikogla z lékařské fakulty Instanbulské univerzity je jediným vysvětlením tak vysokého nárůst spad z Černobylu. Kontaminace čaje dosahovala 50 000 až 60 000 Bq/kg, což je 100-násobek hodnoty povolené WHO.
I podle velmi opatrných odhadů způsobí dávka 1 Sv 4 úmrtí na 100 obyvatel. Odhad kolektivní dávky je 80 000 Sv. Podle nich celkový počet obětí v západní Evropě přesáhne 3200. Britská Atomová agentura odhaduje počet smrtelných obětí Černobylu na 1000 v západní Evropě, 1500 v Evropě východní a 7500 na území SSSR - celkem tedy asi 10 ;000 mrtvých. Nezávislé odhady, které berou v úvahu nové poznatky o vyšší citlivosti lidí na záření, dospívají k číslům 50 ;000 až 100 ;000 lidí, kteří na následky Černobylu zemřou. |