Co to znamená být Indkou

8. 11. 2008 - Ladislav Kudláček, Člověk v tísni

Každý večer probíhá na hraničním přechodu mezi Indii a Pákistánem u městečka Wagan ceremoniál uzavírání hranice a stahování vlajek. Indie se v mnohém srovnává se svým muslimským rivalem Pákistánem. Toto místo je symbol soupeření těchto dvou zemí, kterému přihlíží tisíce nadšených diváků.

Lidé dávají svému sousedovi najevo, že jej předčí i ve svém přístupu k ženám. Ženy demonstrativně běží s velkou indickou vlajkou kolem hraniční čáry. „To v Pákistánu neuvidíte. Oni se k ženám chovají hrozně. Nutí je chodit zahalené a na tribunách diváků sedí odděleně. Indie si svých žen váží,“ říká hrdě Krišna, místní mladý muž, který celému představení přihlíží.

Realita každodenního života je ovšem jiná a indické ženy to rozhodně v tradičním hinduistickém světě nemají snadné. Úspěšné nezávislé ženy jsou tu stále spíše výjimkou. Jaká je společenská pozice žen v dnešní moderní a rychle se měnící Indii?

K jídlu jen to, co zůstane

Vyprávět o tom mohou zejména chudé ženy, jako je například Mumky. „Můj muž má dvě práce a tak se často celý den nevidíme. Uklízím pro místní lidi a starám se o naše dvě děti. Cítím se z toho pořád unavená,“ říká Mumky.

Žena trpí chudokrevností, která podle odhadů trápí více než 60 procent indických žen. „Je to velký problém a často je způsoben tradičními zvyky ve stolování. Ženy připravují jídlo své rodině. Mohou ale jíst až jako poslední, když se nakrmí muž a děti. To se nezmění ani během jejich těhotenství. Často pak už není možné dosáhnout vyvážené a plnohodnotné stravy,“ říká Indu Capoor, ředitelka místní nevládní organizace CHETNA, která se zaměřuje na výživu a obhajobu ženských a dětských práv. „Snažíme se prostřednictvím osvěty dosáhnout toho, aby ženy u stolu měly stejné postavení jako muži. I toto je součást boje za práva žen.“

Pravidla menstruace

Vibhutin příběh je odlišný. Buduje svou úspěšnou kariéru v organizaci UNICEF a cítí se být nezávislá. Rodina je na ní hrdá. Ale i tak se setkává s tlakem okolí, aby se provdala a založila rodinu. Zatím odolává. Má štěstí, pochází ze vzdělané střední třídy a její rodiče jsou tolerantní a chápaví. Přesto se i ona setkává s diskriminací.

Smutně vypráví o tom, jak od plnoletosti svého bratra rodiče zavedli tradiční zvyk, kdy ženy v době menstruace musí dodržovat přesně stanovená pravidla. „Nesmím se například dotýkat jídla, které bude jíst můj otec nebo bratr. Bylo by pak nečisté,“ svěřuje se Vibhuti. Její bratr Devang tento zvyk rovněž neuznává, ale oba sourozenci respektují rozhodnutí svých rodičů. „Samotného mě to taky ponižuje. Hrozně mě bolí, že moje sestra je pak za tak přirozenou věc stigmatizována. Síla naší kultury je ale hlavně v respektu a úctě k rodičům,“ komentuje to Devang zarmouceně.

Lepší potrat než věno

„Lepší je zaplatit 500 rupií hned než 50000 později,“ zní heslo na letáku, který se objevil v Bombaji. V podstatě říká, je lepší zaplatit málo za zjištění pohlaví dítěte v době těhotenství a včas jít na potrat, než-li v budoucnu zaplatit věno své dceři.

Indická vláda zakázala zjišťování pohlaví plodu, v praxi se ale tento zákon skoro nedodržuje. Hinduistická společnost si vysoce cení mužského potomka. „Syn je přece ten, kdo zapálí pohřební hranici spalující mé mrtvé tělo,“ říká venkovský farmář pan Patel. Hlavní důvod je nutné hledat také ve finančních nákladech. Tradice dávání věna, indickou vládou zakázána už v šedesátých letech, zbídačuje zejména chudé lidi z venkova a má i další skryté následky. Bohužel tento zvyk je doposud silně zakořeněn a v Indii má za následek převahu potratů dívčích plodů. Podílí se až na 96 procentech všech přerušených těhotenství.

Indie má díky tomu jeden z nejnižších počtů dívek v populaci. Podle statistik se na tisíc chlapců rodí jen 927 dívek. „Ve státě Gudžarát se v některých okresech rodí dokonce jen 801 až 850 dívek na tisíc chlapců. Snažíme se v těch nejvíce postižených oblastech vést aktivní vysvětlující kampaň, která má tento negativní trend obrátit. Tradice jsou ale hluboce zakořeněny a tak to není vůbec jednoduché,“ říká již citovaná Indu Capoor. Kampaň se soustřeďuje na dialog s místními lidmi, články v médiích a další osvětu.

„Indie se mění a s ní se snad mění k lepšímu i postavení zdejších žen. Změny společnosti v přístupu k ženám jdou ale pomaleji, než bychom potřebovali,“ míní dívka Vibhuti. Indie je země, kde ženy vedou politické strany, sestavují vlády nebo jsou úspěšnými manažerkami. Zároveň tu stále fungují tradice, které ženy ponižují. Žena tu nemá, navzdory přesvědčení lidí sledujících „show“ na hranici s Pákistánem, takové společenské postavení, jaké by si zasloužila. První indický premiér a zakladatel moderní Indie Jawaharlal Nehru kdysi prohlásil: „Jaký je stav národa můžete říci na základě toho, jaké je postavení jeho žen.“ Indie se tento výrok pomalu snaží uvádět v praxi.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: