Dvě knihy o přírodě pro děti a učitele

25. 2. 2004 - PRAHA [Česká křesťanská akademie]

Tradiční školní vzdělání sice nabízí poměrně široké přírodovědné informace, ale často od samého počátku chybí vytváření vztahu k přírodě a přijímání přírody jako skutečnosti, která není kdesi mimo nás. Od nejútlejšího věku by děti měly nejen poznávat fakta o přírodě, nýbrž - a především - přijímat okolní přírodu jako to, co se jich týká, na čem jsou závislé, k čemu patří a co zas zpětně mohou ovlivňovat. Je dobré a žádoucí vést děti nenásilnou formou k tomu, aby svět kolem sebe nevnímaly instrumentálně, nýbrž jako funkční celek, jehož my lidé jsme nedílnou součástí; pro křesťansky orientované čtenáře dodejme: jako svět, který stvořil Bůh. Chceme proto představit dvě nedávno vydané knihy Zvědy ve vlastní zemi a Ekolístky, které tomuto cíli slouží.

Vážné poškození životního prostředí je výzvou naší civilizaci: náš vztah k přírodě není v pořádku. Hledat nesnadnou cestu k nápravě je úkolem, jehož vážnost si často ani neuvědomujeme, který tu však je a jemuž se nelze vyhýbat. Jeho aspoň částečné plnění je především záležitostí etickou, avšak velice důležité je také poznání (a neustálé poznávání) přírody.

Koncem loňského roku vydala A Rocha v České Skalici - misijní ekologicko-křesťanský projekt útlou publikaci Pavla Světlíka, Idy Kohoutkové a Věry Soukupové Zvědy ve vlastní zemi. Knížka přináší řadu podnětů k poznávání přírody a vytváření vztahu k ní. V tom spočívá její základní zaměření. Autoři jsou křesťané a příroda pro ně je především Božím dílem a svědectvím o Stvořitelově velikosti. Tato skutečnost, kterou v předmluvě zdůrazňuje prof. ThDr. Jan Heller, se do výkladu nenásilně promítá. A protože poznávat přírodu a sbližovat se s ní je radost – tak to autoři prožívají a tento prožitek chtějí sdělit dále, je knížka doplněna i několika křesťanskými radostnými písněmi. Sympatickým doplněním knížky je připomenutí Dr. Alberta Schweitzera, velkého svědka pokorného vztahu ke stvoření, informace o organizaci A Rocha a několik krátkých k prostředí orientovaných kázání.

Druhou publikací jsou Ekolístky Kateřiny Jančaříkové vyšlé jako Metodické listy Svatojanské koleje. Po úvodních poznámkách jsou děti během 26 zastavení, zamyšlení a pozorování přírodních jevů vedeny k prožití důležitých přírodovědných skutečností, k hledání souvislostí existujících v přírodě i k propojení poznávání přírody s poselstvím Bible. Výklad je veden jednoduchým, nenásilným způsobem, přiměřeným dětským možnostem. Četba těchto kapitolek je obohacením i pro dospělého čtenáře, ať již pedagoga, který těmito zastaveními děti provází, či kohokoli jiného, toužícího rozšířit, prohloubit, obohatit své vnímání stvoření. Praktickým doplněním výkladu jsou i náměty na výlety a exkurse.

V Ekolístcích se spojuje autorčina hluboká křesťanská víra s přírodovědným vzděláním, s praxí lektorky Svatojánské koleje i se zkušenostmi s vedením přírodovědného oddílu.

Obě knihy jsou věnovány současně křesťanské i přírodovědně ekologické výchově. Poslouží širokému spektru učitelů vychovatelů, vedoucích přírodovědných kroužků i rodičům a dětem samým. Rozhodně si nekonkurují a nepochybí ten, kdo bude užívat obě. Zatímco kniha Zvědy ve vlastní zemi začíná spíše z pohledu na přírodu a jejího spontánního pozorování a velice ji ocení zvláště ti, kdo vedou a organizují zájmovou činnost dětí (zejména starších), Ekolístky vycházejí od dětí, systematicky sledují vytčený didaktický cíl a mají na zřeteli především mladší děti. V obou knihách je výklad provázen pěknými ilustracemi a doplněn seznamem literatury.

O propojení víry s nefragmentárním poznáním Božího stvořitelského díla usiloval již poslední biskup původní Jednoty bratrské Jan Amos Komenský. Obě knihy tomuto cíli plně odpovídají a slouží.

Jiří Nečas, ředitel Ekologické sekce ČKA

DISKUSE - KOMENTÁŘE: