Účastníci mírumilovné blokády staveniště jaderné elektrárny Temelín dnes v podvečerních hodinách obsadili všechny přístupové cesty. Blokády se účastní asi pět set lidí.
Na úvodní demonstraci promluvili za neformální občanskou iniciativu Občané proti Temelínu, která k blokádě vyzvala, Jakub Patočka, bývalý ministr životního prostředí Ivan Dejmal a bývalá první polistopadová nekomunistická starostka Písku Věnceslava Skřivanová. Místní občanské iniciativy Jihočeské matky a Na dohled JE Temelín zastupovali Dana Kuchtová a Lubomír Fendrych, zahraniční účastníky Paxus Calta a Micheal Marriot.
Po ukončení úvodního shromáždění účastníci blokády obsadili hlavní bránu staveniště u kostela bývalé obce Křtěnov a několik stovek osob pak asi na dvacet minut nenásilně veslo do areálu. Vedení JETE na první dva červencové týdny přerušilo pravidelné exkurze do elektrárny, podle řady pozorovatelů v souvislosti s blokádou. Demonstranti se svým vniknutím snažili přerušené exkurze nahradit a poznat blíže stavbu, proti které vystupují. Do 20.00 pak účastníci postupně obsadili všechny čtyři funkční vjezdy. Staveniště je tedy nyní pod plnou kontrolou blokády.
Výzvu Občanů proti Temelínu vyzývající k symbolické blokádě temelínského staveniště podepsali vedle Ivana Dejmala a Věnceslavy Skřivanové i filozof Erazim Kohák, herečka Táňa Fišerová a vedoucí porgramu Energie Hnutí DUHA Jan Beránek. Akce je striktně mírumilovná: všichni účastníci musí podepsat dokument, ve kterém se zavazují k dodržování zásad nenásilí.
Projekt jaderné elektrárny Temelín se dostává do značných ekonomických i technických obtíží. Zatímco rozpočet dramaticky stoupá (od rozhodnutí vlády v březnu 1993 již o 15 miliard korun), termín dokončení je neustále odsouván a prakticky se nepřibližuje. Stavba, která čelí značným technickým obtížím, se prakticky vymkla z rukou a panuje zde doslova chaos. Společnost Westinghouse, do níž česká vláda vkládala velké naděje, přiznává, že náročnost projektu hrubě podcenila.
Demonstranti proto žádají zveřejnění stále utajovaných studií o bezpečnostních a ekologických aspektech projektu, zákonem požadované posouzení jeho vlivů na životní prostředí včetně veřejného projednání a přehodnocení ekonomické smysluplnosti, která byla dnešní krizí dále zpochybněna.
kontakt: Jan Beránek (tiskový mluvčí blokády), mobil 0602-290474
Tiskové středisko blokády, tel. 0334-21886, mobil 0601-220600
Příloha k tiskové zprávě č. 2
P
rávní aspekty blokády JE Temelín
Čeho se účastníci blokády dopouštějí
Účastníci blokády jaderné elektrárny Temelín se mohou dopustit přestupku proti veřejnému pořádku nebo proti bezpečnosti silničního provozu (neboť přístupové cesty k vjezdům na staveniště, které blokují, jsou teoreticky ještě veřejnou komunikací a přes zcela odlišný charakter provozu se na ně vztahují stejná pravidla jako na obyčejnou silnici). Podle právní analýzy průběhu akce se svým chováním nemohou dopustit žádného trestného činu.
Lidé, kteří se účastní blokády temelínské elektrárny, přistupují k aktu občanské neposlušnosti: vědomě, nezakrytě a po předchozím veřejném oznámení symbolicky překračují zákon. Není pochyb o tom, že k takovému kroku lze přistoupit jedině ve výjimečných případech, ze skutečně vážných příčin a po zodpovědném a uvážlivém rozhodnutí.
Otázka dostavby Temelína mezi takové nevšední případy nesporně patří. Projekt je zcela výjimečnou stavbou z hlediska bezpečnostního, ekologického i ekonomického. Případná havárie, kterou nelze vyloučit, by fatálním způsobem postihla rozsáhlé území. Výstavba má rozhodující význam na udržení dosavadního modelu energetiky, postaveného na stále se zvyšujících výkonech a centralizaci velkých a ekologicky ničivých zdrojů - a jakkoli to na první pohled může znít paradoxně, nezanedbatelnou měrou se podílí na udržování zoufalé situace severních Čech. A konečně dramaticky rostoucí rozpočet stále nedokončovaného Temelína netrhá rekordy jen díky tomu, že nejdražší stavbou v historii českého národa byl už od začátku.
Sbírkou negativ však není jen samotný Temelín, ale i způsob, jakým se o jeho dalším osudu rozhoduje. Podkladové materiály, se kterými na jednání vlády v třiadevadesátém roce přišlo ministerstvo průmyslu a obchodu, se spíše než otázkou zda elektrárnu dokončit zabývaly tím, jak ji dokončit. Otevřeně přitom přiznávaly její neschopnost obstát v tržní konkurenci. Vláda a ČEZ odmítají provést zákonem vyžadované posouzení a veřejné projednání vlivů stavby na životní prostředí. Ačkoli v projektu došlo k zásadním změnám, staví se na základě starého stavebního povolení z osmdesátých let - jde tedy prakticky o černou stavbu. Studie o bezpečnostních a ekologických aspektech projektu, které česká delegace v americkém Kongresu kdysi označila za veřejně přístupné, jsou utajovány, stejně jako pouhý seznam projektových změn (nemluvě již o bližší dokumentaci změn samotných).
Projekt se postupně stává ekonomickou katastrofou. Rozpočet neustále stoupá: od rozhodnutí vlády z března 1993 celkové náklady vzrostly o třináct miliard korun. Datum dostavby se přitom téměř nepřiblížilo - stále jsme od něj vzdáleni asi dva roky. Stavba, která čelí značným technickým obtížím, se prakticky vymkla z rukou a panuje zde doslova chaos.
Vláda ale i za těchto podmínek tvrdošíjně odmítá byť třeba jen uvažovat o objektivním zhodnocení ekonomické smysluplnosti projektu za nových podmínek a prosazuje jej za cenu porušení základních principů demokracie a práva. Rozhodování o výjimečně nebezpečné, výjimečně ekologicky sporné a výjimečně drahé stavbě je tak plné nedemokratických přístupů a bezpráví. Účastníci blokády jsou přesvědčeni, že je tyto podmínky opravňují k použití symbolických prostředků občanské neposlušnosti.
Každý z účastníků blokády musí podepsat tzv. zásady nenásilí, dokument, ve kterém se zavazuje zdržet se fyzického i verbálního násilí, požívání drog včetně alkoholu a nošení zbraně v průběhu celé akce.