Technické problémy

Přes všechny změny v projektu elektrárny má JE Temelín používat reaktory sovětského typu. Řada expertů (např. hlavní inspektor CEA, francouzské agentury pro atomovou bezpečnost) pochybuje o tom, že lze provést taková opatření, která by zlepšila bezpečnost Temelína na úroveň západních standardů⁶².

Ačkoliv zastánci elektrárny často odkazují na příznivé posudky Mezinárodní agentury pro atomovou energii (MAAE), vedoucí představitel této instituce Hans Meyer v březnu 1994 oficiálně popřel, že by MAAE někdy potvrdila možnost reaktorů VVER-1000 získat licenci podle západních požadavků⁶².

V případě JE Temelín se jedná o experimentální systém, kdy budou poprvé spojeny sovětské a americké technologie. Jedinou další jadernou elektrárnou, která kombinuje ruské a západní technologie, je JE Loviisa ve Finsku, kde se ale jednalo o menší typ reaktorů (VVER-440) a o bezpečnostní systém firmy Siemens a kde realizace projektu trvala přes 11 let (u nás, kde je situace složitější kvůli rozestavěnosti elektrárny, měl projekt hotov za necelé 2 roky!)⁶³. Není bez zajímavosti, že Finové začátkem 80. let zvažovali nákup reaktorů temelínského typu (VVER-1000), avšak z bezpečnostních a technických důvodů se rozhodli od záměru ustoupit⁶⁴.

Bezpečnostní zařízení, které nám Westinghouse nabízí, je nový a ve světě nevyzkoušený systém. Jedinou elektrárnou, kde byl uplatněn, je Sizewell-B ve Velké Británii. Britští experti však o spolehlivosti systému vyjádřili pochybnosti. Softwarový program, který je dlouhý přes 200 000 řádek a provádí jej 300 mikroprocesorů, totiž prakticky nelze vyzkoušet. Vždy hrozí nebezpečí, že v programu je ukrytá chyba, která se projeví teprve za určitých okolností. I mnohem kratší programy, používané v Kanadě, již způsobily vážné nehody (například roztržení potrubí reaktoru Bruce-A v lednu 1990)⁶⁵. Pochyby britských expertů potvrdily simulace a testy vykonané firmou Rolls-Royce v roce 1993, během kterých systém selhal v 52 % případů^†.

Proto bude automatizovaný systém řízení Westinghouse ve Velké Británii instalován spolu s klasickými zařízeními. U nás má ale fungovat sám o sobě, protože v rozestavěné elektrárně již není pro oba systémy prostor^††.

JETE tak představuje zkušební prototyp, jediný svého druhu na světě. Jeho úspěch má podle slov ředitele Westinghouse zajistit jeho firmě další zakázky ve východní Evropě⁶⁸. Neúspěch (selhání) zařízení by firmu nestálo téměř nic (snad jen to, že by přestala podnikat v jaderném průmyslu - ten jí přináší méně než 10 % zisků), pro nás by však mohl znamenat kromě utrpení a smrti mnoha lidí také neobyvatelnost střední Evropy po dobu mnoha staletí. Firma Westinghouse již předem odmítá zodpovědnost za jakékoliv škody způsobené havárií⁶⁸.

Doposud nebyla zpracována pravděpodobnostní bezpečnostní analýza projektu (PSA), která je na Západě nutnou podmínkou pro schválení elektrárny⁶⁹.

I kdyby se však podařilo dosáhnout západního standardu, neznamená to vítězství. Každé zařízení může selhat, zejména když je ovládá člověk. I západní elektrárny mají s bezpečností velké potíže, například ve Francii kde je pravděpodobnost vážné havárie několik procent (toto varování je ve zprávě Pierra Tanguyho, vrchního inspektora pro jadernou bezpečnost ve Francii⁷⁰).

Jedním z největších problémů, se kterým se západní jaderné elektrárny potýkají, jsou drobné praskliny v reaktorech - byly objeveny teprve v roce 1995, avšak již předběžné prohlídky zjistily, že jsou jimi zasaženy desítky reaktorů ve Francii, Belgii, Švýcarsku, Švédsku a USA. Kromě rizika havárie představuje tento nečekaný problém i značnou finanční zátěž - odhaduje se, že náklady na opravy budou jen ve Francii stát několik miliard dolarů⁷¹.

Dalšími technickými nedostatky projektu JE Temelín, na které upozorňují mezinárodní odborné týmy (MAAE - Mezinárodní agentura pro atomovou energii - PRE-OSART 1990 a 1992; Halliburton NUS 1992), jsou mj. (následující body jsou převzaty z^72,73,49):

Kladný koeficient reaktivity za určitých pracovních podmínek. Jedná se o podobný nedostatek, jaký zapříčinil např. havárii v Černobylu. Ačkoliv je v tomto případě princip reaktoru jiný, příčina havárie může být tedy stejná. Závada je způsobena projektovou chybou v aktivní zóně a má být odstraněna úpravami podle firmy Westinghouse.
Malá reaktorová nádoba. Reaktorová nádoba je vzhledem k plánovanému tepelnému výkonu příliš malá (průměr 4,5 metru). Stínění vodou, které chrání stěnu reaktoru před intenzivním neutronovým ozařováním, je proto slabší než u západních reaktorů stejného výkonu. Výsledkem je rychlejší křehnutí oceli a tím zvýšené riziko prasknutí nádoby reaktoru. Navrhované řešení - tepelné žíhání - problém příliš neřeší, protože žíháním zotavená ocel je k dalšímu ozařování ještě citlivější.
Nedostatečná požární bezpečnost. Řešení spočívá ve výměně kabelů za odolnější. Firma Westinghouse navíc požaduje, aby kabely byly vedeny v několika nezávislých trasách. To si může vynutit mj. proražení nových otvorů v kontejnmentu, což sníží jeho těsnost.
Nespolehlivé parogenerátory. Ty jsou z hlediska bezpečnosti velmi citlivým místem, protože představují místo pravděpodobného úniku radioaktivity z uzavřeného okruhu chlazení reaktoru. Ze 64 parogenerátorů pro reaktory VVER-1000 instalovaných ve východní Evropě jich muselo být 35 předčasně vyměněno kvůli netěsnostem⁷⁴. Zde je ovšem třeba doplnit, že parogenerátory pro JE Temelín jsou vyráběny ve Vítkovicích jinou technologií, která by měla jejich spolehlivost zvýšit.
Málo odolný kontejnment. Tato železo-betonová obálka vytváří nad reaktorem hermetický štít, který má jednak zadržet případné úniky radioaktivity, jednak brání reaktor před vlivy zvenčí. Kontejnment JE Temelín je pouze jednoduchý a neodpovídá současnému stavu vědy a techniky (dvojitý kontejnment, aktivní i pasivní chlazení). Kontejnment JE Temelín vydrží podle projektu pád tělesa o rychlosti zvuku a hmotnosti 10 tun, zatímco běžné vojenské stíhačky mají hmotnost vyšší (kolem 12 tun), nemluvě o možnosti exploze jejich munice.

Vedle technických nedostatků kritizuje audit Halliburton NUS ze srpna 1992⁷⁵také řízení celé stavby: špatné vedení, nedostatečná dokumentace, nedostatečný program pro zajištění jakosti a spolehlivosti dodávek^†††. Ačkoliv v březnu 1994 a.s. ČEZ v Kongresu USA tvrdí, že veškeré nedostatky byly odstraněny, zpráva Státního úřadu pro jadernou bezpečnost ve stejném období konstatuje opak. Za špatnou kvalitu stavebních prací udělil SÚJB nejméně dvě pokuty. (Pro opakované nedodržování nařízení a požadavků na čistotu prací přerušil SÚJB montáž jednoho zařízení. Protože bylo později zjištěno pokračování ve výstavbě, aniž došlo k nápravě chyb, udělil SÚJB a.s. ČEZ pokutu 500 000 korun. Ve druhém případě se ztratily dokumenty o zárukách kvality, které měli vlastnit inženýři a architekti pracující na stavbě.⁷⁶)

O kvalitě stavby vypovídá i příhoda z 10. října 1991. Při betonáži šachty reaktoru bylo použito 15 m³betonové směsi, do které nebyl přidán cement! Pro její odstranění bylo nutno vypálit 5 otvorů do bazénu na vyhořelé palivo, které tak narušily jeho spolehlivost. Příčinou byla chyba v programu řídícího počítače a to, že nikdo ze zodpovědných pracovníků nezkontroloval dodací list před použitím betonu⁷⁷. Podobných příkladů laxního přístupu k bezpečnosti a kvalitě stavby byly zaznamenány desítky a otázkou zůstává, kolik jich zůstalo neodhaleno...

Na základě uvedených skutečností považujeme JE Temelín za zbytečnou, drahou a nebezpečnou. Její výstavba by se proto měla co nejdříve zastavit.

^† Systém Westinghouse selhal v 52 % ze 49 694 zkoušek, zpráva NII (Nuclear Instalation Inspectorate) přesto označuje jeho spolehlivost za „uspokojivou" a nevyžaduje provedení dalších testů. Cílem testů bylo vyzkoušet reakci systému při simulaci 11 různých nehod, z nichž každá měla 5000 variant. Jedna ze simulovaných nehod byla zkoušena pouze 69-krát, přičemž ve všech případech systém selhal. Zpráva NII dochází k závěru, že 90 % chyb bylo způsobeno závadou na testovacím zařízení. NII dále tvrdí, že program není třeba znovu kontrolovat, protože je doplněn o sekundární systém ochrany, který je složen
z již osvědčených metod ochrany reaktoru. Britští odborníci se shodují v tom, že bezpečnostní programy by měly být co nejkratší a nejjednodušší. Musí být také možno podrobit je numerické analýze. Bohužel, zatímco vojenské předpisy takový standard přímo vyžadují, komerční normy tak přísné nejsou. Přitom se jedná o zařízení mimořádně důležité, srovnatelné s nejvýznamnějšími vojenskými systémy. Zdroje: Computer Weekly, 21. a 28. 10. 1993; New Scientist, 6. 11. 1993; otevřený dopis British Computer Society, Swindon, 7. 1. 1993; Computer Weekly, 28. 10. 1993.

^†† Na JETE jsou sice dva systémy (Primary Reactor Protection a Diverse Protection System), ale oba jsou založeny na počítačových programech a mikroprocesorech. Byť se liší odlišnou architekturou, hardware, integrovanými obvody i programovacími jazyky, klasický systém (čistě hardwarový, resp. analogový) tam instalován není. V žádném případě tedy nelze mluvit o diverzitě ochranných systémů, protože oba nezávislé systémy by měly vycházet z odlišných koncepcí (např. kombinace software a hardware). Zdroj: dopis Westinghouse (Branko Svaljek) SMORu, 7. 8. 1995, značka WT-95-0068.

^†††Mezi jiným zpráva též konstatuje, že:

nebyl zpracován celkový program zajištění jakosti JE Temelín a mnohé z podstatných podpůrných postupů tohoto programu,
existující programy zajištění jakosti je potřebné rozšířit tak, aby obsahovaly prvky celkového programu zajištění jakosti,
zpracované programy nemají na dostatečné úrovni rozpracován způsob provádění kontroly jakosti a její cíle, případně tyto postupy, nejsou na úrovni mezinárodních norem,
u investora neexistuje žádný systém prověřování skutečného stavu jakosti vybraných zařízení; existence tohoto kontrolního programu nebyla zjištěna ani u žádné jiné organizace účastnící se výstavby,
skladování materiálů a zařízení dodaných na stavbu a majících vliv na jadernou bezpečnost není na stavbě na žádoucí úrovni,
dokumentace předložená během prověrky byla označena za málo přehlednou, neúplnou, s nedostatečně doloženými výsledky; mise doporučila více snahy v doložení platnosti domněnek v některých částech dokumentace.