Pouze text - only text Econnect Zpravodajství Informační servis pro NNO
- Kalendář akcí | Práce v NNO | Katalog odkazů | Občan TOPlist
- -
Pouze text - only text
logo Econnectu Zpravodajství
pro registrované uživatele pro novináře pouze text English
-
- - - - - - - - -
- -
-
Zpravodajství ze VŠECH oblastí Životní prostředí Lidská práva Sociální oblast Gender Regionální rozvoj Kultura Občanský sektor Internet
- -
Zpravodajství - kultura
zpravodajstvi.ecn.cz > zpravodajství > komentáře
-
-

 zprávy

 komentáře

 tiskové zprávy

 témata

 multimedia

Kde je hlas protestu v americké hudbě?

22. 6. 2006 - Stephan Smith , E-žurnál

Stephan Smith-Said je, podle vlastní charakteristiky, „irácko-americkým zpěvákem, jehož rodina žila a žije pod trvalou hrozbou bombardování v Bagdádu a Mosulu“. Následující článek sepsal pro magazín The Progressive, aby se v něm věnoval nejen své odpovědi na stesky Neila Younga nad tím, že v americké hudební scéně scházejí protestní zpěváci, ale také cenzorskému tažení, které proti uměleckému hlasu protestu vede hudební průmysl.

V neděli 14. května otiskl list San Francisco Chronicle můj otevřený dopis Neilu Youngovi nazvaný „Hej, Neile Youngu, my mladí zpěváci jsme též umlčováni“. Pokusil jsem se v něm vysvětlit, jak během několik minulých let korporativní hudební průmysl cenzuroval protestní hudbu. Dopis se šířil po internetu a já byl zaplaven nadšenými reakcemi lidí všeho druhu. Dokonce Neil a jeho tým uveřejnil dopis na celý týden na ústředním místě svého blogu.

To, co podnítilo můj dopis a výlev, byl Youngův komentář o tom, proč se cítil přinucen k napsání svého nového protibushovského alba Living with War. „Čekal jsem na někoho, kdo se přidá, na nějakého mladého zpěváka či zpěvačku, ve věku osmnáct až dvaadvacet, že takové písně napíše a vystoupí,“ uvedl listu Los Angeles Times, „čekal jsem dlouho. Potom jsem se rozhodl, že to je možná tak, že takovou věc musí pořád ještě dělat generace šedesátých let. Jsme pořád tady.“

Jako první zpěvák, který povstal z pouličních protiválečných demonstrací a protestů proti Světové obchodní organizaci a došel světové distribuci svých písní jsem cítil potřebu vysvětlit, že dnešní Dylanové, Ochsesové a Neil Youngové existují, že jsou však umlčováni průmyslem, který po léta dobýval své zisky z dětského porna a zasněných chlapců.

Jen dva dny po mém článku zveřejnila MTV, která jinak odmítala hrát protiválečné klipy dokonce i těch největších hvězd, článek o potřebě politického uvědomění v mainstreamové hudbě. V rozmáchlém gestu a s okázalým sebevědomím ala Bush se jeden z hlavních dodavatelů reklam na rekrutování mladých do armády v zemi ptá: „Kde je v dnešní hudbě hlas protestu?“ (Ve spodní pravé části se webová stránka MTV honosí vojenskou hrou… Naproti tomu MTV odmítala protiválečné reklamy vyrobené organizacemi jako Not In Our Name či Win Without War.)

Takže, kde je hlas protestu? Je v odpadkovém koši MTV.

Kde jsou dnešní protestní zpěváci a zpěvačky? Jsou na „reklamu neposkytovat“ seznamu korporativních rozhlasových stanic, kam byli zapisováni poté, co FCC vydláždila deregulací cestu monopolizaci toho sektoru průmyslu. Zeptejte se prostě Scotta Goodsteina. Vede skvělou hudební/politickou skupinu PunkVoter, která, spolu s Fat Wreck Chords, vydala kompilaci Rock proti Bushovi (Rock Against Bush).

Alba, které zahrnuje i písně od skupin Anti-Flag a Green Day, se prodalo na 650 tisíc kusů. Když Goodstein přišel do MTV, aby dostal Rock Against Bush prostor ve vysílání, byl vykopnut. „Řekli nám ´váš projekt není relevantní, respektive není dostatečně mainstreamový´,“ říká, „A u Rolling Stone jsme nedopadli lépe.“ Mezitím se posledního protibushového alba Green Day s názvem American Idiot prodalo 5 milionů kusů.

Když se MTV nakonec probudili, měli tu drzost vychvalovat Green Day a zařadit Anti-Flag do své story o politických kapelách! PunkVoter hned poté vydal odpověď nazvanou „MTV je pořád na nic“.

Pete Seeger mi řekl, že stavidla svobody byla otevřena v šedesátých letech, kdy byl monopol na muziku, který držela v rukou Broadway a Hollywood, zlomen vydavatelstvími, jako byl Rock and Roll, Motown a Nashville.Nyní je následný monopol vydavatelství Rock and Roll, Motown a Nashville ničen internetem, kde umělci a organizace vytvářejí sítě, které překračují korporativní žánry.

„Většina odborníků z korporativního průmyslu to prostě nechápe,“ říká Molly Neitzel, výkonná ředitelka Music for America, neziskové organizace, která zapojuje hudební publikum do politických témat, „jsme generací, která nezapadá do škatulek. Posloucháme všechny druhy hudby – a to prostě nepasuje do starého korporativistického modelu prodeje nahrávek mládeži tohoto věku, téhle barvy kůže, s touhle demografií.“

Vezmeme-li v úvahu, jak destruktivní dopad mělo marketingové zaměřování prodejnosti na naši demokracii, je skvělé, že dnešní protestní umělci přesahují všechny žánry: od anti-cool pronikavosti indie-rockerů jako Death Cab for Cutie a Bright Eyes, k in-your-face hiphopovým umělcům jako Coup, Mr. Lif a Immortal Technique; od punkových bandů, jako jsou Anti-Flag a NOFX ke zpěvákům country a folku, jako je Liza Gilkyson a Merle Haggard; od Davida Rovicse, Pata Humphriese a Chris Chander k umělcům, kteří překrucují všechny žánry, jako je Thievery Corporation a Manu Chao.

Některé labely se již chytly. Andy Kaulkin, který šéfuje labelu „Anti-„ pro Epitaph, mi říkal, že je fascinován hnutím za občanská práva a že přemýšlí, co můžeme udělat, aby muzika vytvořila takové hnutí dnes. Podepisuje smlouvy s umělci, které spojuje spíše jisté politické uvědomění a duch. Soupiska labelu tak nyní zahrnuje Billyho Bragga, the Coup, Toma Waitse a Spearhead.

Když jsem mluvil poté, co vyšel můj článek, právě s Billym Braggem, shodli jsme se na tom, že nejlepším prostředkem masivní kampaně jsou bezplatné mp3 (protestsongů, které mají skutečný politický dopad, díky tomu, že jsou schopny v ten správný čas dotknout se veřejného mínění).

„V korporativním modelu je vše založeno na prodejích, nikoli na sociálním uvědomění – a dokonce i nahrávky na netu jsou používány spíše jako promo-nahrávky pro příští nahrávky, takže singly jsou stále omezeny čtyřměsíčním obdobím, které nahrávací průmysl potřebuje na tisk, získání publicity, distribuci,“ říká Bragg. V dnešním světě nechce nikdo psát píseň o válce, která může být v době, kdy vyjde na albu, neaktuální.

Moje rozhovory s Goodsteinem a Neitzelem nevyhnutelně nabraly směr k myšlence národního turné různorodého výběru umělců, kteří by přivedli dohromady nevázané, smíšené a pozorné publikum. Mluvili jsme však rovněž o tom, jak rozšířit ty šňůry, které já a pár dalších děláme. Naše koncerty používáme k podpoře místních skupin na podporu míru a globální spravedlnosti, něco na způsob toho, co ve svých dobách dělaly organizace jako SNCC a SDS, jen bez globální, internetové generace.

Kde je dnes protestní muzika? Je tady, na internetu – a možná, že brzy přijde do vašeho města, aby vybudovala mezinárodní hnutí za mír, občanská práva a rovnost.

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

Související odkazy
Stránky Stephana Smithe

Občanská společnost - návod k použití

Portál Občanská společnost - 
návod k použití Praktické návody, jak uplatňovat svá občanská práva. http://obcan.ecn.cz

- Právo vědět - Účast na rozhodování - Rovné příležitosti - Občan v EU -

KORMIDLO - katalog odkazů občanské společnosti

www.kormidlo.cz * Lidská práva * Sociální rozvoj a pomoc * Životní prostředí * Globalizace a udržitelný rozvoj * Kultura * Lidé a společnost * Neziskový sektor
www.kormidlo.cz

Služby Econnectu

ToolkitUnavuje vás tvorba www stránek v HTML?
Nemá váš webmaster čas na jejich aktualizaci?
S publikačním systémem TOOLKIT to zvládnete SNADNO, RYCHLE A SAMI:
VYZKOUŠEJTE ZDARMA!
vytisknoutvytisknout
Logo Econnectu Easy CONNECTion - snadné spojení mezi lidmi, kteří mění svět
Webhosting, webdesign a publikační systém Toolkit - Econnect
Econnect,o.s.; Českomalínská 23; 160 00 Praha 6; tel: 224 311 780; econnect@ecn.cz