Údaje o Temelínu

Projekt výstavby JE Temelín byl součástí záměru ÚV KSČ vybudovat v každém kraji ČSSR jednu jadernou elektrárnu. Pro jižní Čechy byly vybrány Malovice, které ale koncem roku 1980 po geologickém průzkumu nahradila lokalita Temelín.

Na území staveniště se nacházely tři obce, které byly zcela zlikvidovány: Temelínec, Křtěnov a Březí †. Stejný osud čeká i další obce nacházející se v tzv. ochranném pásmu (3 km od elektrárny): Knín, Podhájí a Kočín. Kromě toho byly výstavbou vodní nádrže Hněvkovice (pro zásobování elektrárny chladicí vodou) částečně zatopeny obce Purkarec, Jaroslavice, Buzkov a okrajová část města Hluboká nad Vltavou.

Práce na staveništi jaderné elektrárny Temelín (asi 25 km severně od Českých Budějovic) začaly v roce 1983. Původní plán počítal s vybudováním čtyř reaktorů, z nichž každý měl mít výkon 1000 MW.

Stavební povolení pro 3. a 4. blok ale okresní národní výbor svým rozhodnutím ze dne 27. února 1990 neprodloužil, také díky protestům veřejnosti. Představitelé ČEZu se snažili toto rozhodnutí zvrátit. Proto v listopadu 1990 došlo k plenárnímu hlasování jihočeského národního výboru. Většina poslanců se vyslovila proti dostavbě třetího a čtvrtého bloku, pro které jsou připraveny jen základy. Po mnohaměsíčních odkladech vláda ČR jednala o dokončení JE Temelín 10. března 1993 a poměrem hlasů 18:0 (ministr životního prostředí Benda se zdržel hlasování) rozhodla v jeho prospěch1.

Dnešní projekt tedy počítá s vybudováním dvou reaktorů sovětského typu VVER-1000/320. Pro oba reaktory jsou vystavěny čtyři chladící věže o výšce 155 metrů, z nichž každá odpaří přes 200 litrů vody za sekundu. Protože sovětské reaktory nevyhovují současným požadavkům na bezpečnost, bylo rozhodnuto o jejich „vylepšení" západními technologiemi. Konkursu se v závěrečném kole zúčastnily 4 firmy. Ačkoliv nezávislý posudek firmy Colenco Baden z května 1991 ohodnotil provozní řídící systém nabízený firmou Westinghouse jako nejhorší (nejvýše se umístila firma Siemens), smlouva byla nakonec podepsána právě s touto firmou, protože údajně nabízela nejlepší finanční podmínky.

Tabulka 1. Zdražování a skluz JE Temelín (cena je v miliardách korun).

datum oznámení

rozpočet

termín zavezení paliva

zdroj

příčina

pramen
březen 1993 68 prosinec 1995 rozhodnutí vlády 109/93 - -
květen 1994 69 červen 1996 Vladimír Dlouhý (ministr průmyslu a obchodu) změna technologie a zpracování dokumentace LN 4.5.1994
říjen 1994 69 září 1996 Vladimír Dlouhý, Václav Klaus, Petr Karas (předseda představenstva a.s. ČEZ) - SS 29.10.1994
duben 1995 72 červen 1997 Škoda Praha/ČEZ nový harmonogram prací ČT 5.4.41994
červenec 1995 74 září 1997 Václav Klaus transformace smluvních vztahů Telegraf 13.7.1995
leden 1996 74 jaro 1998 Škoda Praha výměna kabeláže ZN 30.1.1996
únor 1996 76 září 1997 Vladimír Dlouhý, Petr Karas - ČTA 8.2.1996
květen 1996 76 září 1997 Vladimír Dlouhý - DNES 3.5.1996
květen 1996 77 prosinec 1997 Škoda Praha požadavek firmy Westinghouse HN 31.5.1996
červen 1996 79 květen 1998 - záměna kabeláže HN 12.6.1996
leden 1997 79 jaro 1999 Škoda Praha - ČTI 7.1.1997
duben 1997 76 duben 1999 Vladimí Dlouhý (ministr průmyslu a obchodu) - HN 3.4.1997
květen 1997 83 duben 1999 Vojtěch Kotyza (člen představenstva a.s. ČEZ) záměna kabeláže, podcenění projektu firmou Westinghouse ČTI 2.6.1997

CENA

Podle usnesení komunistické vlády č. 57 z roku 1981 byl předběžný rozpočet na všechny čtyři bloky 35 miliard Kčs2. Upřesněná studie z roku 1985 dospěla k odhadu 66 miliard Kčs, což by ale znamenalo vyšší náklady než u klasických elektráren. Konečná expertíza z roku 1986 proto direktivně určila horní hranici „přípustných" nákladů na 52 miliardy Kčs3.

Současná vláda ve svém usnesení č. 109 z března 1993 schválila dostavbu dvou bloků elektrárny s tím, že rozpočet činil 68,8 miliardy Kč. V dubnu 1995 oznámila Škoda Praha zvýšení ceny o 3 miliardy korun, což ministr Dlouhý odmítl. Už v červenci 1995 ale spolu s premiérem Klausem oznámili, že podle rozpočtu vycházejícího z nových smluv má elektrárna stát o 5 miliard korun více. V květnu 1996 ministr Dlouhý informoval vládu, že Temelín bude stát 76 miliard, tedy už o 7 miliard korun více, než kolik schválila vláda. V lednu 1997 prohlásil ředitel Škody Praha, že v souvislosti s dalším oddálením spuštění JE Temelín se její cena zvýší o další 3 miliardy korun. Dnes oficiálně přiznávaná cena je tedy zhruba 83 miliardy, zdražení v letech 1993-1997 přesáhlo 14 miliard korun (viz Tabulka 1).

Do konce roku 1996 bylo prostavěno asi 50 miliard korun, zbývá tedy investovat nejméně dalších 30 až 40 miliard. Protože však celkové náklady během posledních let několikrát vzrostly, nelze vyloučit další zdražování. Nejmenovaný zdroj z Ministerstva průmyslu a obchodu varuje, že podle některých analýz by celkový rozpočet JE Temelín mohl dosáhnout i částky 100 miliard korun. Obrovským prodražováním svých projektů je firma Westinghouse proslulá. U 52 reaktorů, které vybudovala v USA, překročila rozpočet průměrně o 420%! (viz Příloha na str. 26)

TERMÍN

Podle schváleného programu 7. pětiletky měl být první blok spuštěn v polovině roku 19915. Nynější vláda při rozhodnutí o dostavbě JE Temelín schválila termín zahájení zkušebního provozu prvního bloku na prosinec 1995, druhý měl být zprovozněn o 18 měsíců později6.

V červenci 1995 však vláda oznámila, že první reaktor bude spuštěn do komerčního provozu až v roce 1998 (v září 1997 má být do prvního reaktoru navezeno palivo), druhý opět o 18 měsíců později. Další skluz oznámil ředitel Škody Praha v prosinci 1996; informaci potvrdila i a.s. ČEZ a 2. dubna ji projednala česká vláda. Podle těchto posledních informací bude první blok spuštěn až na podzim 1999 (palivo má být navezeno v dubnu 1999).

Mezi roky 1993 a 1997 se JE Temelín termínu zahájení provozu vůbec nepřiblížila, stále nám zbývá přes dva roky do jejího dokončení.