Spousta řečí

7. 11. 2003 - Vlastimil Marek

Spousta řečí, žádná práce, řekl o akci Forum 2000 loni Martin Stránský. Trochu bych jeho výrok, kterým ovšem parafrázoval názor jiného letos nepozvaného řečníka G. Sachse, poopravil. Spousta řečí, žádná konkrétní akce. Účastníci fóra přece celé dny poslouchají, telefonují, diskutují v panelových diskusích, vedou řeči mezi sebou a konzumují chlebíčky, kafíčka a koláčky o sto šest.

Samozřejmě, přeháním. V televizních zprávách pokrývajících letošní akci s názvem Mosty přes globální propasti vyskytující se odborníci na globalizaci (lordi, bankéři, bývalí prezidenti, předsedové vlivných institucí) i zelený mír (Greenpeace) vypadali inteligentně a gentlemansky. Sborníky z každého z šesti minulých ročníků mají vždy více jak 200 hustě potištěných stran chytrých i zdvořilých řečí. Tak proč jsem i letos, po sedmé, měl znovu onen nutkavý a stále silnější pocit, že je něco špatně?

Mimochodem, Martina Stránského letos nepozvali. Určitě jen náhodou nepozvali ani ty, kteří na minulých ročnících také ledacos, i samo fórum, kritizovali. Kde byli Fritjof Capra, Václav Bělohradský, Hazel Hendersonová, Rianne Eislerová, Vandana Shivaová? Nebylo asi náhodou, že i letos stojaté vody diskusí rozvířily především ženy (jeden řečník je označil za „Amazonky“). Fórum 2000 by jako sůl potřebovalo čin nějakého Davida Černého, který v televizním pořadu Síto naprosto oprávněně na otázku, co že se mu tedy nelíbí, začal lámat nevkusně kýčovitou dekoraci.

Možná že to je právě ona exkluzivita prezidentovy záštity a atmosféra bankéřského diskusního klubu (číšníci snaživě a neslyšně přinášeli a odnášeli skleničky s pitím a šálky s kávou), která všechny ty proklamace o nutnosti transformace transformuje do planých řečí. Všichni se většinou zdvořile a ohleduplně shodli na tom, že je spousta věcí špatně, že žijeme v době všeobecné krize na mnoha úrovních, a pak ve svých rezolucích opět vyzvali vlády, aby lépe vládly. Nebo odjinud, s jedním v Praze žijícím americkým žurnalistou bez kravaty jsme se shodli, že například projev předsedy nadace Nippon, tedy té, která konferenci platila a platí, byl naprosto zbytečný. Všichni účastníci ale pozorně poslouchali a hlasitě zatleskali (koho chleba jíš…).

O poslední přestávce jsem si vyfotil Rémiho Parmentiéra, zakládajícího člena a jednu z vůdčích osobností Greenpeace, a dal se s ním do řeči. Mým pokusům naznačit, že na ekologické problémy je zaděláno již v okamžiku porodu nedokázal reagovat jinak než všichni ostatní: „Vždyť já jsem normální a vy taky, tak o co jde?“ A raději se vzdálil. Nezapomněl mne ale pochválit za entusiasmus.

A tak jsem odešel. Podařilo se mi udat svou výzvu "Změňme způsob porodu" čtyřem známým, oslovil jsem také dva mladé žurnalisty (BBC, ČT2), požádal slečnu v press centru, aby ji předala Janě Matesová, poradkyni ředitele Světové banky. Nic nečekám. Jsem připraven na vše, i na totální mlčení, jako dosud vždy.

Rozumějte, nejde mi o to být zapškle kritický za každou cenu. Jde mi o věc. Jde o to, že mezi slovy řečníků a snahou organizátorů jaksi unikl skutečný smysl celé, před sedmi lety tak dobře míněné akce. Jinými slovy, je mi to líto. Kdo jiný a kdy jindy měl možnost něco na oné globálnější úrovni alespoň začít měnit, než Václav Havel s (původním) týmem poradců a na naše poměry neuvěřitelným mezinárodním potenciálem a vlivem?

Příznačné bylo chování dvou mladých úspěšných mužů, kteří první den dopoledne seděli hned za mnou. Zatímco řečníci horlili nad hladem a bídou v Africe, oni dlouze diskutovali, jak doručit prvnímu tajemníkovi vyslanectví v Sierra Leone krmení pro rybičky. A když se jich kolega zeptal, jaká byla včerejší recepce, jeden prohlásil: „Cola tekla proudem a nabízeli velrybí bifteky…“ Myslel to ironicky, ale přesto jeho věta jasně vyjádřila mimochodnost a ryzí pragmatismus většiny zúčastněných úspěšných profesionálních debatérů, kteří nikdy neměli hlad, na Fórum přiletěli z celého světa, nocovali v těch nejlepších hotelích a spěchali na další konferenci.

DISKUSE - KOMENTÁŘE: