Pouze text - only text Econnect Zpravodajství Informační servis pro NNO
- Kalendář akcí | Práce v NNO | Katalog odkazů | Občan TOPlist
- -
Pouze text - only text
logo Econnectu Zpravodajství
pro registrované uživatele pro novináře pouze text English
-
- - - - - - - - -
- -
-
Zpravodajství ze VŠECH oblastí Životní prostředí Lidská práva Sociální oblast Gender Regionální rozvoj Kultura Občanský sektor Internet
- -
Zpravodajství - lidská práva
zpravodajstvi.ecn.cz > zpravodajství > komentáře
-
-

 zprávy

 komentáře

 tiskové zprávy

 témata

 multimedia

Projev Václava Havla při převzetí Mírové ceny Máhátmy Gándhího

12. 1. 2004 - Václav Havel

Dillí, prezidentský palác Rashtrapati Bhavan
5. ledna 2004

Vážený pane prezidente,
milé dámy a pánové,
vážení přítomní,

nedávno jsme si s mou ženou dopřáli turistickou cestu autem po Evropě. Něco podobného jsem podnikl naposled před pětatřiceti lety a náš nápad vycházel především z mé vzpomínky na cestu minulou. Výsledek se dal očekávat: byl jsem překvapen, jak se všechno změnilo. Jeli jsme vlastně pořád po dálnici, takže jsme neviděli žádný les, přírodu, vesnici či městečko. To by tolik nevadilo, aspoň nejsou lidská osídlení zničena dálničním provozem. I příroda - fauna a flóra - snad drastické rozkrájení krajiny dálnicemi přežijí. Hrozná byla jiná věc: ty dálnice byly plné statisíců aut a především kamionů, které - vesměs nedovolenou rychlostí a divoce se předjíždějíce navzájem bez varování, a to ještě na viaduktech nad propastmi či v tunelech - převážely sem a tam zcela nesmyslně tytéž produkty, dík čemuž si může Dán mazat chleba italským máslem a Ital dánským. Obě másla se přitom stěhují tisíce kilometrů zcela bez logiky, snad jen podle slepých zákonů trhu, vinou čehož se - mimo jiné - zcela zbytečně zaplňuje ovzduší výfukovými plyny a těží ze země poslední zbytky ropy.

Ze zmíněné cesty mi utkvěl v paměti pohled, na který nezapomenu: sjeli jsme z dálnice do velkého jihoevropského města, v němž jsme samozřejmě beznadějně bloudili. A posléze jsme jeli podivnou přístavní čtvrtí, kde byly stovky velkých doků, skladů, hangárů a víceméně chudinských obytných bloků. Nikde nebylo ani živáčka. Až jsme zahlédli osamělého chodce, který kráčel po chodníku s mobilním telefonem stisklým mezi ramenem a uchem, takže vypadal trochu chromě. A já v tom náhle viděl velký symbol: osamělost člověka v éře, kdy je osobní styk, rozhovor a pohled z očí do očí nahrazován stále dokonalejší technikou, která ve svých důsledcích lidi nesbližuje, ale jen dál a dál navzájem odcizuje. Kdokoli kdykoli komukoli může něco sdělit či napsat, ale znají se dík tomu lidé lépe? Rozumějí si lépe? Mají se raději? Neřekl bych. Pouze ztrácejí soukromí. Člověk slyší sice ve vaně na Aljašce známého sdělujícímu mu cosi z tržiště v Indii, ale lidský význam jejich kontaktu - jako něčeho vzácného a cenného - podle mne klesá či úplně mizí. Intonace, úsměv, druh pohledu, gesto, tyto neodmyslitelné součásti každého lidského sdělení, jsou nahrazeny jakousi telegrafickou, zkratkovitou, odosobněnou univerzální novořečí.

Před necelým rokem jsem po třinácti dlouhých a veskrze převratných letech opustil funkci hlavy našeho státu. Mělo to za následek mimo jiné, že jsem se musel naučit pracovat s jiným - a samozřejmě modernějším - počítačem, než na který jsem byl mnoho let zvyklý, naučit se používat mobilní telefon nejnovější generace a naučit se zacházet s jiným autem, než jaké jsem znal z doby, kdy jsem neměl šoféra. Ty stroječky mi přišly nesmírně sofistikované, umějí vlastně všechno. Ale aby člověk přicházející k nim nedotčen jako Mauglí se s nimi naučil zacházet, musí přečíst horu návodů téměř rozsahu britské encyklopedie. A tak mám občas dojem, že ačkoli jsou ty stroje určeny k tomu, aby nám usnadňovaly život a šetřily čas, ve skutečnosti nám čas ubírají a téměř znemožňují věnovat se vážnějším věcem, než jsou jejich návody, například úvahám o smyslu vlastního bytí, o zázraku stvoření či četbě Gándhího projevů. Není to samozřejmě vina těch strojů ani jejich vynálezců. Je to důsledek neschopnosti současného člověka držet krok sám se sebou.

Ale jsou vážnější věci než to, o čem mluvím. Všichni víme, jak nezvratně ničí naše civilizace ovzduší, jak vykolejuje celou planetu z jejího stovky tisíc let se ustalujícího způsobu existence, jak bezhlavě drancuje její nerostné zdroje, jak svým zbrklým samospádem - aniž chce a aniž musí - prohlubuje ohromné sociální propasti mezi svými jednotlivými okruhy, jak tupě unifikuje život národů a kultur, velmi nenápadně jim všem nabízejíc tytéž svůdné a zároveň ničivé životní způsoby.

Při tom všem se sice celý svět úchvatně propojuje, ale velmi zvláštním, ba řekl bych velmi dvojsmyslným způsobem: všimněme si například, že se dnes už běžně uvádí jako lidské povolání podnikatel a že nikoho nezajímá, v čem dotyčný podniká. Doby, kdy byl někdo restauratérem, majitelem dolů, majitelem plantáží či výrobcem automobilů, jako by zvolna pomíjely. Vlastnictví se odcizuje konkrétní lidské práci a největší vlastníci už téměř neošetřují žádnou konkrétní výrobu statků, ale jen miliardy elektronicky obletující zeměkouli. Světovému ekonomickému rozvoji, aspoň co se jeho měřitelných stránek týče, to možná dnes svědčí, ale z dlouhodobého hlediska nemůže mít tato rostoucí vzdálenost mezi tvorbou zisku a tvorbou hodnot podle mého názoru dobré důsledky.

Opakuji, že tu nemluvím proti lidským vynálezům, telefonům, kamionům, atomovým elektrárnám, počítačům. Všechny je obdivuji tím víc, čím méně jim rozumím. Mluvím o tom, jak soudobá globální civilizace neumí odpovědně zacházet se svými vlastními produkty. Tisíce chytrých knih mohou být o tom napsány, nic to není platné. Víme, jaké hrozby se nad námi vznášejí, a přitom vyvíjíme minimální úsilí k tomu, abychom jim čelili či se jich varovali.


Zajisté už víte, proč o tom všem teď mluvím. Myslím samozřejmě na Mahátmu Gándhího a na to, co by říkal tváří v tvář dnešní takzvané globalizaci.

Odvažuji se tvrdit, že to vím či tuším. Varoval by nás tak, jako kdysi varoval Indii před manchesterskými textilními továrnami či železnicemi. S ohromnou a sugestivní naléhavostí svého hlasu by nepochybně volal na poplach.

Co je možná méně zřejmé a co stojí za to obzvlášť zdůrazňovat, je to, co Gándhí vytrvale opakoval svým spoluobčanům, když poukazoval na jejich vlastní odpovědnost za vše, co je sužuje. Koloniální nadvláda a hmotné vykořisťování Indie nebyly přece pro něj něčím, co spadlo z nebe jako neodvratná pohroma typu velkého meteoritu, ale něčím, co vlastně všichni, včetně Indů samotných, dopustili, co umožnili, na čem se tak či onak podíleli, a co tím jen dál udržovali při životě či pomáhali rozvíjet.

Myslím si, že přesně tak je tomu i dnes. Považuji za nesmyslné zlobit se na nějakou firmu za to, že zaplavuje svět tlustými, pusu trhajícími a neustále se hmotně hroutícími sendviči, a přitom je bez rozpaků pojídat. Ano, jsou asi levnější než cokoliv jiného, ale otázkou je, jak draze za tuto levnost jednou všichni zaplatíme. Velké nadnárodní společnosti jsou začasté považovány za hlavní viníky nedobrých stránek soudobého civilizačního vývoje. Ale nejsou to jen viníci zástupní či náhradní, jejichž obvinění nám jen usnadňuje život? Nejsme vposledku za nedobré obecné aspekty jejich působení odpovědni všichni, kteří toto působení svým chováním umožňujeme? Vždyť pouhá gándhíovská pasivní rezistence by mu dokázala úspěšně čelit! Pravdou ovšem je, že to je cesta pramálo pohodlná.

Opravdu: nelze dost dobře reptat proti tomu, že světoví výrobci aut zaplavují svět dalšími a dalšími auty, bez ohledu na všechny neblahé důsledky, které to má, včetně neprůjezdnosti většiny světových velkoměst, a nelze se zlobit na firmy, které mají po celém světě za každým stromem svou pumpu na benzín či naftu, a zároveň si neumět představit svůj vlastní život bez nejnovějšího auta a svůj pohyb jinak než vlastním autem, byť by v něm – tak jako ve většině ostatních – seděl po celé hodiny jediný člověk.

Vracím se jinými slovy k tomu, co se pokouším říkat už dlouho: že nejhlubší kořeny většiny soudobých civilizačních problémů jsou ve sféře lidského ducha. Jen na nás všech, soudobých lidech, záleží, zda nás či naše potomky vlastní civilizace jednou pohltí či nikoliv. Jen na našem vztahu k věčnosti, k životu a jeho darům a ke smrti a jen na míře naší odpovědnosti za sebe i za svět záleží, jak bude lidstvo schopno odolávat nebezpečím, která se nad ním dnes vznášejí.

Zápas se vším zjevným i skrytým, co svět ohrožuje, musíme tedy začít každý sám v sobě, byť by náš vliv na obecný běh věcí byl sebemenší. Zdá se mi, že to je trvale aktuální poselství Mahátmova celoživotního díla a působení.


Pane prezidente,
vážení hosté,

přesně před deseti lety se mi dostalo té cti, že mi byla zde, v hlavním městě Indie, udělena Cena Indíry Gándhíové. Přečetl jsem si nedávno projev, který jsem tu tehdy měl, a odmyslím-li si určitou na můj dnešní vkus poněkud příliš suverenní notu svých tehdejších výkladů, musím říct ke své radosti, že s nimi v podstatě souhlasím. Nebudu se tedy opakovat a říkat tu něco, co jsem tu už říkal. Zmíním se však o jedné věci, o které jsem tehdy nemluvil a na kterou nelze dnes už v žádné souvislosti nemyslet.

Mám na mysli fanatismus, doktrinářství, agresivní sektářství a posléze terorismus. Ruka fanatika zabila Mahátmu Gándhího, Indíru Gándhíovou i jejího syna Radžíva. To jsou hrozné, ba neuvěřitelné věci.

Ale dnes se zdá být situace ještě vážnější, než byla v dobách těchto vražd. Na smrt neposílají fanatičtí teroristé jen ty, koho nenávidí, a sebe samé s nimi, ale berou s sebou i velké množství lidí, kteří nemají s jejich věcí vůbec nic společného. A jsou to opět moderní vynálezy, co jim dovoluje páchat toto zlo ve velkém měřítku a co jim může brzy dovolit páchat ho v měřítcích dosud v historii nevídaných.

Je asi mnoho různých způsobů, jimiž lze čelit této velké soudobé hrozbě. Vedou se o tom ostatně dnes napínavé debaty ve světovém tisku i mezi politiky.

Nicméně na jeden aspekt, související s tím, o čem jsem tu před chvílí mluvil, bych se odvážil přeci jen upozornit. Mám intenzivní pocit, že onen zbrklý, překotný, ba až zběsilý spád soudobé civilizace, na němž se dnes téměř všichni v nějaké míře podílíme, je jedním z pramínku, které se slévají do řečiště příčin soudobého terorismu. Rychlá civilizační unifikace totiž lidi a celé lidské komunity sice neodolatelně svádí, ale zároveň do značné míry frustruje, byť jde třebas o frustraci podvědomou. Velká kapitulace lidského ducha, lidské odpovědnosti a lidské religiozity tváří v tvář těmto tlakům pak musí v určitých prostředích posilovat pocit prázdnoty a beznaděje. A ať už jsou teroristé či jejich vůdci vedeni jakýmikoliv úmysly, jedno je zřejmé: jakous takous sympatii či podporu, která jim jejich zločinné dílo usnadňuje, mohou hledat právě v prostoru neurčité - řekl bych metafyzické - lidské beznaděje.

O důvod víc, abychom hledali nápravu světa především v oblasti lidského ducha, lidského svědomí, lidské odpovědnosti, tedy především v sobě samých, ve svém duchovním rozvoji, v pěstování své kázně, ve své schopnosti odolávat všem pokušením, a ovšem v inspiraci, kterou tím vším můžeme dát svému okolí.


Vážený pane prezidente,
vážení přítomní,

je pro mne velkou ctí, že dostávám dnes cenu, která nese jméno jednoho z nejlepších synů vaší země i jednoho z nejdůležitějších lidí dvacátého století. V skrytu duše si nejsem jist, zda si ji zasloužím. Jsem si však jist, že si ji zaslouží ideály, k nimž se hlásím.

Děkuji vám za pozornost.

DISKUSE - KOMENTÁŘE:

Přihlášení k Ecn webmailu

webmail.ecn.cz


Občanská společnost - návod k použití

Portál Občanská společnost - 
návod k použití Praktické návody, jak uplatňovat svá občanská práva. http://obcan.ecn.cz

- Právo vědět - Účast na rozhodování - Rovné příležitosti - Občan v EU -

Přečtěte si Tiskové zprávy NNO

Tiskové zprávy nevládních organizací vystavujeme bezprostředně po jejich zveřejnění. Najdete je zde.
Pošlete nám ke zveřejnění i Vaše tiskové zprávy.

KORMIDLO - katalog odkazů občanské společnosti

www.kormidlo.cz * Lidská práva * Sociální rozvoj a pomoc * Životní prostředí * Globalizace a udržitelný rozvoj * Kultura * Lidé a společnost * Neziskový sektor
www.kormidlo.cz

Internetové tipy Econnectu

Blind Friendly Web: přehled stránek přátelských k nevidomým uživatelům.
Internet proti rasismu
IT právo: informační server o internetovém a počítačovém právu
Itrain-online: portál školících materiálů v oblasti využití internetových technologií v občanském sektoru
Rapid Response Network: asistence s mirrorováním ohrožených stránek

Zprávy z Infoservisu společnosti Člověk v tísni

Infoservis

Služby Econnectu

ToolkitUnavuje vás tvorba www stránek v HTML?
Nemá váš webmaster čas na jejich aktualizaci?
S publikačním systémem TOOLKIT to zvládnete SNADNO, RYCHLE A SAMI:
VYZKOUŠEJTE ZDARMA!
vytisknoutvytisknout
Logo Econnectu Easy CONNECTion - snadné spojení mezi lidmi, kteří mění svět
Webhosting, webdesign a publikační systém Toolkit - Econnect
Econnect,o.s.; Českomalínská 23; 160 00 Praha 6; tel: 224 311 780; econnect@ecn.cz