Fakta hovořící proti dostavbě

Temelín, který je nejdražší stavbou v dějinách našeho národa, je také stavbou velmi spornou. Následující strany obsahují přehled argumentů, které rozhodnutí o jeho dokončení zpochybňují. Tyto skutečnosti však byly doposud opomíjeny a oponentům JETE nebylo umožněno účastnit se demokratických diskusí, které měly rozhodnutí předcházet.

1. Politické problémy

Při rozhodování nebyla umožněna účast obyvatel. Nedošlo k diskusím mezi odpůrci a zastánci, nebyly vyvráceny argumenty proti Temelínu, nikdo se neohlížel na názor lidí, kteří u elektrárny žijí. To vše jsou základní demokratické způsoby při rozhodování. Vláda je svým jednáním popřela.

Sdružení měst a obcí regionu JETE (SMOR) zastupuje 86 obcí v okolí elektrárny. V roce 1992 oficiálně požádalo vládu a parlament o zastavení prací na JE Temelín v nejkratší možné době7. Pro toto stanovisko hlasovalo 58 obcí a svými hlasy je v té době podpořila i většina členů rady zastupitelstva v Českých Budějovic; proti bylo jen 7 zastupitelstev. Na základě hlasování odeslali představitelé Sdružení vládě České republiky dopis protestující proti dostavbě JE Temelín. Nikdy neobdrželi oficiální odpověď8. Namísto odpovědi z vládních míst přišla pouze nabídka k jednání ze strany a.s. ČEZ, čehož SMOR využil.

Na petice proti dostavbě JETE se podepsalo přes 50 000 obyvatel. Rovněž tato skutečnost byla vládou ignorována a znevažována (její předseda Václav Klaus prohlásil, že v okolí JE Temelín není nikdo proti dostavbě a že podpisy pod peticí jsou demagogickým, dětinským a triviálním argumentem)9.

Otázkou dostavby JE Temelín se nezabýval ani Parlament ČR, ačkoliv se jedná o jeden z nejzávažnějších kroků s dlouhodobými důsledky pro celou republiku. Několik návrhů na zařazení otázky JE Temelín na pořad jednání bylo poslanci vládních stran zamítnuto.

Odborná veřejnost ani občané v okolí nemají dodnes přístup k základním dokumentům, na jejichž základě by se mohli věcně vyjádřit k problematickým otázkám. Okresní úřad České Budějovice, který povoluje změny v projektu JE Temelín, odmítá uznat právo občanů účastnit se příslušných řízení. Tamní úředníci nejen že odmítají poskytnou k nahlédnutí vydaná povolení, která by měla být veřejně přístupná, ale tají dokonce i pouhý jejich seznam9a.

Utajen není jen stavební projekt a technické dokumenty (o zajištění bezpečnosti aj.), ale dokonce i studie o vlivech elektrárny na životní prostředí. Ačkoliv měly být podle tvrzení české vládní delegace ve Washingtonu v březnu 1994 tyto materiály zpřístupněny10, dodnes nebyly zájemcům poskytnuty11. Během projednávání poskytnutí financí pro dostavbu JE Temelín v Kongresu USA (březen 1994) podepsalo 55 jeho poslanců výzvu, aby stavba elektrárny byla pozastavena a za účasti veřejnosti přehodnocena12. Ani tento požadavek naši státníci nesplnili.

Dostavba a provoz JE Temelín nutně povedou k další centralizaci státní moci a rozhodování, což s sebou přináší negativní dopady nejen politické, ale i ekonomické, kulturní a sociální. ČEZ, a.s. - již dnes nejbohatší a nejmocnější průmyslový podnik v České republice - dále posílí své monopolní postavení na trhu. Jeho moc a peníze v mnoha směrech ovlivňují život v regionu elektrárny. Jako největší zaměstnavatel a sponzor zasahuje do dění nejen ekonomického, ale také politického, kulturního a sociálního. Jak prokázaly sociologické výzkumy ve Velké Británii, v okolí jaderných elektráren postupně vznikají ohniska totalitního myšlení13.

Poskytnutí státních záruk na dostavbu JE Temelín je trvalou hrozbou pro státní rozpočet. Vláda je tak motivována, aby bránila JE Temelín před zvyšováním nároků na bezpečnost a před odporem obyvatel, které by mohly vést k prodražení nebo dokonce zastavení výstavby. Nechce-li riskovat zaplacení garancí v případě neuskutečnění projektu, je nucena mj. nepřipustit takovou míru svobody občanů, aby mohli tak jako ve Spojených státech nebo ve Švédsku sami rozhodnout, zda jadernou elektrárnu chtějí, nebo ne13.

Provoz jaderných elektráren s sebou navíc přináší další politický problém - umístění meziskladů (a časem i konečného úložiště) vyhořelého jaderného paliva. To se děje prakticky vždy proti vůli místních lidí, vzniká další rizikový provoz, většinou v doposud málo dotčené krajině. Provoz JE Temelín zvýší množství vyhořelého paliva u nás na dvojnásobek14.

Na závěr je třeba zmínit korupční aféru, která vyšla navenek v létě 1996. Dokumenty získané redakcí MF DNES ukazují, že několik výběrových řízení a.s. ČEZ vyhrála firma Westinghouse za podivných okolností. Jeden ze tří takto zpochybněných kontraktů se týkal přímo JE Temelín - šlo o zakázku na nový řídící a ochranný systém pro temelínské reaktory. Výpověď externího spolupracovníka firmy Westinghouse Jana Vadlejcha a další písemné dokumenty vedly k podezření z korupce mezi členy představenstva a.s. ČEZ. I když policejní vyšetřování doposud nic nezjistilo, podezření nebylo vyvráceno. Zvláštní bylo i chování dozorčí rady a.s. ČEZ v té době. Jak se ukázalo, její členové popírali existenci dokumentů i záznamy výslechů, které byly později zveřejněny a podezření spíše dokládaly než vyvracely. Lívia Klausová jako členka dozorčí rady dokonce prohlásila, že závažnější než celá kauza je to, že se důvěrné dokumenty dostaly na veřejnost14a.

2. Legální nedostatky

Rozhodnutí dostavět JE Temelín bylo učiněno za neexistence zákona o podnikání v energetice, atomového zákona i zákona o radioaktivních odpadech. Tyto zákony určují zcela zásadní věci, které jsou mj. klíčovými faktory v rozhodování o výhodnosti či nevýhodnosti provozu JE Temelín: způsob likvidace odpadů včetně jeho financování, zodpovědnost za případné škody, pravomoci kontrolních orgánů, pravomoci při rozhodování aj.

V době, kdy vláda vydala rozhodnutí o dostavbě, nebyla naše republika členem mezinárodních smluv o zárukách a pojištění v případě havárie, která by způsobila škody i za hranicemi naší vlasti (tzv. Pařížská a Vídeňská konvence).

Atomový zákon byl přijat až čtyři roky po schválení dostavby JE Temelín (v lednu 1997), přestože obsahuje závažné nedostatky . Zástupci vlády (zejména ministerstvo průmyslu) v kritických chvílích odpovídali na kritiku zákona v parlamentu tím, že je třeba zákon okamžitě schválit kvůli tomu, aby mohla JE Temelín být rychle dostavěna15. Došlo tak paradoxně k tomu, že potřeby jaderné elektrárny, která má být příslušným zákonem kontrolována, se staly hlavním argumentem pro urychlené přijetí zákona bez ohledu na jeho nedostatky.

V současné době probíhají na elektrárně stavební práce, ačkoliv se stavební povolení vztahuje pouze na původní sovětský projekt, který je dnes výrazně změněn. Za této situace by mělo proběhnout nové povolovací řízení, a to včetně veřejného projednávání vlivů na životní prostředí (EIA) podle zákona č.244/92. Námitky, že zákon o EIA nelze zpětně uplatnit na již existující projekt, jsou tedy pochybné - měl být uplatněn alespoň na všechny změny v projektu prováděné firmou Westinghouse16. Kromě řady občanských sdružení požadovaly veřejné posouzení vlivů elektrárny na životní prostředí ve svém společném prohlášení organizací také zástupci samospráv severozápadních a jihočeských měst17.

Okresní úřad v Českých Budějovicích na podněty požadující zahájení příslušných řízení dlouho neodpovídal. Teprve v prosinci 1994 vydal rozhodnutí, že veškeré změny projektu a jejich vliv na bezpečnost i životní prostředí budou projednány až v rámci kolaudačního řízení - tedy v době, kdy bude elektrárna zcela dokončená a před spuštěním. Záměr státní správy je zřejmý: v té době již bude krajně obtížné uvažovat o tzv. „nulové variantě" a odpovědí na všechny námitky bude jako obvykle tvrzení, že „už se prostavělo tolik peněz..."

Tento postup svých podřízených na okresním úřadě ministr Vladimír Dlouhý chválí: „Toto rozhodnutí je významné pro stavebníka, neboť umožňuje v plném rozsahu rozvinout práce na realizaci dané změny bez rizik vzniku skluzů..."18

Pochybná je také platnost některých povolení (např. k využívání povrchových vod, zásady hospodaření s odpady), protože byla rovněž vydána na základě původního, nyní značně pozměněného projektu16.

Je zřejmé, že dokud nebudou tyto nedostatky napraveny, nelze o elektrárně zodpovědně rozhodnout. Vláda tedy rozhodla nezodpovědně.

3. Ekologické dopady

JE Temelín bude vyrábět maximálně 1800 MW elektřiny. Odstavení odpovídajícího výkonu severočeských elektráren by snížilo tamní emise SO2 z elektráren o pouhých 23 %18 a celkové znečištění vzduchu o méně než jednu pětinu (elektrárny totiž nejsou zdaleka jediným jeho původcem), což mnoho neřeší. Z technických důvodů navíc nelze odstavit plný výkon Temelína, ale o 500 MW méně - to je tzv. nezbytná záloha pro krytí nenadálého výpadku jednoho z reaktorů JE Temelín (okamžité havarijní odstavení apod.)19.

V době spuštění 1. bloku JE Temelín (pouze 900 MW nyní oficiálně v létě 1999, dalších 900 MW až v roce 2001) musí být podle zákona o ochraně ovzduší severočeské elektrárny odsířeny. Toto odsíření sníží jejich emise např. SO2 o 90 až 95 % (dále sníží o 80 % emise kyseliny fluorovodíkové, 90 % chlorovodíkové, 95 % těžkých kovů a toxických sloučenin aj.)20. V porovnání s tím je dostavba Temelína nesmírně drahou (vyžádá si ještě 30 až 40 miliard korun) a přitom poměrně zanedbatelnou pomocí pro ozdravění severočeské pánve.

Dostavba JE Temelín dokonce zlepšení situace severočechů komplikuje, protože monopol ČEZ zisky severočeských elektráren přerozděluje ve prospěch dostavby JE Temelín tak, že se nedostává prostředků pro urychlené řešení problémů znečišťování severočeské pánve. Privatizační projekt severočeských elektráren dokazuje, že k jejich vyčištění by jim stačily vlastní zisky21.

Před vydržováním monopolního postavení a.s. ČEZ ze stejných důvodů varoval již v červnu 1992 i zmocněnec předsedy vlády ČR pro otázky životního prostředí: „Jediné východisko z nastalé situace spatřuji v důsledné demonopolizaci a.s. ČEZ... v současném jednání tohoto monopolního podniku lze vysledovat nebezpečné tendence pro budoucnost severních Čech. Například... doporučují dobudovat atomovou energetiku a potom se teprve věnovat ekologizaci tepelných elektráren. Tento podnik se snaží proces demonopolizace oddálit, aby mohl využít prostředky produkované v tepelných elektrárnách na severu Čech pro dokončení atomového programu..." 22

Podobná varování však vláda nevyslyšela a dodnes udržuje nad monopolem a.s. ČEZ ochrannou ruku. Výsledek není třeba komentovat: v letech 1994-2000 hodlal ČEZ investovat 42,5 miliardy korun do dostavby JE Temelín, zatímco do odsíření uhelných elektráren jen 22,5 miliardy korun23. Po přepočtu na instalovaný výkon to znamená, že JE Temelín obdrží 7-krát více peněz než uhelná elektrárna stejného výkonu. Temelín tak bude i do budoucna bránit urychlenému řešení devastace severočeské pánve.

Protože poskytla garance za půjčku na dostavbu JE Temelín (kromě dalších projektů, jako jsou např. dálnice aj.), nemá již vláda prostředky na poskytnutí státních záruk za další půjčky. Podle zákona nesmí výše záruk přesáhnout 8 % státního rozpočtu. Jedním z důsledků vyčerpání tohoto limitu je mj. to, že česká vláda ústy premiéra odmítla dvě výhodné půjčky Světové banky určené pro severní Čechy: 10 miliard Kč na odsíření a rekultivace24.

V rámci zdůvodnění dostavby JE Temelín podporuje vláda namísto úspor nesmyslný růst spotřeby elektřiny. Domácnostem poskytuje křížové dotace elektřiny ve výši cca 10 miliard korun ročně a těm, které začnou elektřinou topit, poskytuje elektřinu za ceny nižší než výrobní (0,5 Kč/kWh oproti 0,7-0,8 Kč/kWh). Při topení elektřinou se spálí 3 až 5 krát více uhlí, než kdyby se jím topilo přímo (vinou nízké účinnosti přeměny na elektřinu a ztrát ve vedení). Kouř nevidíme, protože veškeré zplodiny zůstávají právě v severních Čechách.

Vinou této chybné energetické koncepce vzrostla u nás ve špičkách spotřeba přímotopných těles od roku 1994 o 2400 MW elektřiny25 (viz též poznámka pod čarou na str. 14). V důsledku prudkého nárůstu spotřeby elektřiny a.s. ČEZ v roce 1996 oznámila dokonce výstavbu nové uhelné elektrárny v severních Čechách. Nezajímá ji, že jen během zimy 1995-1996 způsobily emise uhelných elektráren škody na severočeských lesích ve výši jedné miliardy korun25a.

Častým argumentem ve prospěch jaderné energetiky je domněnka, že vyřeší nedostatek našeho uhlí, jehož zásoby při současné spotřebě dojdou v letech 2020 až 2050. Zde je třeba zdůraznit, že ani uranu nemáme již nadbytek. Ověřené zásoby uranu v ČR by pro provoz dvou jaderných elektráren (Temelín a Dukovany) vystačily jen na 70 let, tj. do roku 206026. Reálně využitelné zásoby jsou ještě nižší a podle odhadů z roku 1995 by vydržely jen do roku 200627.

Většina radioaktivních odpadů vznikajících při provozu temelínské elektrárny bude odvážena na skládku v Dukovanech. Ta však začala být stavěna ještě před ukončením průzkumných prací, které měly poskytnout podklady potřebné k projektovému řešení28. Vzhledem k tomu a k propustnému podloží nelze vyloučit zamoření spodních i povrchových vod v případě nehody.

Největším problémem jsou však odpady vysoce radioaktivní, především vyhořelé jaderné palivo. Vyhořelé palivo představuje jednu z nejnebezpečnějších látek na Zemi. Zůstává životu nebezpečné statisíce let a po tuto dobu je nutné je izolovat. Radiotoxicita tohoto odpadu nevymizí ani po uplynutí miliardy let29. Přestože se ve světě proinvestovalo mnoho miliard dolarů na průzkum geologických formací vhodných pro podzemní uložení vysoce aktivních odpadů, spolehlivé řešení dodnes nebylo nalezeno††.

Kromě izolace od okolního prostředí je problémem také ochrana podzemního úložiště před příští lidskou činností (náhodnou či úmyslnou). Lidská civilizace trvá deset tisíc let a předmětem archeologického výzkumu, a tudíž i horizontem společenské nepaměti, jsou dnes již středověké obce. Je tedy zřejmé, že úkol, který tu přenecháváme potomkům - pečovat o naše úložiště byť i jen tím, aby uchovali statisíce let v paměti jejich místa, je úkolem, jehož výsledku nemůžeme po vystřídání téměř dvou tisíc lidských generací nikdy dohlédnout13.

Rostoucí množství vyhořelého jaderného paliva se dnes běžně „řeší" jeho odkládáním do meziskladů, které mají plánovanou životnost 40 až 60 let. Po uplynutí životnosti meziskladu to budou tedy již naši vnuci, kdo se budou muset s vyhořelým palivem vypořádat. Protože ale nikdo nedokáže zaručit, že se do té doby podaří nalézt vyhovující řešení (stejně tak jako nelze odhadnout, kolik by stála případná realizace), je neustálé zvyšovaní množství tohoto odpadu činem naprosto nezodpovědným. JE Temelín, bude-li spuštěna, ho vyprodukuje ročně 40 tun30. Problém je jistě znám i zastáncům JETE, takže např. pan ministr Dlouhý považuje za riziko dokončení Temelína „nutnost průkazu, jak bude naloženo s vyhořelým palivem ještě před spuštěním [JE Temelín]" 26.

Obrázek 2: Rostoucí množství vyhořelého jaderného paliva na světě (tisíce tun)

Obrázek 3. Dnešní množství a předpokládaný nárůst vyhořelého jadenrého paliva v ČR (v tunách)

Totéž se týká i likvidace JETE po ukončení provozu (za 30 až 40 let), kdy bude sama elektrárna představovat horu radioaktivního odpadu. Vláda opět považuje za riziko pro JE Temelín „nutnost zpracování projektu likvidace elektrárny před spuštěním" 26.

Problémy mohou nastat i s vypouštěním radioaktivních látek během provozu, zejména tritia. V okolí JE Dukovany je již množství tritia na 90 % povoleného limitu a má vzestupnou tendenci31. I povolený limit představuje 1000-násobek přirozené hodnoty tritia v povrchových vodách†††. Tritium je přitom látka, jejíž nebezpečí pro živé organismy doposud není přesně známo. Protože se kumuluje v nukleových kyselinách v buněčných jádrech, předpokládá se, že může snadno způsobovat nádorová onemocnění, dědičné deformace a leukémii32.

Na řece Vltavě se mezi Týnem a Prahou nachází několik nádrží. V nich může docházet ke kumulaci tritia ve vodních organismech a při hromadném úhynu k náhlému zvýšení jeho koncentrace nad hygienické normy. Vltava je zdrojem pitné vody pro Příbramsko a Prahu a v budoucnu má krýt až 60 % její spotřeby.

Málo známá je problematika radioaktivních odpadů vznikajících při těžbě a zpracování uranové rudy. Při klasické těžbě je potřeba pro získání 1 kg uranového paliva vytěžit a na skrývky vysypat kolem 1 tuny uranové hlušiny, která však obsahuje 85 % původního množství radioaktivity33. Z těchto hald a výsypek unikají ve velkém množství radioaktivní prach a plyn radon.

U nás byla donedávna používána těžba tzv. loužením, založená na čerpání kyseliny sírové do země, kde rozpouští uran. Ve Stráži pod Ralskem, kde se toto provádělo, hrozí kromě zakyselení půd také zamoření spodních vod žíravým roztokem uranu. Během dvaceti let zde byly do podzemí napumpovány téměř 4 miliony tun kyseliny sírové, z čehož tam značná část zůstala34. Jen opatření proti jejímu dalšímu průsaku stojí 500 milionů korun ročně, přičemž nikdo neví, jak situaci dlouhodobě řešit35. Odhady nákladů na uvedení oblasti do přijatelného stavu se pohybují kolem 40 miliard korun36.

Při následném zpracování uranové rudy vznikají další radioaktivní odpady, zejména kaly. Riziko protržení hrází těchto odkališť je známé, neboť k němu několikrát došlo i u nás s následnou kontaminací povrchových vod (např. v MAPE Mydlovary)37.

Kromě radioaktivních odpadů však jaderná elektrárna zatěžuje životní prostředí i odpady chemickými. Právě ty, v podobě různých solí, jsou v okolí JE Dukovany závažným problémem - elektrárna jich denně vypustí do řeky Jihlavy přes 50 tun (za poslední 4 roky se toto množství zvýšilo 2,5-krát viz obrázek 1 na str.9)38. Koncentrace solí v řece je nyní již tak vysoká, že elektrárně činí potíže upravit vodu pro technologické použití k chlazení reaktorů. A.s. ČEZ proto připravuje posunutí výpusti dále po proudu, aby nemusela znečištěnou vodu nabírat39. V minulosti zde několikrát došlo k úniku ropných látek (zejména olejů) do řeky40. Podle projektu má JE Temelín vypouštět do řeky Vltavy 26 milionů litrů kapalných odpadů denně41.

Obrázek 2. Obsah chemikálií ve výpusti JE Dukovany (t/den)

Pokud jde o radioaktivitu, občas se objeví zavádějící tvrzení o tom, že popílek z uhelných elektráren představuje větší riziko ozáření než odpady z jaderné elektrárny. Toto tvrzení není pravdivé. Ve skutečnosti způsobí bezporuchový provoz JE 100-krát vyšší radiační zátěž než moderní uhelná elektrárna stejného výkonu42.

Spornou a dodnes nevyjasněnou otázkou je i dopad provozu jaderné elektrárny na klima v širokém okolí. Z chladicích věží bude během provozu JE Temelín unikat ohřátá vodní pára o celkovém tepelném výkonu přes 4000 MW. Existují odborné studie, které poukazují na riziko kombinací účinků unikající páry a klasického znečištění ovzduší (prach). Podle nich oba faktory spolupůsobí a vedou k nepředvídatelným ničivým přívalovým srážkám koncentrovaným na malé ploše43.

Jistý vliv má i samotné teplo a pára unikající z věží, které v letním období zabraňují kondenzaci par z mraků. Tím je narušena přirozená cirkulace vzduchu a bouřková mračna jsou pak přitahována do vzdálenějších oblastí. Tento jev může být jednou z příčin mimořádného vysoušení regionu v okolí JE Dukovany, kde je dlouhodobý srážkový deficit ještě vyšší než v ostatních částech České republiky44.