Růst spotřeby elektřiny nemusí být nutně tak velký, aby si vynutil dokončení JE Temelín. Hlavní podklady pro rozhodnutí vlády představoval materiál a.s. ČEZ „Zpráva o dostavbě jaderné elektrárny Temelín" a zpráva ministra Dlouhého pro poradu ekonomických ministrů. Přestože je a.s. ČEZ jako investor na dostavbě zainteresována, její názory a údaje sloužily vládě jako hlavní podklad. Naopak, řada nezávislých studií nebyla brána v potaz. Tyto studie ukazují, že při vhodné energetické koncepci Temelín nejbližších 10-15 let potřebovat nebudeme†.
Bohužel, ani za pět let své existence nedokázala současná vláda připravit a schválit energetickou koncepci. V praktické rovině pokračují trendy vedoucí k nesmyslnému růstu spotřeby a dalšímu zhoršování efektivity využívání elektřiny (viz zmíněné přímotopy).
Také uvnitř a.s. ČEZ byly zpracovány informace, které prokazují nepotřebnost nové jaderné elektrárny. Ty však byly zatajeny a nahrazeny tendenčními důkazy o nezbytnosti JE Temelín. Příkladem může být interní (a později zapíraná) studie a.s. ČEZ z července 1991, která dokonce obsahuje informace, že do konce roku 2000 lze i bez dostavby JE Temelín zajistit přebytek výkonu 1950 MW45.
Za zmínku stojí také podklady, které během roku 1992 zasílali předsedové Severozápadních elektráren (Tušimice I a II, Prunéřov I a II, Počerady, Ledvice, Tisová) ekonomickým ministrům. Z jimi nezávisle zpracovaného privatizačního projektu plyne, že oproti dostavbě JE Temelín, která si vyžádá zadlužení a.s. ČEZ, lze při nejaderné variantě dosáhnout zisku 30 miliard Kč, aniž by byly ohroženy dodávky elektřiny. Pro případ vyššího růstu spotřeby elektřiny počítají s rezervou, kterou je rekonstrukce odstavených uhelných bloků o výkonu cca 2000 MW na čisté uhelné technologie. Tento postup by byl výrazně levnější a rychlejší než dostavba JE Temelín46.
Mnohé alternativy mohou být bezpečnější, perspektivnější, méně devastující a levnější (viz kapitola na str. 20). Tyto alternativy ale nebyly naší vládou zvažovány. Naopak, vláda označila za rizika26:
A.s. ČEZ má uzavřeny dlouhodobé kontrakty o vývozu elektřiny do Itálie a Švýcarska. Celkem se jedná o 1,5 TWh ročně, tj. výkon cca 250 MW26.
V podkladech pro rozhodnutí vlády se otevřeně píše, že při přípravě se nepodařilo získat informace o možnostech výroby v nezávislých zdrojích. Vláda tedy rozhodla dokončit JE Temelín, aniž si ověřila jiné možnosti výroby (včetně nákladů). Přitom podklady pro vládu jen na základě neúplných odhadů vyjmenovávají možné nové zdroje o výkonu celkem 3300 až 3900 MW††.
Podklady, ze kterých vláda vycházela, obsahovaly celkem 7 scénářů spotřeby. Dva z nich vypracovala a.s. ČEZ přímo, pro další dva dodala vstupní informace, aniž by byly kriticky ověřeny. Ze zbylých tří scénářů prokazuje nezbytnost dostavby JE Temelín jen jeden,podle druhého to není jisté a podle třetího Temelín potřeba nebude.
O tom, zda jaderná elektrárna Temelín bude, či nebude potřeba, rozhoduje do značné míry energetická koncepce státu. Při dobré koncepci lze spotřebu zdrojů energie výrazně snížit (tak to navrhovaly některé zahraniční studie - Světová banka, EBRD aj.; viz poznámka na str. 12), při koncepci špatné nám naopak nebude stačit ani několik Temelínů. České republice jakákoliv koncepce bohužel již několik let chybí. Důsledkem jsou pak nepromyšlené a zmatené kroky vlády.
Ukázkovým příkladem je před dvěma lety zahájený program „ekologizace topení", který spočívá mj. ve finančním dotování přechodu na elektrické vytápění (jednorázová dotace na nákup přímotopu ve výši 25 000 Kč, cenový tarif pro přímotopnou elektřinu ve výši 0,5 Kč/kWh - srovnej s výrobními náklady cca 0,7 Kč/kWh!). Praktickým dopadem těchto zcela chybných signálů spotřebitelům je fakt, že za uplynulé tři roky vzrostl příkon přímotopů ve špičkách až o 2000 MW. S trochou nadsázky lze říci, že veškerá kapacita JE Temelín, která měla být použita na odstavení severočeských elektráren, je již nyní blokována na topen톆†.
Vláda je prý tímto nárůstem spotřeby zaskočena... Je téměř neuvěřitelné, že by tržní ekonomové něco takového nedokázali předvídat. Nabízí se tedy otázka, zda současná bezkoncepčnost energetiky vedoucí k prudkému růstu spotřeby není záměrem vlády obhájit alespoň zpětně potřebu dostavby JE Temelín.
Málo lidí si uvědomuje, že jaderná elektrárna, jejíž výstavba stojí mnoho desítek miliard korun, nebude sloužit věčně. Její projektovaná životnost činí 30 až 40 let - po této době se z ní stane nepoužitelná, radioaktivitou zamořená hora šrotu, kterou je třeba zlikvidovat. Ale ani nepříliš dlouhá životnost není bezproblémová. O JE Dukovany, která je v provozu teprve 10 let, Státní úřad pro jadernou bezpečnost v roce 1994 psal, že: „V porovnání s předchozími lety byl zaznamenán zvýšený počet neplánovaných vynucených odstavení nebo snížení výkonu jednotlivých bloků v důsledku dílčích poruch zařízení a následného zapracování automatik a ochran... Nejčastější příčinou poruch byla vada zařízení." 47
Obrázek 4. Výkon JE Temelín ve srovnání se zdroji nabízenými po roce 1998 (podle poznámky pod čarou), v MW
Oficiální studie vlády, které vycházejí z podkladů a.s. ČEZ, docházejí k závěru, že dostavba JE Temelín je nejlevnějším zdrojem elektřiny v ČR. Tato tvrzení vycházejí ze srovnání nákladů na dostavbu JE Temelín a na vybudování nových zdrojů stejného výkonu (různé varianty). Žádná ze studií však přímo nesrovnala dostavbu JE Temelín s modernizací a zvýšením výkonu stávajících zdrojů, případně s možnostmi programu úspor energie. Na základě zkušenosti ze západních zemí se lze domnívat, že z takového srovnání by JE Temelín jako nejlevnější varianta nevyšla.
Ani přesto však nemusí tato oficiální srovnání odpovídat skutečnosti. Ačkoliv se elektřina z Temelína jeví jako nejlevnější, je zde mnoho rizik, která mohou situaci zcela obrátit:
Růst nákladů však vedle toho probíhá i skrytě. Názorným příkladem mohou být odhady rozestavěnosti udávané a.s. ČEZ. Podle nich byly temelínské reaktory na podzim 1992 dokončeny z 93 % (stavebně) a 60 % (technologicky), resp. 60 % a 30 %57. Na jaře 1995 byla rozestavěnost „téměř 100 %" a 60 %, resp. 80 % a 30 %58.
Jinými slovy: po více než dvou letech a proinvestování 20 miliard korun je jedinou změnou pokrok ve výstavbě stavební části druhého bloku, tedy z hlediska termínu zahájení provozu (první blok, druhý až o 18 měsíců později) nejméně významné části elektrárny.
Druhým vysvětlením těchto nesrovnalostí by bylo to, že ČEZ údaje v roce 1992 záměrně nadsadil, aby přesvědčil vládu, že stavba je již před dokončením a zastavit výstavbu je proto nesmyslné. Pro tuto hypotézu hovoří i další srovnání stupně rozestavěnosti podle ČEZ:
28. 2. 1992 - 74 % a 38 %, resp. 45 % a 9 %
28. 5. 1992 - 93 % a 60 %, resp. 60 % a 30 %
Z hlediska proinvestovaných peněz se za 3 měsíce rozestavěnost zvýšila ze 20 % na 60 %! Argumentace ve prospěch dostavby pak mohla být vedena oním známým a tolikrát osvědčeným „už jsme za polovinou"19 .
Tím, že naší energetice vládne monopolní výrobce, je prakticky vyloučena její modernizace (decentralizace, výstavba menších zdrojů, zavádění úspor, rozvoj alternativních zdrojů). Konkrétním příkladem negativních dopadů monopolu ČEZu jsou i „boje" o dovoz elektřiny. Ačkoliv se již dva roky nabízí několik firem, že je schopno nahradit deficit elektřiny v zimním období dovozem ze zahraničí, a ačkoliv tyto firmy získaly od Ministerstva průmyslu licence na dovoz, ČEZ jim v tom doposud úspěšně brání (neumožní jim přístup do rozvodné sítě). Důsledkem pak je to, že jsou na zimu spouštěny i staré neodsířené elektrárny, které již kdysi byly „definitivně" odstaveny (v roce 1996 se jednalo o Tušimice, u dalších neodsířených elektráren ČEZ odsunul termín jejich konečného vyřazení).
Udržení monopolu je na druhé straně základním předpokladem toho, aby a.s. ČEZ dosahovala stabilně vysokých zisků. Tuto podmínku označily finanční instituce, které posuzovaly investiční program a.s. ČEZ, za základní předpoklad úspěšného dokončení JE Temelín59.
Temelín nejen že tento monopol vyžaduje, ale také jej na dalších 30 let upevní. V případě spuštění Temelína totiž vláda počítá s tím, že bude muset čelit mnoha „rizikům dostavby JE Temelín", kterými jsou podle jejího názory alternativní zdroje energie aj. (viz str. 13).
O tom, že je v jejím zájmu udržet si nad rozvodnou soustavou kontrolu i nadále, svědčí mj. výrok mluvčího a.s. ČEZ M. Nováka: „Stát by si takové zásahy do chodu naší společnosti měl rozmyslet."60 A jak se k věci staví vláda? Ministerstvo průmyslu uvažuje o vyjmutí vyšší rozvodné soustavy z a.s. ČEZ již delší dobu. Většina studií předpokládá, že se tak stane až po zprovoznění jaderné elektrárny Temelín, protože, jak již bylo uvedeno, dokončení Temelína je podmíněno neměnnými zisky a.s. ČEZ60.
V době, kdy vláda prosazovala dostavbu JE Temelín, zveřejnila Světová banka dokument, ze kterého stojí za to ocitovat: „Rozhodnutí o investicích byla založena na slabé analýze a klonila se na stranu velkých projektů, které by uspokojily přestimulovanou poptávku. Ještě teď investiční projekty často nepředstavují nejlevnější řešení a jejich finanční plány jsou nerealistické." 61
† Světová banka (Czech republic Energy Sector Mission Aide Memoire, prosinec 1992). Mise dospěla ¨k názoru, že podle středního scénáře spotřeby není do roku 2010 kapacity JE Temelín třeba, podle scénáře nízkého nastane přebytek elektřiny i bez JE Temelín. Mise považuje za výhodnější a levnější vyčistit uhelné elektrárny a investovat do modernizace těžkého průmyslu. Doporučuje odložit rozhodnutí o JE Temelín o několik let, přezkoumat odhadované náklady v případě zastavení výstavby s ohledem na možné využití toho, co již bylo dokončeno (konkrétně možnost přestavby na elektrárnu s paroplynovým cyklem).
Evropská banka pro obnovu a rozvoj (Energy in the Danubian Countries, Equipe Cousteau, září 1992). Studie vychází z podobné analýzy vývoje spotřeby v ČR jako Světová banka. Doporučuje namísto dostavby JE Temelín modernizovat průmysl. Studie zpracovala dva scénáře vývoje spotřeby, z nichž jednoznačně plyne, že do roku 2010 nebude třeba nového velkého zdroje elektřiny.
Tractebel (Least Cost Development Planning for the Power sector in the CSFR, PHARE-Energy 1991). Část, kterou vláda zahrnula do svých podkladů, porovnává při hodnocení nejmenších nákladů dostavbu JE Temelín pouze s výstavbou nových zdrojů - neuvažuje o přestavbě stávajících zdrojů či o jakémkoliv řešení na straně spotřeby, tj. o úsporách a modernizaci. Varianta dokončení JE Temelín je v ekonomických srovnáních zvýhodněna tím, že se nepočítá s náklady na likvidaci vysloužilé elektrárny. Studie navíc vychází nekriticky z údajů poskytnutých a.s. ČEZ, aniž by je jakkoliv ověřovala. Přes tyto optimistické předpoklady studie dochází k závěru, že dostavba JE Temelín se stává ekonomicky nesmyslnou v okamžiku, kdy náklady překročí rozpočet o 60 %. Druhá část studie zaměřená na stranu spotřeby nebyla vládou uvažována, protože byla dokončena až v pololetí 1993 (vláda přitom rozhodla v březnu 1993). V této části předpokládá pouze změnu struktury průmyslu a prostou obměnu spotřebičů. Z údajů přesto plyne, že do r. 2010 činí technický potenciál úspor cca 3500 MW, ekonomicky realizovatelný pak 3000 MW.
SEVEn (Jaderná energie a úspory, Praha, leden 1993). Prognózy nárůstu spotřeby elektřiny vycházejí z dnes již překonaného předpokladu o úzké závislosti mezi růstem HDP a spotřebou elektřiny. Po růstu cen paliv v 70. letech, po neúspěšných snahách nahradit centralizované zdroje energie alternativními zdroji a po investicích do úspor primárních zdrojů energie v polovině 80. let však v západních zemích převládl trend úspor ve využívání elektřiny. Zde jsou totiž velké rezervy i možnosti snadné regulace. Kromě úspor představují účinnou konkurenci velkým zdrojům elektřiny také decentralizované zdroje s kombinovanou výrobou tepla a elektřiny.
Power International (Materiál pro rozhodnutí vlády ČR o JE Temelín, Praha, květen 1992, vypracováno na žádost MHPR ČR). Spotřeba elektřiny na úrovni roku 1989 bude dosažena za 10-15 let (2000-2005), ČEZ tedy nepotřebuje investovat do zvýšení své výrobní základny. Budoucí nárůst spotřeby je možné zajistit lepším využitím stávajících zdrojů a nárůstem výroby v komunální energetice (kombinovaná výroba, plynové turbíny, alternativní zdroje). Náklady na dostavbu JE Temelín udávané a.s. ČEZ jsou hrubě podceněny a pravděpodobně přesáhnou 80 až 120 miliard korun. Závěr: JE Temelín není v elektrizační soustavě České republiky potřebná. Pokračování výstavby JE Temelín je ekonomicky nesmyslné a její dokončení cenově nedostupné.
†† Zpráva pro poradu ekonomických ministrů (MPO, leden 1993) uvádí tyto nové zdroje elektřiny:
Celkem tedy v minimální variantě 1596 + 1750 (ČEZ) = 3346 MW, v maximální variantě 2063 + 1900 (ČEZ) = 3963 MW.
††† Podle údajů sekce bilancování elektřiny hlavní správy a.s. ČEZ je v obdobích mrazů současně využíváno jen asi 80 - 90 % tohoto příkonu, tedy 1600-1800 MW. Jiné zdroje uvádějí souběžnost 70 až 80 %, a to jen ve dnech, kdy průměrné denní teploty klesnou pod -15° C (tedy výjimečně). Při průměrných teplotách kolem nuly je soudobost jen 40 %, tj. okamžitý příkon 800 MW.
Přímotopy tedy znamenají velké kolísání odběru elektřiny s tím, že většinu roku jsou topná tělesa zcela mimo provoz. Využití velkých elektráren (a zejména jaderných), které jsou stavěny pro stabilní provoz na plný výkon, je pro takový účel mimořádně nevýhodné a drahé - provozovat velkou elektrárnu o výkonu 2000 MW jen krátkou část roku se ekonomicky nevyplatí. Špičky odběrů elektřiny proto bývají kryty dovozem elektřiny, které vyjdou levněji, nebo menšími elektrárnami s pružným výkonem (plynové kogenerační jednotky apod.).
- -